Solaris

Ruská odpoveď alebo skrátka protiváha na ultra modernú legendárnu perfekcionistickú 2001:Vesmírnu Odyseu DUA režiséra Stanleyho Kubricka a spisovateľa Arthura Charlesa Clarka,týchto intelektuálov striedajú iní,podobní intelektuáli,ktorí svoju víziu preniesli na planétu Solaris,na ktorej je mimozemská inteligencia,kde je akurát psychológ Kris Kelvin(perfektný Donatas Banionis ),ktorý sa tu stretáva so svojou tragicky zomretou ženou... Aby som nezabudol spomenúť týchto dvoch pánov,ktorí sa týmto vyššie uvedeným pánom vyrovnávajú svojou originalitou,sú to režisér Andrej Tarkovskij,kde zisťujem,že sledovať jeho snímky je tvrdý oriešok+spisovateľ Stanislaw Lem. PS:REMAKE som nevidel,netúžim po tom,lebo Stevena Soderbergha extra nemusím,nejak sa mi zdá,že originál považujem za jeden z najdôležitejších science-fiction vôbec,kde sa venovať tomuto druhému pokusu sa mi zdá nelogické. (15.10.2014)

Tarkovskij, tentokrát (nebo spíš opět) o lásce, o morální odpovědnosti vůči druhým a o svědomí. Stejně jako Stanislaw Lem ve slavné předloze se i ruský filmař zaměřuje z části na poznatelnost světa, ale primárně v jedné z jeho rovin. Lem se v knize snaží o dekonstrukci nezdařilého milostného vztahu a také nastiňuje otázku nepoznatelnosti vesmíru – jakousi fascinaci nekonečnou šíří toho, co nás obklopuje. Tarkovskij se "spokojuje" především s dálavami duševními, které nad vesmírnými získávají navrch. Medituje pomocí kamery, hudby a slov nad dvojím – nad nepoznatelností druhého člověka (i toho, kterého milujeme) a o palčivé touze poznání sebe sama. O utrpení, které provází přijmutí vlastní minulosti a to včetně chyb. O zásadní roli výčitek, které nám pomáhají být lepšími, než jsme byli dřív. Podobně jako Dostojevskij byl při psaní Zločinu a trestu ohromen dobovým ideologickým vývojem, naléhá také Tarkovskij na zásadní úlohu studu a svědomí v našich životech - čím více se množí idee o pokroku, o stoupání nahoru za cenu pošlapání zad druhých a čím více nabývá na síle idea bezohledného individualismu, tím získává film s přibývajícím „stářím“ na stále větší aktuálnosti (na rozdíl od většiny scifáren, u kterých je to naopak). V dnešním světě, kdy jsou například pragmatismus či bezohledný kariérismus brány pomalu, ale jistě jako legitimní norma běžného "slušného" chování, v době, kdy „já“ se stává důležitějším, než celý zbytek světa, než celý zbytek lidstva, neřku-li než celý širý vesmír, nabývají díla jako je Solaris naprosto zásadního významu. (05.08.2017)

Tarkovskij to asi nikdy nedal pod dve hodiny a tak film môže pre niekoho vyznievať úmorne, ale to sa mýli. Tarkovskij natočil aj úmornejšie filmy, toto má ešte proti ostatnej tvorbe silnú epiku. A obrazotvornosť a filozofiu, ktorá je u neho zvykom. Nemôžem ale povedať, že by film vyslovene štval a na to, že ako bol dlhý, celkom aj ubehol. (29.07.2022)

Estetika záběru zde není tak do očí bijící jako v ostatních Tarkovského filmech, možná pro to, aby neodváděla pozornost od otázek, které film klade. A to nejen rozpor mezi morálkou a vědou. Nemůže vše obklopující Oceán alegoricky představovat Boha, s ním spojené umírání, které ve filmu symbolizuje voda? Není návštěva stanice obrazem ponoření se do vlastního nitra a bilancí života, jakousi poslední zpovědí? Vyrovnáním se se starými vzpomínkami a svědomím, aby se mohl hrdina v závěru obejmout s dávno mrtvým otcem, obklopen Oceánem? (04.01.2011)

Zatím zdaleka nejlepší Tarkovskij. A navíc přidaná hodnota ve hře na hledání, co všechno z Tarkovského cituje Trier a Zvjagincev. (18.03.2014)

Bude to síce znieť možno až smiešne, ale stačí keď vydržíte veľmi pomalé tempo rozprávania, ktoré prebieha cca prvú hodinu päťdesiat a potom to príde! Potom už som nestíhal žasnúť nad obrazom a zvukom. Toto dielo mi pridalo ďalšiu vrásku na moju divácku tvár, ale tiež nový pohľad na svet. Takže to stálo zato. Náš čas je predsa nekonečný, kým nevieme kedy skončí. Dovolil som si teda aj malú parafrázu. Fúú! Veľký zážitok. Film, po ktorom máte chuť pozrieť sa z okna, či je všetko tak ako predtým. (27.05.2013)

Spíše filozofický traktát s otázkami po lidském směřování, který využívá sci-fi trochu jako rukojmí, ale zato dokonale. (18.10.2010)

Rozhodně si netroufám říct, že jsem vstřebal vše, co mi za těch 165 min (ano, dá se to vydržet najednou) Tarkovskij naservíroval. Nicméně se přikláním k místním komentářům v tom, že Solaris není ani tak sci-fi, jakožto spíše promluva do našich životů a pozastavení se nad tím, co děláme. K samotnému filmu. Samozřejmě prvotřídně natočeno s dobře vybudovanou atmosférou. Neříkám, že jsem vydržel těch 2 a půl hodiny celou dobu v pozoru, prostřední část byla dle mého slabší, ale jako celek Solaris i přes tu dlouho stopáž funguje. 7/10 (24.08.2012)

For ME 82% (20.03.2009)

Po všech stránkách krásný film. Některé obrazy by se daly hned zarámovat, herecké obsazení sympatické, po dějové stránce i na dnešní dobu velmi inovativní. Na vesmírnou stanici zkoumající planetu Solaris přilétá psycholog Kelvin a hned zjišťuje, že situace se vymkla kontrole. Jeden ze členů posádky spáchal sebevraždu, ostatní dva se chovají minimálně zvláštně (zajímavé je sledovat, jak se Tarkovskymu podařilo tuto situaci zvládnout s přehledem... dalo by se to vysvětlit i tak, že Kelvin je jako psycholog zvyklý na nenadálé chování a nechává si odstup). Kelvin zjišťuje, že planeta má zvláštní schopnost. Dokáže zhmotňovat vědomé myšlenky a v případě Kelvina se na lodi objeví jeho již zesnulá žena Khari. Na to, jak mám rád sci-fi, navíc z vesmíru, jsem se prostě nudil a každou chvíli jsem sledoval, jestli už bude konec. (12.05.2014)

Vynikající sovětský film, který jsem viděl už několikrát. Je ovšem pravdou, že ani jednou jsem zcela nepronikl pod tvůrčí kůži tak, abych byl spokojený s celou stopáží. Ta je i dle mého názoru zbytečně přepálená a klidně se to dalo zkrátit. Navíc i já jsem nikdy některé scény zcela nepochopil – klidně to přiznám. Každopádně však Solaris patří k mým nejoblíbenějším scifi filmům. Nejvíc na něm miluju tu tíživou atmosféru, podmanivou kameru a solidní herecké výkony. V neposlední řadě samozřejmě i postavu Khari (Natalya Bondarchuk). (20.10.2015)

Ve chvíli, kdy jsem si film pouštěl, jsem doufal v mimořádný zážitek, kterého jsem se v podstatě i dočkal. Byl jsem tak nečekaně a mocně zklamán, že se o ničem jiném, než o mimořádném zážitku, nedá mluvit. Základní téma přitom vůbec nebylo špatné, tvůrcům se ho bohužel podařilo utopit v obrovské rozvleklosti, která mě opravdu ubíjela. Minimálně polovinu stopáže reprezentují sáhodlouhé záběry přírody (případně dopravní situace- cesta taxíkem byla nekonečná a naprosto zbytečná, ale zřejmě vysoce umělecká), a udržet pozornost byl tak téměř nadlidský výkon. Ještěže to za mě odtrpěl můj duplikát. (04.01.2021)

Pokud jsem u Stalkera říkal, ze je to jeden z nejzvláštnějších filmů, co jsem zatím kdy viděl, tak u Solarisu to platí dvojnásob. Umělecké dílo z proslulé ruské filmové školy, nabité vizemi a filozofií o životě, zabalené do krásných a mnohdy těžko čitelných myšlenek. Dílo, které přeci jen zůstává z mé strany částečně nepochopeno a to je možná dobře. A možná i cílem filmu. Ale pro co mám pochopení, tak to je způsob, jakým Tarkovsky točil své filmy a proto mě asi nikdy nepřestanou svým způsobem fascinovat. A ačkoliv nepatřím k těm, co bezmezně obdivují staré filmy, tak ke tvorbě ruského mistra se budu vždy rád vracet. P.S. To by mě zajímalo, co by asi říkal Tarkovsky na osobitý styl filmování Tonyho Scotta. (26.10.2007)

Pomalá, těžkomyslná a filosofující sci-fi podle vynikající knihy Stanislawa Lema. Žádná povrchně poutavá akce, ale děj nabitý dušezpytnými dialogy a nastolující zajímavé úvahy o podstatě lidské duše a existence. Velkou výhodou je pro diváka znalost knižní předlohy, protože Tarkovskij ji zfilmoval podobným svérázným způsobem, jako Kubrick Clarkovu Vesmírnou odysseu, tedy svou vlastní filmovou řečí a bez velkých ohledů k literární jednoduchosti a doslovnosti. Sledování Soljaris je pro mě vždycky vrcholná estetická slast a příjemně relaxační zážitek. Ale člověk musí mít chuť a čas se vnitřně zastavit a mít rád Tarkovského specifický režisérský styl. Ozdobou filmu je pak výborná a krásná Natalja Bondarčuk. (25.02.2013)

Tarkovskeho adaptácia je hypnotickým plynutím v zdanlivo nekonečne dlhých, mystických a poeticky komponovaných obrazoch, zasadených do strohých interiérov kozmickej lode a prostredia všedného sveta okolo nás. Načínanie filozofických tém prostredníctvom dialógov s dokonalou, priam architektonickou, stavbou a množstva symbolov narušených preexponovanou stopážou - je zbytočne roztiahnutá a tým pádom spôsobuje menšiu eróziu inak veľkej sugestivity. Sofistikovaná plynulá mnohovýznamová jazda do hĺbky človeka, jeho duše, myslenia a existencie, ku koncu zbytočne roztečená. Dejová línia plní len veľmi okrajovú úlohu spájania jednotlivých tém do pevného celku, zvoľna vrcholiacom v závere, ktorý evokuje dojem zmäteného sna. Magicky zložitý film, z ktorého si každý odnesie toľko, koľko uvládze, bohatý na možnosť individuálnych interpretácií. Náročná krása dokonalej stavby umenia. (02.04.2013)

Čakal som ťažké psycho a lá prvých 30 minút Stalkera (ďalej som sa v ňom zatiaľ nedostal) a ono je to celkom obyčajný film... no, obyčajný, ako sa to vezme - tých 160 minút zbehlo neviem kedy, dôraz na psychológiu hlavných postáv je tu vzhľadom na žáner nebývalý a tých pár doslovných záverov, ktoré hlavné postavy vo svojich úvahách predostrú vôbec neprekáža, pretože sú to vlastne stále len úvahy, nevnucujú sa ani nevyhrážajú. Plus stará dobrá, typická ruská atmosféra. Krása! (31.08.2007)

Až mě překvapilo,jak moc se jedná o věrnou adaptaci Lemovy geniální knihy.Stejně jako v ní se totiž i v Tarkovského filmu pod vším tím nánosem vědeckého bádání,pocitů samoty a filozoficky hutných úvah skrývá především jímavá love story odsouzená k zániku.Přesně tu si Tarkovskij z bohaté knižní předlohy vyextrahoval a díky ní film neztrácí sílu ani ve velmi košaté stopáži.I ruská verze Solaris je v mnoha ohledech únavný film (překvapivě nejvíce unavuje rozvláčný úvod na Zemi).I přes téměř tříhodinovou stopáž,čtyřicetileté stáří snímku a ruštině pro mě ovšem představuje mnohem přívětivější ilustraci než Soderberghovo aktualizované uchopení.Což bych tak úplně nečekal.Navíc kvituji s povděkem velmi zajímavě vyřešený závěr,jednu z mála věcí,kterou režisér předlohu skutečně významně obohatil. 85 % (21.04.2012)

Lepší než samotná kniha. Je až neuvěřitelné, jak velký přesah Tarkovskij už tak dosti mnohoznačnému románu přidal. Závěrečný odlet ze Solarisu mě pokaždé odrovná a leč vždy si jej vysvětluji jinak, nikdy jsem nic nepochopil. (02.11.2011)

Už když jsem četl Lemovu předlohu, nemohl jsem se dočkat až uvidím, jak tohle téma Tarkovskij převedl na filmové plátno. Filosoficky hluboké hledání sama sebe se silným emocionálním nábojem a výbornou atmosférou. V tom Tarkovskij nezklamal. Lyričnost filmu, jako u něho ostatně vždy, je výborná. Většina jeho záběrů působí hluboce a podmanivě a vytváří tak výbornou atmosféru. Jeho problém, ale nastává tehdy, když má přejít k dějové stránce filmu a odpoutat se od svých táhlých záběrů. Tarkovskij se v některých chvílích nepochopitelně drží předlohy a v jiných od ní zcela upouští (viz. začátek filmu), což do určité míry rozbíjí kontinuitu filmu. Na rozdíl od Stalkera, kde každé pronesené slovo mělo svou váhu, důležitost a v neposlední řadě filosofický podtext, dlouhé rozhovory na planetě Solaris jsou spíše na škodu. Tarkovskij se místy až příliš egoisticky soustředí na své filmové obrazy a upouští, tak od podstaty tohoto filmu. Nejlepší příklad je několikaminutová scéna, kdy kamera sleduje jízdu auta na dálnici. Scéna je to sice výborná (ve své zvláštnosti paradoxně možná jedna z nejlepších v celém filmu), ale jaký má v tomto filmu vlastně smysl a důvod? S takovým přístupem by se nám taky celý film mohl protáhnout ze tří na pět hodin. Taky nechápu z jakého skrytého záměru působí některé nestylizované záběry (bez filtrů) tak levně, když nám Tarkovskyj hned v další scéně ukáže jak dobře je vlastně umí natočit. Nevím, jak bych hodnotil nebo pochopil děj, kdybych ho předem dobře neznal. Tarkovského Solaris je tak pro mě sice hluboký, ale v mnoha směrech rozporuplný zážitek. (07.12.2008)

Solaris je planétou, ktorá je pokrytá zvláštnym oceánom, ktorý okrem iného vie zhmotniť predstavy nášho podvedomia - hlavne tie po ktorých najviac túžime, alebo na ktoré najviac myslíme a konfrontuje nás tak so sebou. Stanislaw Lem vytvoril jedno z najlepších knižných sci-fi, ktoré je okrem premyslenosti vesmíru v ktorom sa príbeh odohráva nadmieru filozofické. Zameriava sa na základné otázky bytia a v rovnakej miere aj na otázky, ktorý si človek pokladá každý deň. Z každej jednej vety sála sila a je pre celkové vyznenie románu dôležitá. Román mám veľmi rád a do filmu som išiel s miernymi obavami. Tarkovskému sa nedá uprieť určitý cit, ktorý definuje jeho štýl a ktorý robí jeho filmy originálnymi a osobnými. Plus sa nedá poprieť, že vychádzal zo skvelej predlohy, ktorú mohol pokaziť naozaj len fušer( soderbergovu verziu som ešte nevidel). Film je pomalý a na rozdiel od predošlého filmu Andrej Rubľev je aj viacej minimalistický a komornejší. Atmosféra celej vesmírnej stanice pôsobí umelo čo kontrastuje s Kelvinovým domovom, kde prostredie hraje rôznymi farbami a kde sa dážď strieda zo slnkom. Stiesnenosť miesta a vplyv planéty, ktorý oživí Kelvinovu starú lásku ho núti konfrontovať zo základnými myšlienkami bytia a zo zmyslom toho čo robiť a čo nie. Veľký dôraz je tu kladený na morálku. A funguje to skvelo. Je pravda, že vďaka určitej pomalosti film pôsobí vláčne aj v tých miestách v ktorých by tak pôsobiť nemal, ale je pravdou, že Solaris je o niečom úplne inom, ako o epickosti. Je to o tom pocite,ktorý vo vás zostane po dopozeraní/ dočítaní. Tarkovskij patrí k režisérom, ktorý sú verný svojmu štýlu, ale nerobí im problém striedať žánre a aplikovať to svoje aj do iných sfér. Tarkovskému sa to so Solarisom podarilo. Film je nadčasový a môže sa pochváliť skvelým adaptovaním knižnej predlohy. Dokonalé ako Rublev to nie je, ale aj tak Solaris patrí k skvelej ukážke Ruského sci-fi žánru. (12.07.2011)