동감
Ditto
Obsahy(2)
Příběh se točí okolo dvojice studentů ze stejné university, kteří spolu začnou mluvit přes radiopřijímač a rozhodnou se setkat. Po nevydařené schůzce zjistí, že je od sebe dělí 21 let. So-eun (Ha-Neul Kim) žije v roce 1979 a In (Ji-tae Yu) v roce 2000. Jejich neuvěřitelná komunikace ale pokračuje a nabere nečekané otáčky. (venus)
(více)Recenze (86)
Svým zpracováním si Donggam rozdělil své diváky na dvě poloviny. Na tu, která podlehne cukrkandlovému love story s neustále znějící vyděračskou muzikou a na tu, která se statečně prozívá k závěru. Ústřední dvojice čumí jak puk, načež postavy ve vedlejších rolích jsou mnohem zajímavější. Očekával jsem, že na jihokorejskou romanci budu pět větší ódy, neboť Nae meorisogui jiugae jsem sežral i s navijákem. Takže se bohužel řadím do té druhé uzívané poloviny. ()
Tohle je fakt nádherná korejská romance, se zajímavým ústředním sci-fi nápadem. Opravdu krásně a volně plynoucí, beze stopy kýče a patosu, naprosto magický zážitek. Skvělí herci, bezprostřední a zcela uvěřitelné rozhovory, velmi křehká a zasněná atmosféra. V jedné ze závěrečných scén při setkání na chodbě, za doprovodu Bacha, mi opravdu málem ukápla slza. Nádhera. ()
Korejci romance umí, tato je však méně zajímavá a ne tak působivá. Pořád však výrazně zajímavější a originálnější než většina americké produkce. ()
Neshodnu se se ženou. Ona říká, že lepší, než Il Mare, mě se naopak Il Mare líbilo víc. Osobně dávám slabších 80%, což však vůbec není zlé. Komornější, podobnou zápletku řeší jinak. Na rozdíl od Il Mare se tady oba hlavní hrdinové hned na začátku jasně dohodnou, že nevyužijí časové spojení na obohacení, na rozdíl od Il Mare oba budují (snaží se budovat) ve svém čase ještě další vztahy. ■ P.S. Mám smůlu, že jsem korejské romantické filmy viděl v pořadí a Moment to Remember, The Classic, Il Mare, MSG, Donggam :(. ()
Je to takový mix Frekvence a Domu u jezera, ale celkem ucházející. Samozřejmě ukrutná romanťárna, občas trochu dlouhé dialogy jsou prokládány ještě delšími bezeslovnými záběry za doprovodu klavíru, čili rozjitřené duše si přijdou na své. Jelikož jde o mé oblíbené téma, tady konkrétně o komunikaci dvojice, z nichž se ona nachází v roce 1979 a on v r. 2000, nemůžu jít níž než na čtyři hvězdy. ()
Korejské filmy jdou mimo mne už delší dobu. Stejně tak tento, který je vlastně jednoduchou historkou tak na dvacet třicet minut, navíc několikrát použitou, s přehnanými a patetickými hereckými výkony (plus např. sdělovat někomu, že si někdo druhý zlomil nohu, a to s rozzářeným úsměvem na tváři, mi také přijde divné), podobně je tomu i s obrazovým pojetím (ze záběrů Měsíce už mi časem bylo krapet k smíchu, a ty vločky, podzimní listy také působily již spíše parodicky.) a patetickým pianem (ten Bach je pak už skutečně pěst na oko). Navíc konec to spíš zazdil - k nějakému vyznění nebo katarzi vůbec nedošlo. ()
1979 ONA - Naivní, infantilní a děsně nehezká Korejka, která miluje největšího školního hezounka, který se do naší šedivé myšky po-ma-li-čku za-mi-lo-vá-vá, než je mu během školních protestů zlomena ruka a jednoho krásného večera pozná JEJÍ nejlepší kamarádku, co má po pádu z kola právě zlomenou nožku. 2000 ON - Nesympatický korejský studentík s věčně otevřenou hubou, syn zasádrovaných, vytrvale a negentlemansky odmítá korejskou přísavku, která ráda pije a dolejzá. ONI (ONA a ON) - dvě nudné existence, které si po večerech pomocí vysílaček volají napříč časem a nudí nebohého diváka svými historkami a milostným trápením. Postupně odhalovanou pointu divák odhalí hned zkraje a je nucen se k ní pronudit pomocí infantilních zpomalovaček, aby už tak pomalý film byl ještě pomalejší. Pak ON uvidí JI, spokojenou a šťastnou, ucítí vůni a v ruku v ruce s alkoholičkou odkráčí. Vše orámované slzopudnou a vyděračskou hudbou. Ukázková superkýčovina, napsal bych něco jiného, ale mohla by se mě dotknout připravovaná POMatená cenzurka komentářů. ()
Nádherný film, který mě chytnul od začátku až do konce. Tohle korejci prostě umí. ()
Tak tohle je zatim můj čtvrtej korejskej film, co jsem viděla a musím říct, že to bylo hodně dobrý. Celkově zajímavý a super hudba :-) ale trochu mě tam furt něco chybělo a konec sem si představovala mailnko jinak. Dávám tak 85%. ()
Donggam je skutočne skôr dráma ako romantický film, ale i tak zostáva nežnou výpoveďou o spoznávaní ľudí, ktorá pomocou hlavného dua skutočne zájde do hĺbky. Ale to vlastne ani nie je potrebné pripomínať, väčšina ľudí, čo videla nejaké juhokórejské filmy z týchto žánrov, mi iste dá za pravdu, že tieto filmy majú tú tendenciu. ()
Další z krásných melodramat, v tomto případě až snových, okořeněný mojí oblíbenou herečkou Ha-neul Kim. Natočen tak něžně a přirozeně, jak to jen koreici umí. A jak napsala May: "Toci se spousta filmu, ktere si kladou za cil vyzdimat z divaka za kazdou cenu slzy, ale ani zdaleka se jejich pociny nemuzou rovnat necemu tak prirozene kouzelnemu jako je Ditto."... ()
Při svém strachu před prozrazením, že je zamilovaná se tak ostýchala až zalhala. Řekla, že vysílačka a radioamatérismus je její koníček. A tak se Soeun stala radioamatérkou proti své vůli. CITÁT - Je to můj koníček........... Je zamilovaná natolik, že si prostě přístroj vezme domů. Vysílačka je jí pak věnována s tím, že je stejně rozbitá. Jenže jednoho dne, nebo spíše noci, kdy dojde k zatmění měsíce vysílač ožije. Soeun se pak začne učit od neznámého hlasu se kterým začne skrze vysílačku mluvit. Jenže, když se chtějí sejít osobně, zjistí, že to nebude tak jednoduché. CITÁT - Který rok, že jsi to říkala ?.......... Je zajímavé, že korejští studenti tak nějak tvrdě věřili, že v roce 2000 bude konec světa. Alespoň tuhle myšlenku vůbec nezavrhují ba naopak, kdo tvrdí opak je divný. Musím přiznat, že jsem čekal romantiku, ale ne tak moc. Čekal jsem vážnější příběh, ale po sedmdesáti minutách jsem rezignoval a zjistil, že příběh je hodně romantický. Ve své podstatě sledujeme zamilované chování jedné mladé dívky. Někdy jsem se i nudil. Oba aktéři mluvící přes vysílač už chápou, že maj jiné časové období, ale zatím nevědí co s tím. Ikdyž chlapec něco již naznačil ohledně majetku, pozemků a peněz, leč tento směr zůstal jen u slov. CITÁT - Ne všechno je předurčeno........ Škoda, že nedojde k nějakému vyhrocení, třeba ty pozemky nebo krásně se nabízející politická situace v Korei - nic. Zůstalo to tvrdě v romantické linii. Tak nevím, zda je to škoda nebo ne. CITÁT - Tak plyne čas....... ()
..i like..jemné, s citom, trochu kruté..sometimes impossible happens..and sometimes it happens in a way it´s believable.. ()
Nenápadný film s nenápadnou sci-fi zápletkou, který mě velmi nenápadně chytil za srdce a až do konce nepustil. ()
Takhle neznou a krehkou romantiku toci vazne jen v Jizni Koreji, tam staci kdyz nekdo neco rekne, hlavni zena se usmeje a uz jste z toho nameko. Oba hlavni protagonisti sympaticti a roztomili az na kost, cele je to navic pohanene mou oblibenou mezicasoprostorovou zapletkou a je jasne, ze tohle nemuze dopadnout spatne. Hodne mi to pripomelo pribuzny JK kousek "Siworae" a americkou "Frequency", zvlastni je, ze prestoze jde ve vsech trech filmech vicemene o to same, datum vydani je stejny rok 2000, dokonce jen v rozmezi nekolika malo mesicu, takze ani nikdo neopisoval, jen byl zrejme rok 2000 zlatou erou "nadcasove" romantiky. 7/10 ()
Je možné slyšet jen něčí hlas a vrnět u toho blahem? Věřím, že ano, protože při poslechu Ha-Neul jsem k tomu měl opravdu blízko. Jak já ten její hlas miluji :D. Navíc když se směje a u toho mluví, tak to je teprve ten pravý orgáč :D. S klidným srdcem můžu říct, že díky ní je má objektivita bezmezně v háji :D. Nicméně i přesto se jedná o nadprůměrné romantické drama, přičemž bylo zajímavé sledovat spoustu hereckých velikánů z JK v jejich mladém věku pospolu. ()
Je to haluz, akou formou dokážu Aziati stále točiť filmy. A toto je jeden z nich. Tá otvorenosť (a naivita), akou spolu komunikovali tie dve duše, bola neúprosná. A nech žijeme v dobe akej chceme, vždy bude človek túžiť po spriaznenej duši, ktorá ho nielen pochopí, ale bude mu chcieť náklonnosť aj opätovať. Za doprovodu krásnej hudby, upokojujúceho akvária a skvelých rozhovorov sme sa dopracovali až na koniec... , ktorý musím nie len predýchať, ale aj poriadne pochopiť... ()
Celý čas som sa nemohol zbaviť tendencie porovnávať Ditto s Il mare (takmer identický námet a jeho spracovanie s menšími odchýlkami), ktorý hneď po A moment to remember zastáva čestné miesto na rebríčku filmovej romantiky z J.Kórei. Neviem posúdiť, ktorý z nich uzrel svetlo sveta prvý (obidva vydané v roku 2000), ale váš pôžitok bude určite čiastočne závisieť na postupnosti, v akej sa k vám dostanú. To čo ale najviac ovplyvnilo moje hodnotenie bola absencia poetickej štylizácie a atmosféry, príliš priamočiare rozvíjanie príbehu(aj keď nájdu sa i prekvapujúce momenty) a v neposlednom rade pokrivkávajúce herecké výkony. Hudba sa tiež uberá len vychodenou cestičkou použitia pomalého klavíru bez originálnejšieho aranžmá. ()
Vyhovují mi podobné pomalé, klidné a milé romantické snímky, tudíž i na druhé shlédnutí jsem byl spokojen. Troufl bych si konstatovat, že zejména první půlka je snad až moc pomalá, poklidná a někdy malinko nudná, teprve ta druhá mne více a více oslovovala. Ta půbavná a milá dívka z r. 1979 na mne působila nesmírně příjemně, ostatně už jen slyšet její hlas z radiopřijímače bylo značně uklidňující, podobně pozitivně bych se vyjádřil i k hudbě v celém snímku - ať už šlo o piáno, cello či trochu klasiky v závěru, který se opravdu povedl - některé věci není třeba ani vyslovit, ty se zkrátka vycítí. Nicméně v dané tématice takové Il Mare je bez debat o stupínek výše a je-li fér porovnávat korejský film s japonským, pak i Tôkyô shôjo mne oslovilo o trochu více. ()
Je pro mě těžké uchopit slova a popsat, jak na mě Donggam působil. Nikdy jsem to neuměl a teď mě to mrzí dvojnásob. Začátek je nádherně nevinný a citlivý. Radoval jsem se a zase smutnil spolu s hlavní hrdinkou pro její lásku. Ale Soeun měla potkat ještě osudovějšího muže. Je smutné, jak si mohou být dva lidé tak blízko a přece tak daleko. Donggam je jemný a něžný film. Smutný, stejně jako život. A krásný... možná ještě víc. ()