Pan Smith přichází

Začátek nic moc. Jestli něco nemám rád, tak to jsou přespříliš uvědomělé děti. A o těch, kteří přesně vědí, koho jmenovat za nového senátora, to platí obzvlášť (i když to je jejich vedoucí). O hlouposti s mincí nemluvě. Pak mě však film konečně začal pořádně bavit a nadšený naiva si mě postupně naprosto získal. A konkrétně jeho zprvu plamenný později už zoufalý projev strhne snad každého a divák mu s jiskřičkami v očích visí na rtech. Ale přestože se mu z mé strany dostávalo bezmezného fandění, neignoroval jsem naivitu, která se do filmu pomalu začala vkrádat (jejím vrcholem je senátorův „vstup“, jenž pochází z žánru sci-fi). Poselství snímku rozhodně důležité je, avšak jak píšu výše, několik "ale" mi brání ten plný počet dát, proto "pouze" silné 4*. (12.08.2013)

Neveril bych, ze neco takoveho napisu chvili po tom, co jsem malem umrel nudou u Lincolna, ale tohle byla naprosto famozni politika! Nikdy nebyl zaznam z US senatu tak strhujici a inspirativni. Mezi Jean Arthur a Jamesem Stewartem to navic krasne jiskri, takze i letma romantika funguje vyborne. Frank Capra byl pro me se svymi nejvetsimi hity doposud silne prehodnocovany, ale tenhle kousek si veskery hype zaslouzi. 9/10 (26.01.2013)

Výborný Caprův film o tom, že přestože je americká společnost prorostlá korupcí a různými špinavými machinacemi, dá se i bezelstnou poctivostí vyhrát. Hlavním guru této show je James Stewart, ztělesňujícího mladého právníka, od kterého se čekalo jen držet hubu a krok. Jeho úsilí upozornit na nečisté praktiky vrcholí 23hodinovou řečí v senátu, což je shrnuto v závěrečné půlhodině filmu a je onou pověstnou třešničkou na dortu. (11.05.2009)

Místy trochu přehnané. Do půlky fajn, pak se komediální ráz pozvolna vytrácí, coý je škoda, ale vzhledem ke svénáři to patrně ani jinak nešlo. Rozhodně to neni špatný kosek, nenudil jsem se, jen ta politika a obstrukce nejsou zrovna šálek mého čaje. # [viděno: monitor, sluchátka] # příběh 7 | humor 3 | akce 1 | napětí 3 | pustil bych si znovu 7 (10.07.2012)

Krásná pohádka pro dospělé je pravdivá až do samotného zàvěru. Je to zvláštní, většinou mě americké nacionalstické kecy dosti iritují. Ale v podání Stewarta zněly tak pravdivě a upřímně, že jsem je nejen akceptovala, ale dokonce i obdivovala. A pochopitelně jsem tomu osamělému bojovníku za pravdu celou dobu fandila. A je vlastně úplně jedno, že závěr je naprosto nereálný, chci mu věřit, tak jako jsem věřila celému filmu. (29.10.2019)