Hamlet
-
Hamlet
Drama / Krimi / Romantický / Thriller
Velká Británie / USA, 1996, 150 min (Director's cut: 242 min)
Drama / Krimi / Romantický / Thriller
Velká Británie / USA, 1996, 150 min (Director's cut: 242 min)
V kinech
od:
Na DVD
od:
nascendi
Nie som kultúrny ignorant, ktorý sleduje Hamleta, aby vedel, ako to dopadne, ale ani Shakespeareológ, ktorý tu poskytne podrobný rozbor prínosu Kennetha Branagha k filmovým adaptáciám hier veľkého Williama. Branaghov Hamlet bol pre mňa prekvapením. Mojou doterajšou predstavou bol zádumčivý, váhavý, premýšľajúci dánsky princ. V tomto poňatí sa posunul k nervnému, vnútorne rozorvanému, chvíľami až hysterickému mladíkovi. Plne to rešpektujem. Okrem toho mi táto adaptácia poskytla bohatú prehliadku slávnych hercov a herečiek, dokazujúcich, že niet malých rolí. Prijal by som však dobovejší výzor hercov i dekorácií.(18.4.2012)
D.Moore
Pojmem "mistrovské dílo" šetřím, ale tady ho zkrátka použít musím. Kenneth Branagh udělal z Shakespearovy hry, která mi vždycky připadala až nechutně rozvláčná, naprosto strhující podívanou. Čtyři hodiny sice jako voda neutekly, ale za to jsem byl rád - byly to totiž úchvatně zrežírované a zahrané čtyři hodiny. Ta herecká sestava, ta lehkost a přirozenost, s jakou všichni pronášeli původní text aniž by působili jakkoliv nepatřičně! Obdivuhodné. A vyzdvihnout si samozřejmě zaslouží i hudba Patricka Doyla. Prosím, filmoví distributoři, vydejte už konečně i ty zbylé Branaghovy Shakespeary!(15.11.2012)
Anderton
Takže mám za sebou tú mohutnú takmer štvorhodinovú verziu. Bola to poriadna nakladačka, kde nie je vzhľadom na ťažkú angličtinu a dlhé dialógy ľahké udržať pozornosť. Ale ktorej verzii by sme mali vzdať najväčší hold, ak nie tej najvyčerpávajúcejšej, ktorá sa vzdala filmových skratiek a potešila tak divadelných puritánov. Pokiaľ však sú tí ochotní prechodiť umiestnenie deja do 19. storočia. Som rád, že každá dôležitá filmová verzia Hamleta je aj napriek rovnakým dialógom a deji atmosférou úplne niekde inde a tak máme z ich porovnávania väčší pôžitok. Pokiaľ nerátame voľné adaptácie typu Hamlet podniká a Zlý chlap spí dobre. Samozrejme potešia menšie úlohy, respektíve cameá množstva hereckých hviezd. Dnes obzvlášť prítomnosť Robina Williamsa.(18.8.2014)
Shimargh
Miluju Shakespearovu tvorbu, převážně jeho tragédie a Hamlet je jedna z mých nejoblíbenějších a co se K. Branaghovi povedlo, to je skutečné veledílo, takhle mistrně převést Hamleta na stříbrné plátno to se jen tak nevidí, emoce byly ždímány až na samý okraj... neskutečně naplňující, dokonalé po všech směrech. Být, nebo nebýt? Tak se musím ptát! Je důstojnější trpělivě snášet kopance, rány, facky osudu, nebo se vrhnout proti moři útrap a rázem všechno skončit? Zemřít, spát! Nic víc. Ten spánek uspí bolest srdce, ukončí všechna trapná trápení lidského těla. Jaké větší přání by člověk mohl mít? Spát, zemřít, nebýt. Ve spánku snad i snít. Tady to vázne. Jaké sny zjevují se po smrti, když vyvlékli jsme se z tělesných pout? Při tomhle couvnem. Tahle okolnost nám prodlužuje dlouhé přežívání. Protože kdo by strpěl krutost světa, svévoli tyranů a posměch blbců, zhrzenou lásku, nedobytné právo, nadutost úřadů, zavilost malých, s níž ničí všechno, co je přerůstá, kdo by to snášel, kdyby stačilo jen jednou bodnout a mít rázem pokoj? Kdo by dál nesl těžký náklad žití, necítit strach z čehosi po smrti, z neznámých krajů, odkud nikdy nikdo se dosud nevrátil, strach, který nám svazuje ruce a nutí nás žít, jak nechcem, místo vznést se do neznáma? Tak myšlení z nás dělá zbabělce. Vždyť plnokrevné odhodlání dlouhým rozumováním chřadne, ztrácí dech, a co mohlo být útočné a rázné, se najednou jen pomotá a zmate, až z toho není nic. Tiše, jde sem půvabná Ofelie. – Vílo, vzpomeň v modlitbách na mé hříchy.(15.6.2015)
Morien
Postupně zjišťuji, že čím tradičněji či "normálněji" jsou Shakespearovy hry ve filmu pojaty, tím méně se mi výsledek líbí. Zbožňuju ujeťárny ve stylu Titus Julie Taymorové, Hamlet Michaela Almereydeho nebo Romeo a Julie Baze Luhrmanna. Kenneth se s Hamletem také vypořádal lépe, a to ve svém snímku z roku 1995 Za zimního slunovratu. Nicméně tyhle "jenom adaptace", jako je jeho Hamlet či Jindřich V. (Mnoho povyku pro nic mám ráda, to se povedlo) mě neberou za srdce, Zeffirelliho adaptace mě potom vyloženě štvou/nudí. Podle mě totiž podobné filmy moc nemají smysl. Ty příběhy všichni známe, slyšeli a četli jsme je už nejmíň tisíckrát. Krása filmového média je v tom, že si může pohrávat s časem, s narací, s hodně věcmi, navíc už uběhlo dost vody pod mlýnským kolem, abychom si mohli dovolit reflektovat dané dílo jinak než jak tomu bylo v době jeho vzniku. Posunutí do 19. století nestačí, alespoň mně ne. S Hamletem udělal krásnou věc Tom Stoppard, stejně tak i Kenneth, jak jsem říkala. Na experimenty se budu dívat s větší radostí.(5.2.2011)