Tmavomodrý svět

Docela mě potěšila herecká sebranka, protože snad pro všechny zúčastněné mám ve svém srdci alespoň kousek místa. Vlastně nejen pro zúčastněné. Scénáristu Zdendu mám rád velmi, a dokonce chovám i určité sympatie k jeho režisérskému bratrovi. I když ta jeho poslední perverzní pohádka mě tedy zrovna moc neoslovila. Tohle bylo o dost lepší a s Českými lvíčky asi nemohu nesouhlasit. Příběh mě do sebe vtáhnout dokázal. Snad tam bylo jen zbytečně dost romantiky a chvilkové lásky, která samozřejmě nakonec ustoupila před přátelstvím, které bývá zpravidla věčné. Takový český nízkorozpočtová Perl Harbor. Velikou výtku bych si dovolil složit veškerým leteckým akcím, protože pan Svěrák nebyl pochopitelně financován tak štědře jako pan Bay. Na naše poměry to ušlo, ale co si budeme nalhávat, moc se na to koukat nedalo. Dost intenzivně kazily tyto záběry celkový dojem z filmu. Naštěstí si toho byli tvůrci zřejmě dobře vědomi a šetřili s nimi. Emočně mě to celé dost oblétlo, ale překvapilo by mě, kdyby dnes něco ne. (18.05.2016)

No, ke snímku jsem přistupoval trochu s obavami ze zklamání, ale jak se později ukázalo, zcela zbytečně. Výborné herecké výkony, zručná režie, sedící dobová hudba, dobře napsaný scénář, poutavá kamera a taky decentní humor, uvěřitelná romantika, dobře udělaný konec; ani na jednom z těchto bodů jsem prostě nenašel chybu. Docela mě štve, že tu někteří obviňují Tmavomodrý svět z patosu nebo citového vydírání (zkuste si to laskavě porovnat s většinou válečných snímků z americké produkce). Já filmu tleskám, opravdu se mi líbil. (29.10.2009)

Tento komentář obsahuje dosti podstatné SPOILERY! Takže tento film o chlapcích, jenž za nás bojovali v Anglii, je velice dobře natočen. Přesto v něm jsou věci, kvůli kterým jsem váhal nad 4 * a to jsou tyto: Čeští piloti byli v RAF naprosté špičky a všichni je obdivovali, (dost se zajímám o druhou světovou), a tento film je ukazuje tak trochu nemotorně. Ale budiž. Ale ten vyloženě špatný konec Kryštofa Hádka!!! Věděl jsem, (tušil), že zemře, ale takhle (pro mě fakt blbě), tohle ne. Někomu se to určitě líbilo, jasně vždyť zachránil kamarádovi život, ale přece jenom mohli tuhle scénu udělat trochu jinak. Tohle jsou mé výtky. Ale jinak hodně dobrý film. Ale není to čistých pět. Jen z úcty k pilotům. (08.05.2008)

Tak jako se do sebe zakusovalo RAF s Luftwaffe, tak ve scénáři citím podobné se do sebe zakusování Jana a Zdeňka Svěrákových. Ač je film na solidní 4 hvězdičky, přesto je tam jakási nevyrovnanost. Cítím tam krásný příběh lásky a zrady (ať už hlavních hrdinů, tak i nevděčného národa) , ale také tam cítím nutkavou potřebu ukázek bojových scén, vybuchujících vlaků atd... Z těch válečných záběrů a scén je cíti omezený rozpočet na každém kroku. Ať jsou to různé verze Spitfirů na letišti či základna jak po vymření, kde z anglického personálu zahlédnete max.10 lidí. Film si vzal jako jednu z předloh knihy legendárního našeho stíhače Františka Fajtla - Sestřelen a Boje a návraty. Měl jsem tu čest se o filmu s panem generálem Fajtlem na návštěvě u něj doma bavit a vyjádřil částečné zklamání nad finální verzí filmu. Čekal, že to bude spíše film o jeho útěku po nouzovém přistání v okupované Franciii. Velmi hodnotím vsuvky z komunistického lágru. Když jsem šel z kina, řada lidí říkala, to jsem vůbec netušil... Už jen za tuto osvětu si duo Zdeněk a Jan zaslouží pochvalu. Takovýchto poct našim hrdinům, k nimž se národ zachoval naprosto hanebně a odporně je málo. Jen houšť! Koho tato problematika zajímá, doporučuji shlédnout film Nebeští jezdci, který je o naší osádce bombardéru Wellington. (22.01.2011)

Úchvatný film, ktorý je emotívny a estetický zároveň. Nevnucuje sa divákovi, ale prirodzene dojíma čistotou a jednoduchosťou príbehu, každodenným hrdinstvom bežných ľudí aj veľkoleposťou a poetikou leteckých záberov, ktoré dokonale ladia s celkovou atmosférou. Jeho uveriteľnosť a ľudská krása je spečatená odmietnutím definitívnych, priamočiarych happyendov. Tam, kde by sa pri porovnateľne monumentálnej produkcii takí Američania nezaobišli bez aspoň dvoch šťastných vyvrcholení, bozkávania, objímania a plaču, tam Svěrák ľahučkými ťahmi filmárskeho štetca namaľuje dokonalý obraz, plný obyčajnej ľudskosti, poskladaný z lásky, priateľstva, statočnosti aj strachu, nádeje i beznádeje a ukáže nám niekoľko (ne)obyčajných osudov niekoľkých obyčajných ľudí spomedzi miliónov. Pretože nie všetci umrieme v posteli a nie každému hrdinskému činu je umožnené zapísať sa do dejín, aj keď ich všetky pomáhajú vytvárať... (18.07.2005)