Zimní válka

Rusové v listopadu 1938 překročili finské hranice bez vyhlášení války. Chtěli získat zpět území, které okupovali od roku 1809 do pádu carského režimu r. 1917. Nepřipravená a špatně vybavená finská armáda složená z obyčejných civilistů byla však odhodlána bránit svou vlast, jejíž autonomii teprve nedávno získala. Finové neměli ani jedno letadlo nebo tank. Tento film sleduje osud dvou bratří a jejich čety v nerovném souboji s útočící Stalinovou armádou. Uznávám, Talvisota je spíše film pro muže, kteří se do plné polní dokáží lépe vcítit. Mně na něm zaujalo, že Rusové na frontě slavili Stalinovy narozeniny (docela hlučně), hrstka Finů proti tak obrovské přesile, frontová sauna, statečnost finských vojáků, ale hlavně to, že ve válce jsou vojáci skutečně jen stroje, schopné čehokoliv. (04.01.2014)

Málo známy fínsky vojnový klenot, neskutočne pôsobivé, desivé a dokonalé, bez amerického pátosu a zbytočných komerčných kudrliniek. Kto bol očarený snímkom Zachráňte vojaka Ryana (1998) alebo Čatou (1986) odporúčam do pozornosti tento film, určite nebude sklamaný, spomenuté snímky sú iba tieňom tohto veľkolepého diela. Ponúka totiž aj niečo navyše. Majstrovskú, hlbokú psychologickú sondu do duše mužov, ktorých nečaká nič, iba smrť, prežitie a víťazstvo sa zdajú byť len vzdialeným snom, pričom všetky ľudské túžby sa scvrknú iba na tento cieľ. Teda niežeby som niečo podobné nenašiel aj v americkej produkcii, ale určite nie do takej hĺbky a takou surovou, naturálnou a realistickou formou. Môžem povedať iba jedno. Nevidel som lepší vojnový film, nezostáva nič iné iba vstať a zatlieskať, bravooooooo!!! (31.05.2014)

Uživatel Prankster mi mluví z duše: atmosféra, forma, děj - vše bylo mdlé jako školní omáčka. Rýpat se v ní tři hodiny byla pro mě opravdu těžká dřina... Postavy se mi na plátně pletly také... Někdo tady napsal, že komu se líbilo Bratrstvo neohrožených tak bude opěvovat i Talvisotu. To opravdu neplatí... S Bratrstvem neohrožených, Trestným praporem a jinými válečnými klenoty není možné tento film vůbec srovnávat. Statečnost Finů v zimní válce by si rozhodně zasloužila kratší a dynamičtější filmové zpracování s ucelenou myšlenkou. Zajímavou vedlejší dějovou linií by mohl být sám o sobě Simo Häyhä, o kterém není ve filmu ani zmínka. (19.12.2010)

Bol som primerane zvedavý na film zobrazujúci niektoré epizódy Zimnej vojny. Chápem nadšenie Fínov pre túto obdivuhodnú časť ich histórie a verím, že spravili všetko pre to, aby film čo najvernejšie zobrazil, čím si fínski vojaci museli proti presile Rusov prejsť. Nie celkom sa to podarilo. Menej by bolo viac. Opakovaním rovnakých situácií, rovnakých záberov sa lepší efekt dosiahne málokedy. Vo filme bolo množstvo skvelých situácií a záberov. Podarilo sa, aby divák tie boje cítil zblízka a prežíval ich spolu s vojakmi.  Na druhej strane davy Rusov vybiehali na bojisko ako cvičenci spartakiády na Strahove. Neviem tiež prečo sa tanky dali na ústup po paľbe pušiek a prečo Rusi opúšťali betónový bunker. Keď vybuchovali granáty, vojaci sa hádzali na zem až po sekunde zdržania. A množstvo podobných maličkostí, ako keby nemali vojenského poradcu. Veľmi si vážim hrdinstvo Fínov pri obrane svojej zeme proti obrovskej presile. Málo národov Európy sa môže s nimi porovnať. Ale pri hodnotení filmu s ľútosťou musím konštatovať, že na viac ako tri hviezdičky odo mňa dostať nemôže. (05.01.2022)

Neokázalý, civilní film o vstupu Finska do druhé světové války doopravdy zaujme zřejmě jen úzkou skupinu lidí soustředící se na válečná období a historii obecně. Většinovému divákovi se bude zdát bezpochyby dlouhý a často nudný (189 minutová verze). Parikka natočil film o období, kdy Finové proti své vůli vstoupily do druhé světové války. Vstoupili tam ovšem bez zbytečných diskusí, v jejich čele nestál Beneš, ale válečný hrdina z první světové války Mannerheim, který bral obranu vlasti při napadení jako samozřejmost, a to i v situaci, kdy počty vojáků v boji byly neporovnatelné. Ve filmu nejsou k vidění patetické scény, hrdinné, dobře vypadající vojenské akce, vidíme "jen" normální finské chlapy, umírající při potyčkách v zákopech na rusko-finské hranici. Scény jsou syrové (boje na bodáky), atmosféra tíživá. Churchill ve svých pamětech popisuje Zimní válku takto: "Byla velká zima. Finové byli velmi dobře vybaveni lyžemi a teplými oděvy, které Rusům zcela chyběli. Rusové marně spoléhali na převahu v počtu a těžších zbraních...Severně od Ladožského jezera potkal útok proti Mannerhemově linii na Karelské šíji stejný osud jako operace na severu. Počátkem prosince byl proti linii samé zahájen útok vedený téměř dvanácti divizemi. Ruské dělostřelecké ostřelování nebylo dostatečné, tanky byly většinou lehké a řada po sobě následujícíh frontálních útoků byla odražena s těžkými ztrátami a bez jakýchkoliv zisků.." Finové se ovšem bránili bez jakékoliv pomoci zvenčí (Švédové s dobrou armádou zvolili neutralitu a Británie s Francii tak dlouho diskutovaly o možnosti dodávat vojesnký mmateriál přes Norsko a Švédsko, až bylo na cokoliv pozdě) a drtivé přesile nemohly dlouho vzdorovat. Přesto způsobily Rusům ohromné ztráty (126 tisíc mrtvých a přes 250 tisíc raněných Rusů vs 22 tisíc mrtvých a 43 tisíc raněných Finů), obrana země jim navíc do velké míry pomohla uchovat si nezávislost i po roce 1948, kdy se Stalin se obával iniciovat převrat v zemi, kde má každý doma zbran a nebojí se jí použít. I tak ale Finové nepatří k vítězným stranám. Jejich pozdější spolupráce s Němci ve snaze zbavit se Rusů je stála desetinu území na severum země a přístup k Severnímu ledovému oceánu. (05.05.2011)