Všichni moji blízcí

A pak, že velcí a krásní kluci nepláčou. I když v tomto případě si nejsem zcela jistý, zda se to dá vůbec počítat, neboť se mi slzičky derou do očí prakticky ihned, když jen někde zaslechnu jméno Nicholas Winton. Takže už jenom samotným úvodem s věnováním si mě tvůrci dokonale zaháčkovali do pohovky. Nedokážu tedy úplně s jistotou říct, do jaké míry mě okouzlilo silné téma, které dává tvůrcům spoustu prostoru, a které se nikdy neomrzí a do jaké míry mě zaujal snímek svými filmovými kvalitami. Opravdu velmi se mi líbil jednoduchý, leč přesný hudební podkres a velmi, ale opravdu velmi mě sral dodatečný dabing - přišlo mi, že snad všech postav, z nichž některé dokonce nedaboval tentýž herec. To bylo opravdu k poblití a neskutečně to sráželo již tak bídné dětské výkony.  Minimálně první polovina snímku byla z velké části fakt nudná. Vzhledem ke krátké stopáži by člověk čekal podstatně údernější tempo. Nicméně, trpělivý divák byl nakonec přeci jen odměněn, neboť přibližně poslední třetina filmu byla naprosto skvělá. Každopádně, pozvolnější tempo mělo alespoň tu výhodu, že divák dostal konečně na filmovém plátně možnost nahlédnout, že řešení židovské otázky bylo přeci jen pozvolné a film zachycuje všechny fáze od nepřipuštění si, že by se něco takového mohlo v 20. století přihodit, přes strach, až po absolutní beznaděj. Co jsem tak z filmů zvyklý, tak se ta první fáze přeskakuje, druhá zkracuje a známe dobře jen tu třetí. Tady to bylo přesně naopak. [75 %] (17.05.2021)

Ačkoliv celý film ohraničuje Nicholas Winton, jako hlavní motiv bych viděl spíše jakousi židovskou natvrdlost, které ústí ve víru, že ve 20.století se přeci nic takového nemůže stát. Po procitnutí do reality je pak už pro mnohé pozdě. Určitě působivé drama, ale na podobné téma už jsem viděl i lepší filmy. 80% (24.01.2011)

Opět nelehké hodnocení. Všichni moji blízcí trpí nemocemi mnoha českých filmů, například místy kolísavou kvalitou hereckých výkonů, ale to by tolik nevadilo. Ostatně, herecké výkony jsou v tomto filmu tak jako tak rozhodně nadprůměrné. Především Bartoška hraje naprosto skvěle. Šafránková, Abrhám, Brodská či Labuda jsou o něco slabší, byť stále ještě velmi slušní. Velmi slabí jsou žel Menzel (i ve své epizodní miniroličce) či Lábus. Větší problém však představuje námět a scénář. Popisující nic zlého netušící židovskou rodinu, žijící v téměř naprosté idyle, kterou zkrátka a takřka bez varování pohltí a roztrhá nacistická bestie. Přiznávám, že mi tyhle momenty, včetně strýčka komedianta, strýčka bláznivého vynálezce či strýčka geniálního houslisty, připadají poněkud umělé a značně nevěrohodné. Vždyť o tom, co se děje v Německu se vědělo, vědělo se také o tom, jak vypadal anschluss Rakouska a českého pohraničí, už bylo dávno po křišťálové noci a "pan Hitler", kterého se téměř všichni Čechoslováci obávali už několik let a mnozí z nich byli více než odhodláni proti němu a za vlast bojovat, už stál doslova za dveřmi... Ten Hitler, který se svou nenávistí k židům netajil už v polovině třicátých let... Syrový, faktografií nabytý příběh, soustředící se především na samotného Wintona, by byl rozhodně šťastnější volbou... Velmi povedená je ovšem režie, a to přesto, že jde o Mináčovu prvotinu... Celkový dojem: 75% Zajímavé komentáře: gudaulin, flanker.27, Oskar (23.11.2011)

Po dlouhé době jsem si to pustil a film se mi líbil ještě víc než prve. Snímek se dá brát různě. Jako pocta panu Wintonovi, (židovským) obětem nacizmu nebo prostě jako vzpomínkové drama odehrávající se v době předválečné a následně za války. Myslím, že atmosféra té doby na mě opravdu dýchala, herecký výkony byly naprosto přesné (všichni v hlaních a vlastně i vedlejších rolí podali výborný výkon, ale rozhodně nesmím opomenout zmínit nezvykle zápornou roli pana Mariána Labudy, která mu ale sedla). Závěrečná scéna na nádraží mě dojala už při prvním zhlédnutí (asi i o něco víc než samotné záběry s panem Wintonem, které jsem už viděl mnohokrát jinde, ale tím zase nechci snižovat jejich hodnotu) a výsledný dojem ještě podpořila krásná hudba. Silné 4*. (25.03.2008)

Židovská tématika je - samozřejmě po právu, stále jsme jí dlužníky - až příliš v centru pozornosti; příliš v tom smyslu, že hrozí její sklouznutí do fráze, klišé, braku, tezovitého stereotypu. Přesto se čas od času i tady podaří vytvořit mimořádné dílo, které vyráží dech objevností tématu, nápaditostí scénáře, tvůrčí flexibilitou režie a jasným zaujetím herců pro jejich atraktivně jímavé role. Dětský příběh z českého maloměsta, z rozhraní národní snášenlivosti a počínajícího nacihnědnutí země, vyniká tím vším. Jsme vtahováni do současnosti děje, splýváme s protagonisty, jásáme nad jejich zdary a trneme i padáme tam, kde se proti nim staví doba a nemrav zločinu. Kousek té stříbřitě chvějivé dětské vzpomínky se podařilo mistrovsky přenést na televizní obrazovku - neméně působivý by byl i na stříbrném plátně - a postavit tak pomník muži, který udělal vše pro to, aby pomohl těm, nad nimiž zlomil svíce celý civilizovaný svět, byť ještě netušící apokalypsu židovské etnocidy. Připomenout a připomínat, že i v lidském životě naší postmoderní současnosti stále existují nadčasové hodnoty a lidé, kteří je ztělesňují, není nikdy marnotratné. A vždy je to nenahraditelně cenné a nevratné. (02.04.2008)