Oliver Twist

Na IMDb jsem nalezl celkem patnáct filmů nazvaných Oliver Twist. Po zhlédnutí toho nejnovějšího se nabízí otázka, jestli by čtrnáct nestačilo. Dickensův román je velice kvalitním materiálem, ne příliš obtížným ke zfilmování a divácky stále atraktivním. Roman Polanski je jistě velice talentovaným režisérem, člověkem, který toho v životě hodně prožil a mnohokrát to jistě nebyly zážitky kdovíjak veselé, což je na některých scénách znát. Na druhou stranu příliš často přivírá před krutou realitou oči a v okamžicích, kdy jde nejvíc „do tuhého“ rychle přehodí výhybku a působivost celé scény rázem pohřbí únikem ke grotesce (např. prosba o přídavek jídla, co si pamatuji na knihu, velice drsný okamžik, zde se záhy změní ve „srandovní“ honičku). Vzhledem k závažnosti tématu a přesvědčivostí Dickensem zvolených slov hraničí pojetí tohoto Twista místy až s parodií. Je to kýčovité, prázdné a povrchní. Chybí „zlidšťující“ hloubka a v podstatě jakékoliv emoce. (České) kulisy jsou věrohodné, digitální panorama Londýna zahaleného do mlhy nikoliv. Závěr vyznívá přehnaně optimisticky a dává vědět, co jsme to vlastně celou dobu sledovali – obyčejnou pohádku pro malé caparty. I nějaká ta baba jaga by se našla. Než naběhly závěrečné titulky, čekal jsem, že zpoza stromu vyskočí nějaký kretén v růžové kombinéze a své následné zamávání doprovodí třikrát zopakovaným „je čas udělat dětem pá, pá“. Abych Polanskému tolik nekřivdil, pár scén má slušnou atmosféru a skoro se přibližuje duchu románové předlohy, jedná se však o „nárazovky“ patřící svým pojetím spíše do nějakého hororu (Twist v zrcadle, smrt Nancy a následný střih na krkavce). Za velké fiasko bych označil casting pro hlavní roli; Barney Clark nejenže nemá dostatečně výraznou tvář (během prvních minut jsem měl problém jej najít mezi tlupou ostatních sirotků), ale vlastně jakoby ani nebyl. Tak zoufale nudné dítě filmové plátno dlouho nepamatuje. 50% Zajímavé komentáře: Faye, PALINO, Indy (26.09.2007)

Žiadnu adaptáciu slávnej knižnej klasiky klasík som ešte nevidel, nepočítajúc akýsi seriál z mladosti, kde som bol platonicky zaľúbený do jednej z postáv. Takže nemám s čím pororvnávať a je to dobre, pretože som v podstate o deji nič nevedel a tak som si ho mohol užívať bez toho, aby som sa zaoberal myšlienkou, čo Polanski vynechal, alebo pozmenil oproti predlohe a iným adaptáciám. Púšťal by som ho deťom na školách v rámci "povinného čítania" namiesto povinného čítania z knižiek. (25.06.2012)

Roman Polanski se pokusil zachovat charakteristické znaky Dickensových románů vycházejících na pokračování, takže i jeho film se nejdříve věnuje několika pro samotnou zápletku podružným epizodám, které končí de facto otevřeně (přesunem hlavního hrdiny někam jinam) a postupně konstruují obraz nevinného hrdiny zmítaného osudem. Komplexně rozvíjený narativ tak začíná až kolem čtyřicáté minuty s příchodem do Londýna, kdy se film dostává na nový začátek a divák se může konečně začít orientovat v prostoru, v čase a v postavách. Na jejich spletitých vztazích je film postaven a všechny jsou ve skutečnosti mnohem důležitější než sám hrdina, který svůj osud není schopen ovlivňovat, ale je jím sám zmítán. Vzhledem k předchozím Polanského hrdinům, kteří se vždycky snažili změnit svůj osud, Oliver Twist je zajímavým popřením hlavní postavy ve vztahu ke zdánlivě vedlejším persónám kolem, jejichž spletitými vztahy je Oliver vlastně průvodcem. Nedokáže ovlivnit svůj osud (když se o to pokusí, je postřelen), ale radikálně ovlivňuje osudy všech ostatních a nutí je dělat fatalická rozhodnutí, která s sebou většinou nesou tragické důsledky (vražda, šílenství, oběšení), ačkoliv dosud žili v poměrně klidném stavu bez konfliktů. Oliver Twist představuje především katalyzátor událostí, hitchcockovského „McGuffina“. Přes všechnu pasivitu a naivitu budí malý Oliver Twist diváckou spoluúčast, především skrze bezmocnost a nespravedlnost: neustálé křivdy, kterých se Oliverovi pořád dostává, když do jeho nevinné (chtělo by se říci prázdné) mysli padouchové vkládají vlastní uvažování. Křivdy, bezmoc a nesmyslné přívaly násilí jsou tu prezentovány jako nedílná součást života, před níž nelze utéct. Nádherně natočený film navíc vsugerovává podobně intenzivní pocit identifikace s prostorem, jaký Polanski vytvořil v Pianistovi. Evidentními digitálními triky nezploštělý Londýn (postavený v Praze) podobně jako v Pianistovi žije se svými postavami a kopíruje jejich momentální rozpoložení. (30.06.2010)

Místama velká nuda, místama docela dost dobré. Knížku jsem nečetl, ale myslím že takhle nudný nebyl hlavní hrdina ani v knížce. Výprava filmu je ovšem parádní a Londýn je zde vylíčen velice dobře. Ben Kingsley taky září a ostatní herci (až na toho Olivera) jsou taky dobří. Takže vcelku nic výjimečného. Polanski měl rozhodně na víc. (22.12.2006)

„Charlotte, dej tomu chlapci zbytky pro psa. Nevadí ti, že budeš spát mezi rakvemi, viď? A i kdyby, jinde spát nemůžeš.“ Oliver Twist. Sirotek, jehož jméno si náhodně vymyslel velký „literát“ s holí, toho nedostal do vínku příliš mnoho. Vlastně vůbec nic krom své dětské nevinnosti a důvěřivosti. Jenže s tím to ve světě, který ho obklopuje, daleko nedotáhne. Anebo ho čeká přece jen příjemnější osud? Dickensovu předlohu jsem nečetl a ani zhlédnutí tohoto snímku mě k tomu příliš nemotivuje. Tím ale nechci říct, že by se film nepovedl, jen mě až tolik nechytil původní příběh. Spíš mě bavilo sledovat všechno okolo, zejména povedené líčení tehdejšího Londýna s jeho hezčími či hlavně špinavějšími a prohnilejšími částmi obývanými spodinou (paradoxně natáčených v ČR). A také vnímat atmosféru filmu (od úvodní sirotčí beznaděje přes o něco veselejší zaučování u svérázného Fagina, nadějné působení u ctihodného Brownlowa až po temnější závěrečnou část). Líbil se mi i casting (kraluje Kingsley). Kvůli zmiňovanému příběhu dám „jen“ slabší 4*. (05.06.2022)