Godzilla: Final Wars

Inteligentne dementné. Kitamura absorbuje všetky symptómy blockbusterového pátosu a narastajúcej hovädnosti godzillej série a nafukuje ich do neznesiteľných rozmerov. Drsňácke hlášky, strojený heroizmus, maskulinita, armáda, explózie, digitálna animácia aj oldschoolové "bábky" (zápasy digitál vs. poctivá hand made sú čerešničkou na torte - najmä s prihladnutím k tomu, že počas každého zápasu je jedno monštrum chvíľu digitálne animované, chvíľku bábkové), žánrové klišé sú tu dovedené do až nepozerateľne prehnaných, obrovských rozmerov. Steroidová karikatúra vyžívajúca sa vo vlastnej inscenovanej debilite, monštruózne idiotský monster film stavajúci schopnosť vytvárania "zámerne zlého" do nových, naozaj VEĽMI hedonistických výšin. ____ A čo je najvtipnejšie? Že to nie je len výsmech. Je to premyslene nahodilá ironická pocta všetkému vysmiatemu. V takmer nekonzumovateľnej dávke. Divácky masochizmus s hroooomadou skutočného potešenia. (24.04.2016)

Toho se k 50. výročí zrodu kultovního monstra rozhodlo natočit poslední díl a divákům tak nabídnout důstojné rozloučení. Gojira / Godzilla si jej určitě zasloužila (však má taky svojí hvězdu na Hollywood Walk of Fame). I proto se rozpočet mnohonásobně navýšil oproti minulým dílům a bylo to znát. Do režisérského křesla usedl Ryuhei Kitamura, který osmadvacátému dílu chtěl nesmazatelně vtisknout svou stopu úspěšného režiséra, ale jestli se mu to povedlo, musíte posoudit sami. Závěrečný díl se totiž setkal s dosti rozporuplnými ohlasy a já s nimi musím bohužel souhlasit. Přestože jsem byl na konci docela spokojený s odvedenou prací, našel jsem tu i celkem dost slabin a asi nejvíce mě iritovala přemrštěnost scénáře a ne vždy povedené triky. Skalní fandy této série (mezi které se sám počítám) jistě potěšil úvodní „prostřih“ předešlými díly, které nám dali možnost čistě z nostalgického hlediska alespoň na malou chvíli zavzpomínat na „staré dobré časy“. I proto jsem byl velice rád, že se tvůrci nebáli a na scénu opět přivedli většinu známých Kaiju monster, které se již v minulosti stali soupeři Gojiře, nebo jsme je měli šanci vidět „sólo“ v jiných filmech. Totální destrukce papundeklových kulis tak mohla započít, no a že se bylo na co dívat. Jejich novější vzhled jsem samozřejmě kvitoval s povděkem. Trošku mě sice mrzelo, že Gojira tu v první polovině moc prostoru nedostala (kromě úvodního souboje), v čemž taky vidím hlavní nevyrovnanost zbytečně dlouhé stopáže. Tvůrci se totiž dle mého názoru nechali zbytečně unést a do děje připletli mnoho vedlejších prvků, které tu byli spíše na obtíž. Rozhodně nejsem příznivcem mimozemšťanů a Matrixu, takže tady u mě nepochodili a když k tomu připočítám ještě mutanty s nadpřirozenými schopnostmi – začal jsem skřípat zubama. Ještě mi tu chyběl chodící obtloustlý Seagal a bylo by vymalováno už úplně. Ty jejich trapné souboje a přestřelky mi začali po chvíli lézt krkem a jediné co tak stálo za povšimnutí, byla honička na motorkách. Naštěstí se pak dostala ke slovu Gojira a úroveň filmu šla hned nahoru. 70% (01.01.2015)

Dokonalá zhýralost, které vévodí papundeklové efekty, chlapi v kostýmech monster a potřeba poslat si mozek na oběžnou dráhu. Na mě bylo místy akce až moc a působilo to dost utahaně. A bez čeho bych se fakt obešel bylo kugfu, které bylo už opravdu třešničkou na pomyslném dortu ujetosti. Monstra, kungfu, kýč, láska k béčkovosti a bezuzdné zábavě, ufo, a borec kapitán, co vypadá jako ruský hnědokabátník s černým knírem, místy tak i zní, a který vývojem své postavy pobaví asi stejně jako finální záběr na Godzillu, který je kýč jak bič. Nic tak šíleného jsem snad ještě neviděl. (16.03.2024)

Třeskutý guláš, jehož zřejmě jediným cílem bylo přivést co nejvíce monster a pořádně jim provětrat faldy potom, co si zařádila po celém světě (chlouba Paříže, opera v Sydney nebo sopečný ostrov představují jen zlomky z jejich běsnění). Nechybí mutanti, vetřelci z oblíbené planety X a samozřejmě Godzilla, která má sice hokej v tom, proti komu vlastně bojuje, ale nakonec vše tak nějak dobře dopadne. Ocenil jsem kombinaci počítačových (nijak úžasných) a mechanických efektů. Latexová monstra a papundeklové mrakodrapy byly skvělou volbou. Výborná kamera dokáže i z mála vytlouci slušný vizuál a souboj Godzilly a Kaisera Ghidoraha je pověstnou třešničkou na pěkně splácaném a načančaném dortu. Pokud je divák fanoušek kaiju, nehledá logiku a mozkovou činnost sníží na minimum, musí si prostě tuhle vybíjenou užít na plné koule, nelze jinak. O šlapacím soundtracku snad ani nemluvě.... (11.06.2019)

Vhoďte do rozžhaveného kotlíku známé japonské monster filmy s gumovými panďuláky, kníratou obdobu Jesse Ventury, buldočka a pořádně promíchejte se směsí z Hvězdných válek, Dne nezávislosti, Returnera, Versus, Matrixe, a navrch dochuťte vizuálními kejklemi šéfkuchaře Kitamury. Vznikne vám z toho na pohled lákavý a také docela hutný pokrm nestálé chuti, kterého se někteří pořádně přejedí a jiným dá práci ho zkonzumovat, ale poslední sousto budou přežvykovat vrcholně spokojeni... Stejně jako u předchozích Godzill jsou vidět rozpočtové limity na podobě příšer a demolici členitého terénu. Jelikož tvůrci naházeli do guláše řadu známých potvor, které řádí v několika světových metropolích, je to poměrně dost vidět. Ale vem to rohatej, když ono je to tak zábavné a jinak profesionálně natočené. Jenže šéfkuchtík má sice cit pro vizuální žranici, ale akcí neoplývající scény vaří s přemírou vody. Pohříchu v prvních dvou třetinách naše chuťové kanálky zahlcuje natahovaná a různé klasiky vykrádající sci-fi, a pak teprve přijde očekávaná chuťová exploze v podobě destruktivních soubojů mezi giganty. Pramáti všech obřích potvor, Godzilla, ve finálním mači nedostane nic zadarmo. Divák také ne. 7/10 (16.04.2007)