Vůně ženy

Pacinův výkon je famózní, stejně jako celá hlavní postava. Prostě Pacino, Pacino, Pacino. Slade je díky němu ohromně poutavý člověk, ze kterého jsem i přes jeho odpornou aroganci nemohl spustit oči, ke kterému jsem měl respekt, kterému jsem přál osobní vítězství a rozhřešení. Chris O'Donnell jako jeho opatrovník Charlie sice není špatný, ale sekundovat mu nemůže. Film sám o sobě ničím výrazněji nezaskočí - především závěrečná hodina je už příliš předvídatelná a ztrácí na přesvědčivosti, o patetickém konci nemluvě. Risiho originál jsem neviděl, každopádně Gibsonův Muž bez tváře, zpracovávající podobné téma, se mi líbil nepatrně víc. 7/10 (08.06.2008)

Whooooooo aaaaaaaaaaa! Neznám předlohu a upřímně řečeno mě to ani moc neštve. Nedokážu si totiž představit, kdo by dokázal zahrát víc odzbojujícího slepce než Al Pacino. Jasně, hodně těžko byste hledali film, kde Pacino není fenomenální, ale tohle je něco. Člověk má pocit, že tou rolí žije, že to snad ani není role. Občas si u nějakýho filmu o herci řeknu: "Jo, tohle zahrál skvěle," ale tady mi během celýho filmu nic podobnýho hlavou neproblesklo. Proč? Protože mě ani jednou za celou dobu nenapadlo, že je to hrané. Od chvíle, kdy jsem film pustila až do závěrečných titulků jsem se cítila vtažená do světa slepého plukovníka Franka Sladea, kde se hranice filmu rozplynuly. Hlavně díky tomu a krásné taneční scéně dávám pět hvězdiček, i když by si ten film za mizernej patriotickej závěr asi zasloužil jednu srazit. Na světě jsou dva druhy lidí: Ti, kteří se rozhodnou čelit následkům, a ti, kteří se skryjí. Skrýt se je lepší. (09.10.2007)

Bohužel opět až moc přímočarý příběh, kterému jednoduše nemohu věřit. V podstatě jde o střet dvou různých povah, spíše snad životních postojů i systémů. Ten Charlieho je obyčejný, známý a vůbec nijak zvlášť zajímavý. Zato svět plukovníka Franka Sladea nás musí od začátku ohromit svou rozlehlostí, obsahem i hloubkem, neboť tento slepý veterán je vskutku kultivovanou, šarmantní a značně tajemnou osobou, která se však těžko vzdá toho, čemu ráda navykla. Brzy nás napadne, o co tady asi tak půjde a jakpak to všechno hezky dopadne. Obě tyto osobnosti se navzájem doplní, pomohou si vyřešit své problémy (V případě školních problémů Charlieho je to obsahově hodně ubohé. Neříkám, že Al Pacinův výstup v aule školy nebyl efektní, avšak to, co následovalo, reakce přítomných a celé vyústění sráží film alespoň o dvě kategorie dolů.) a rozejdou se obohaceny a vyrovnány. Proč? Proč z tak zajímavého tématu udělat až takhle sentimentální kousek? Proč musí být absolutně skvělý herecký výkon Al Pacina zasazen do tak nevěrohodného prostředí? Teď jsem opravdu zvědav na originál! - Po zhlédnutí absolutně odzbrojující italské verze mám chuť ještě jednu hvězdičku odebrat. (26.12.2004)

Na tomto filme je veľa nedotiahnutých vecí ale dvaja ľudia spravili s tohoto dielka neskutočný zážitok a to autor hudby pán thomas newman a pán pacino. Pacino vyslovene ťahá tento film na svojich bedrách až do konca a je to na ňom sakramentsky vidieť. zaslúžene dostal oscara. ostatných komentovať nebudem hlavne donnella ktorého ani nepovažujem za herca lebo jeho prejav vo všetkých filmov je nehorázne samoúčelný. každopádne vzájomné putovanie za poznaním , za pravdou a za tím čo je správne a čo nie je neskutočne pôsobivé. celá tá dlhí cesta kde sa jeden o druhom dozvedajú nové veci a musia s nimi precovať pretože každý po tom weekende už nebude mať čas opäť rozmýšlať vedie ich vzájomnú podporu a priaťelstvo k finále kde prejav al pacina na mňa pôsobil ako ľadová sprcha . oblial ma studený pot a modlil som sa aby to prestalo lebo som mal pocit že sa rozplačem ako malé decko a veľa ktomu nechýbalo možno že nejáka ta slza ušla. každopádne aj keď tý scéna nebola zrovna vrcholom filmu rozhodne je najlepšie spracovaná a dovoluje sa brestovi blisknúť ale preca je moc americká hlavne potlesk ale každopádne som si spomenul na spoločnosť mrtvých básnikov ktorý so mnou spravili niečo podobne a čert to zober ja mám také filmy rád. nenudil, potešil a prinútil uvažovať. pacino je pán herec a obdivujem ho. (01.08.2008)

Podle mě se sem docela hodí srovnání s filmem Společnost mrtvých básníků. Obojí je ze školního prostředí, i když dějově jsou oba diametrálně jinde. SMB mě narozdíl od VŽ až tak nenadchla celkovým zpracováním. Robin Williams tady nemá tolik prostoru k hereckému koncertu, ale konec filmu na mě působil jako božská mana. Naproti tomu Vůně ženy má zajímavý příběh a skvělý výkon Al Pacina. Jenže konec vyšumí v umělý patos, který sice stejně jako v SMB sází na dojetí, ale mě na zadek neposadil. (31.12.2011)