Tarzan

Asi každej má snímek, jenž představuje jeho první setkání s „dospěláckým“ filmem. Pro mne byl touto srdeční záležitostí právě Hudsonův Tarzan. Dneska má v mých očích k dokonalosti přeci jen trochu dál, než kdysi, ale on tu dokonalost ani nepotřebuje, ta přijemná melancholie me dojímá stále. Jo a Christopher Lambert je jedinej možnej Tarzan. Tak tomu bylo, bude a jest. (17.12.2005)

Tento film mi začíná ubližovat. Jeho síla a odkaz je rok od roku intenzívnější a mě jako příslušníka lidského bahna nepřestává fascinovat, udivovat a zahambovat tím víc, čím víc se vzdalujeme matičce přírodě. Nejsem žádná jezinka, ani poustevník, ale kým se stal ve jménu evoluce člověk, přestávám rozumově chápat a respektovat. Bez ohledu na poněkud naivně vyznívající příběh, nikdy mě nenechá chladným vztah člověka se zvířaty v divokých podmínkách přežití, který je pevnější než jeho vlastní původ a společnost, dnes bych se spíš divila, kdyby tomu bylo jinak. Kromě překrásné Andie mě pokaždé očarují pronikavé oči démonického Christophera a u scény jeho laškovního výstupu z kočáru během uvítací ceremonie s roztomilým dědečkem, pokaždé spontánně upadám do mdlob a pocitu opojné blaženosti. (04.03.2013)

Nejlepsi film o Tarzanovi a zaroven jeho nejlepsi predstavitel Lambert a aby toho nebylo malo, tak jeden z nejlepsich Lambertovo filmu. K casti v dzungli neni co dodat, ta je paradni, zajimava, napinava a navic opice vypadaj fakt spickove. Cast v civilizaci jsem nikdy nemusel v zadnym tarzanovskym filmu, ale tady je to hozeny do lehky depky a kouka se na to dobre. Navic je celej film sympaticky drsnej a relistickej, takze ve spojeni s paradni rezii a skvelejma hercema to da slabsich 5*. (30.01.2010)

Když jsem jako dítě objevila ve staré knihovně několik svazků Tarzana od Edgara Rice Burroughse vydaných v roce 1937, byl to můj největší čtenářský zážitek. Četla jsem je stále dokola a celé pasáže jsem znala zpaměti. Žádný starý film s Johnnym Weissmullerem nebo Lexem Barkerem jsem neviděla, tak o to víc jsem se těšila na filmovou premiéru tohoto dobrodružného snímku v létě 1985. Zdržela jsem se u kamarádky, ujel mi spoj a tak jsem přímo z nádraží spěchala s velkou nedočkavostí do letního kina, a to bez patřičného protidešťového vybavení a s králíkem ve velké kabeli. Byla jsem šťastná, že jsem to stihla, ale ne dlouho. Přihnala se bouřka, větvemi stromů cloumal vítr, blesky se křižovaly, lilo jako z konve a to jak na plátně, tak i ve skutečnosti. To nebyl zážitek ve 3D ale nejmíň v 5D, dokonalá iluze se vším všudy. Promokla jsem já i králík v kabeli u mých nohou, ale vydržela jsem až do konce. Nadšení se nekonalo, naopak přišlo velké zklamání. Takhle jsem si příběh, který jsem tak milovala z knížek, nepředstavovala. Christopher Lambert neodpovídal mé představě plavovlasého poloboha. Film byl na rozdíl od knihy velmi depresivní, možná blíž realitě, ale daleko od mých snů. Můj dětský hrdina byl někdo úplně jiný. Ani králíka to nebavilo. Od té doby jsem se filmu vyhýbala, až teď jsem se na kousek podívala, ale názor jsem nezměnila. Dobrodružný film ano, Tarzan ne. (04.02.2013)

Viděl jsem to už tak dááááávno, ale dodnes si vybavuji Christophera Lamberta coby Tarzana nadšeně mizícího zpět v hlubinách džungle. Prostě něco, co mě jako malé děcko chytlo na srdce - a ve věci "člověk vs. příroda" bezesporu lepší úhel pohledu než THE NEW WORLD, různý předělávky Robinsona Crusoea a jemu podobní. Míval jsem filmy nesoucí tohle zajímavé dilema (mj. též 1492: DOBYTÍ RÁJE, VOLÁNÍ DIVOČINY) rád. (08.05.2009)