Requiem za sen

Aronofského audiovizuální nálož uplatňuje naprosto všechny výrazové prostředky svého média, aby totálně a nelítostně zvalchovala diváky. Jeden z mnoha výstižných aspektů díla spočívá v tom, jak dlouho ve vyobrazovaných životech postav je zdánlivě vše v pohodě a jak jakoby náhle pak přichází zjištění, že už šlapou vodu v oceánu beznaděje. Všichni jsme na něčem závislí a vytváříme si bludy, abychom si svou závislost ospravedlnili i živili a při tom nemuseli vidět realitu kolem sebe. Ve čtveřici životů "Requiemu za sen" se snadno najde každý, případně v nich objeví odlesk někoho blízkého. Nezbývá, než se při jeho závěrečných titulkách také schoulit do klubíčka a snít dál svůj sen. Viděno po cca dvou dekádách znovu a byť prvotní kontakt nemá konkurenci intenzitou zásahu, v případě tohoto filmu i napodruhé není o nic snazší a milosrdnější, právě proto, že člověk ví, co ještě postavy čeká. (10.02.2023)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Celosvětově divácky úspěšný film. Úžasně natočený snímek o drogových závislostech, který však raději už nikdy nebudu chtít vidět. Ellen Burstyn hraje v Requiem za sen hroutící se milující matku podobně jako ve filmu Vymítač ďábla, zde je však její výkon kolabující staré ženy závislé na stimulujících prášcích na hubnutí a duševně závislé na televizních estrádách ještě přesvědčivější. Její syn Harry s přítelkyní Marion a kamarádem Tyronem podnikají typickou životní jízdu narkomanů - od drogové zábavy přes absolutní závislost až po životní zatracení v nemocnici, vězení a prostituci. Zajímavé je právě to paralelní srovnání drogově závislých životů "obyčejných narkomanů" a osamocené důchodkyně. Kamera v tomto snímku je velmi experimentující a řekl bych také jakoby drogově ujetá. Zrychluje i zpomaluje, širokoúhlé objektivy mění prostor, dynamicky se potácí za postavami, nebo snímá cestu drogy ve velkém detailu od vpichu po rozšíření zorniček. A do toho různé zvuky a místy andělská místy ďábelská hudba na cestě z nebe do pekla. Trailer: http://www.csfd.cz/film/14317-requiem-za-sen/videa/ (16.03.2009)

Filmařsky brilantní snímek, jehož přemíra depresivity je jeho největší slabinou. Aronofsky se jako spoluautor scenáře, ve snaze hrát na co nejtemnější strunu, dopustil několika scenáristických nedotaženosti, či spíše nesmyslů. A to HODNĚ velkých a musím jenom souhlasit s tím, co zde napsal Tsunami_X. Nicméně, pokud bych měl ze všech filmů s drogovou tematikou vybrat jeden, kterým bych chtěl odradit své případné potomky od konzumace drog, vybral bych tento. Není sice zdaleka tak propracovaný a komplexní jako třeba TRAFFIC, scenáristicky je děravý, ale v zobrazení následků konzumace drog je tak zhnusující, že by skvěle splnil svůj účel. (10.02.2004)

No ak sa bude ešte niekto snažiť natočiť film o drogovej, ale hlavne televíznej závislosti, nech si najprv zájde za Aronofskym, alebo nech radsej kašle na to! Skvelá kamera, perfektný pohľad na svet feťákov, podobne ako v Trainspottingu, zo začiatku trefná satira a Marlon Wayans bola zaručene dobrá voľba. Rýchle, strhujúce, dychvyrážajúce, hudobne vyspelé, takisto aj záver. Nemám čo vytknúť. Snáď len to, že nechápem prečo Elen Burstyn nedostala Oscara. 100%. (04.09.2006)

Je to jako když ze zvědavosti šlápnete do ponuré bažiny. Špička boty projde měkkou, nadýchanou vrstvou úplně hladce, ale vzápětí ucuknete. Voda zabublá a je klid. Za chvíli to zkusíte znovu. Pomalu vsunujete nohu hlouběji do hustšího skupenství, když tu náhle zabalancujete a Vaše chodidlo uchopí neznámá síla a táhne jej dolů. Dolů a jenom dolů. Mazlavá hmota obklopí končetinu a na každém jejím čtverečním centimetru pociťujete tlak a tah dolů, stále dolů. A záhy zabřednete do bažiny po pás. Křičíte, sápate rukama kolem, zatímco jste nepřetržitě stahováni do hlubiny. Teoretická šance na záchranu existuje, ale nemáte nikoho, kdo by Vám podal pomocnou ruku. A tak se noříte níž a níž, až úplně vyčerpaní a zesláblí rezignujete. Chcete se cítit jako člověk, topící se bažině utrpení a závislosti?? Rekviem za sen Vás dostane na dno a nechá Vás na něm dlouhou chvíli nehybně ležet. Prevence proti drogám se jmenuje Darren Aronofsky. Tento člověk totiž pomocí scénáře (jenž se pozvolna utahuje jako smrtící provazová smyčka), hereckých výkonů, originálních prvků (aplikace drogy, prášky, halucinace) a nádherně deprimující (sestra by řekla "psychedelické") hudby vyčaroval fénixe zmaru, hnusu a zoufalství, který Vás ohromené unese do světa, v němž propustkou do další vteřiny bytí je omamná látka... Bezpochyby jeden z nejlepších filmů vůbec, jeden moudrý muž mi nedávno řekl, že k pocitu štěstí je zapotřebí pěti prvků: lásky, rodiny, práce, zábavy a hobby. Jeden element chybět může, ale dva ne. Drogy Vám seberou všech pět prvků najednou. A snímek je obrovskou motivací si s podobnými látkami nikdy nic nezačínat. (17.11.2007)