Hamlet

Parádní adaptace, filmový skvost pro milovníky divadla, Kenneth zaválel, jediné, co mi nešlo pod nos, byl paradoxně peroxidový on, který ve třiceti vypadal na padesát, takový ten starý- mladý typ člověka, kterému se už na střední říká dědek, Hamleta vidím jinak, což ale neovlivní hodnocení. Moje představy, moje věc. Strhující, klasicky udřístané, silné, moudré, nadčasové, čtyři hodiny utekly jako voda, vynikající herecké výkony, vtipně obsazené velké hvězdy do drobných rolí, a ta překrásná hudba! Režijně dokonalé. Tolik pravdy... (13.02.2022)

Na Branaghova Hamleta jsem se těšila od té doby, co se dostal do televize a tehdejší reklamy nás bombardovaly informací, že již brzy bude k vidění na HBO. Bohužel bylo HBO tehdy jen sladkým snem pro horních x tisíc a já si musela počkat. Zpětně si nejsem jistá, jak bych na to reagovala tehdy, dnes ale nicméně nemám pocit, že by se to čekání vyplatilo. Branaghova verze není bez nápadu, all star team recituje slavné verše seč jim síly stačí, ale celé je to jen experimentální atrapa, které chybí hloubka. (27.02.2020)

Lepší dialogy a jejich přednes než v Zeffirelliho verzi s Gibsonem, ale vůbec mi nesedí doba zasazení a čtyři hodiny v shakespearovském jazyku je hodně vyčerpávající dávka. Myslím, že kdyby se Branagh nerozhodl pro nejdelší verzi, byl by tohle jeho nejlepší Shakespear. Ale to zase může být tím, že Hamleta mám s Learem z toho co znám nejraději. Scény s mrtvým otcem jsou výborné. -"Remorseless, treacherous, lecherous, kindless villain! O, vengeance!" (03.08.2010)

Z většiny herců, když se pokoušejí o Shakespeara, mám pocit snad až strachu a úpěnlivé snahy rozehrát co největší a nejdůstojnější drama. Napadají mě tři, kterých se to netýká. Anthony Hopkins v Titovi, Orson Welles v Othellovi a Macbethovi a právě Branaghn. Úspěch tkví v tom, že se jim daří vyvolat pocit, že si roli užívají, že každé slovo je pro ně zábavné a samozřejmé. Branaghnův Hamlet to navíc násobí tím, jak jde o obrovskou shakespearovskou fetiš, kde čtyři hodiny plynou ta cizokrajná a přitom anglická slova v tak nekonečném toku, jako by nám tvůrci vzkazovali: "Chcete Shakespeara? Tak my vám ho dáme tolik, že následující měsíc při zaslechnutí slova divadlo chytíte závrať." Celý ten film by mě mohl strašně iritovat, ale já jsem byl naopak docela pobaven tím, jak extrémně shakespearovské všechno je, a to daleko za hranou snesitelnosti. Taky platí, že zatímco jindy nemám rád srovnávání s předlohou (resp. rád si ho přečtu, ale odmítám z toho vyvozovat hodnocení), u Hamleta, jako u mnoho dalších Shakespearů, je zajímavé právě to, že jde o adaptaci. Jako film je to vlastně neplnohodnotné - zajímavé to je až v porovnání s originálem a hlavně zvyklostmi ho adaptovat. (15.09.2013)

Zpočátku jsem byla pro ****. Postupně mi všechna ta velkolepá pseudorealističtější přeplácanost začala lézt krkem a postavy nudily. Bláznivého Branagha si neumím představit tak, aby to nepůsobilo křečovitě, takže mne nepřekvapilo, že jsem mu předstírané šílenství „nespolkla“. Co mne ale zarazilo byl fakt, že jsem mu nevěřila ani ty vážné pasáže a tíživé vnitřní monology. Snad jen křehká Ofélie zde působí živě. Konečné hodnocení padá „jen“ na „lepší“ dvě hvězdy. Proč? Protože ty čtyři hodiny nespokojenosti jsou ubíjející. (A tak „můj“ Hamlet nadále zůstává tmavovlasým, manoidepresivním cvokem. :) (19.12.2013)