Režie:
Viktor PolesnýScénář:
Eva HudečkováKamera:
Josef ŠpeldaHudba:
Milan KymličkaHrají:
Danica Jurčová, Zlata Adamovská, Jiřina Bohdalová, Vladimír Dlouhý, Zdeněk Dušek, Arnošt Goldflam, Hana Gregorová, Jiří Langmajer, Svatopluk Skopal (více)Epizody(9)
Obsahy(1)
Devítidílný televizní seriál O ztracené lásce byl natočen podle stejnojmenné knihy a scénáře Evy Hudečkové. Říši krále Skrčka z Fištrónu postihne prokletí, jedno neštěstí stíhá druhé, lidská srdce se naplní bezohledností a krutostí, ztracen je i královský syn Pravoslav. To všechno způsobilo zpupné rozhodnutí krále vykázat ze země lásku jako nepotřebnou a bezvýznamnou věc. Naději pro budoucnost přináší venkovské děvčátko Honza. Přestože jí sudičky daly do vínku mnoho požehnaných vlastností, neuchrání ji od osudových ran a bolesti. Musí projít mnoha těžkými zkouškami, je stíhaná spíš zlem než dobrem, stává se terčem zášti a zloby. Honza se ale odmítá podřídit zlu a nenávisti, hledá ve svém srdci lásku jako jedinou možnou cestu k ostatním lidem. Snaží se zachránit osud milovaného prince Pravoslava i celé země, často se ocitá v nebezpečí smrti, když se obětuje pro jiné. Její strastiplnou pouť provázejí pohádkové bytosti, často stejně nevyzpytatelné jako lidé, s nimiž se na životní pouti potkává. Šťastný konec vše napraví, je však draze vykoupen a cesta k němu vede peklem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze uživatele Mlle k tomuto seriálu (1)
O ztracené lásce (2002)
Já jsem Láska. Tolik jsem toho o tobě slyšela… Kam máš namířeno? Hledám lidské srdce, které po mně touží. Takových jsou přece tisíce! Kdepak, spousta lidí se mě bojí, někteří mnou pohrdají. Moc ráda jsem si tuhle mystickou pohádku po letech připomněla. Viděla jsem ji vícekrát a pokaždé mě oslovila stejně. Pohádková je v příběhu základní tenze mezi dobrem a zlem, jednotlivé postavy zosobňují různé morální přístupy, tak jak je dobro i zlo přítomné v různých stupních a podobách v jednom každém z nás, a spolu s nimi pak vytváříme souhrn tohoto světa. Ač se pohádka do jisté míry nemůže vymanit z mezí, které jí poskytuje zázemí několikadílné televizní série, a to zde cítíme někdy více a někdy méně, celkově je to velmi silné, působivé dílo pro každého přemýšlivého člověka. Symboly nás navrací do zlatých časů mytologie, v nichž jsme byli bez zbytku ve spojení s tím, z čeho vyvěráme. Některé obrazy jsou tíživé a složité, některé situace dojemné, jiné roztomilé, použité výrazové prostředky i dialogy občas poskytnou i námět pro zasmání. Něco se tu dozvíme o lidských předsudcích a mezilidské nesnášenlivosti, ale taky o pokoře a čeho je možné s ní dosáhnout, nebo o rozdílu mezi pokorou a sobeckou rozmarností, či o síle církve, nositele morálky v bývalé vesnici, která nemá pokračovatele. Morálními ponaučeními pohádka nešetří, jsou ale, na pozadí příjemného venkovského (byť přece jen místy poněkud televizně umělého) prostředí, podány citlivě a přirozeně. Jsou tu poctivě seřazeny všechny možné jungiánské pohádkové archetypy: holka jako kluk, dítě bez lásky, a tak dále. Filmově jde o kompaktní celek, v němž součinně funguje scénář, hudba i herci. Výsledná atmosféra je tak většinou trefná a intenzivní. Moc se mi tu líbila Zlata Adamovská a Sabina Laurinová, ale o dobré herce, kteří si své role očividně užívali, tu nouze rozhodně není. Na místě je pochvala Míšy Doubravové, se kterou jsem jinde neměla tu čest, ale v roli malé Honzy byla velmi přesvědčivá. Jakoby ve vedlejším plánu je tu podmanivě zobrazené sepětí člověka s celým rokem – zima je skutečným nebezpečím a každé jaro je návratem naděje. S tou se na konci loučí i Ztracená láska. ()