Covington Cross

Tenhle seriál se řadí k těm, na které se vždy čas od času rád podívám. Připomíná mi doby mé docházky na základní školu, kdy jsme všichni obdivovali Richarda, Armuse a Cedrika a kdy jsme milovali Eleanor :-D Dnes, s odstupem doby vidím, že je škoda "odlehčeného" pojetí seriálu, který tak neodpovídá dobově ani chováním postav. Přesto se jedná o slušnou zábavu a pro vyplnění dlouhého odpoledne můžu jen doporučit ;-) (01.04.2012)

Návrat ztracených dětí :-), bylo milé znovu sledovat osudy dospívajících ve středověku, ovšem z jiného úhlu. Myslím, že tento seriál se nijak nesnažil být "hodnověrný", má spíš pobavit. Co se mi líbilo nejvíc, byla asi marná snaha Thomase Greye udržet si vážnost a punc rytíře a majitele panství, v čemž mu brání všechny děti, možná vyjímaje vážného Armuse. Sir Thomas vtlouká do hlavy svým dětem zásady vybraného chování, co se musí a nesmí a přesto jim vzápětí přispěchá na pomoc s mečem v ruce. (15.03.2010)

Jelikož si tenhle seriál a jeho postavy pomatuji i po 30 letech od sledování, hodnotím ho kladně. Pomatuji si, že mě dobrodružství této rodinky bavilo a viděl jsem všechny díly. Jak bych na ně reagoval dnes nevím a patrně to již také nezjistím. Vzhledem k tomu, že moje vzpomínky jsou příznivé, tak myslím že si to ty čtyři hvězdy zaslouží. (13.11.2023)

Britský seriál, který jsem jako dítě bezmezně miloval a těšil se každou neděli v 20:00 na nový díl. Příběhy Sira Thomase Greye a jeho povedených čtyř ratolestí nabízely vždy plno dobrodružství, humoru, 'lekce z historie' a morálního ponaučení. Ačkoli jsou příběhy nereálné a jedná se v podstatě o středověkou dobrodružnou soap operu, nikdy seriál nekoketuje s trapností a přílišnou přehnaností, která je tak typická pro seriály americké. Výborný byl také zákeřný záporák baron John Mullens, ve kterém nebyla snad špetka slušnosti. Z Thomasových dětí jsem měl nejradši nejstaršího a nejmoudřejšího Armuse a nejlepší epizoda byla pro mě ta se soudem, jméno už si nevybavuji . Normálně bych Covington Cross hodnotil velmi slušnými třemi hvězdami, z nostalgie ale ještě 1 přihazuji. (06.11.2016)

Kdo by při sledování tohoto odlehčeného pohledu do minulosti nechtěl alespoň na chvilku zavřít oči, nechat se hladit a šimrat muzikou od Blackmore Night a dát si k tomu pohárek sladkého červeného vína...? Já jsem si to užívala, sice nic zázračného a světoborného, ale zároveň romanticky historického z tepla svého domova. Kdyby Covington Cross opakovali, dívám se znova a že jsem zas o pár let starší než při jeho prvním sledování :-). (08.11.2010)