Harry Potter a Fénixův řád

Inu to máte tak, osazenstvo Harryho Pottera stárne či dospívá, a spolu s ním i jeho publikum. A filmově je samozřejmě třeba držet krok nejenom s tím druhým faktem (aby nám to pokud možno co nejvíc zarobilo), ale i s definitivním přelomením "hlavního příběhu" do druhé poloviny. A na to si zjednáme zase nového Režiséra... jehož styl se nám zalíbí, protože umí tak coolově snímat lesklé černé povrchy (což je kdovíproč dominantní architektonický prvek příšerně kýčovitého Ministerstva kouzel), takže si ho necháme a opustíme střídavé oblačno vyvolávající experimenty na hlavní filmařské sesli...ale to už předbíhám. Nicméně tenhle nový Režisér dostane scénář obsahující značně vyměklý výtah z rozvlekle demoralizující a depresivní předlohy, takže natočí film, jehož hlavní přímá záporačka (to jako Imelda Staunton, ne rozkošně zlá Helena B. Lestrange;)) je sice nesnesitelná, ale v podstatě neškodná blbka s "autoritou typu mít", a jehož hlavní hrdina není většinu času diskreditovaný a opovrhovaný "psychopat", ale starý dobrý inspirující Harry, který má trochu problémů s mediálním obrazem a nepochopitelně ovcovitými spolužáky. Naštěstí má (jak Harry, tak Režisér) k ruce nového pomocníka, respektive pomocnici - herecky i vyzněním své postavy naprosto snovou Evannu Lynch/Lunu Lovegood, a taky konečně dojde na jakkoliv zcela nevinnou (to Harryho líbačka s vy víte kým je méně nevinná, což je plus) a nekrvavou, přesto epicky vypadající bitvu bandy čarodějů, takže co sakra ještě chcete, když to všechno jako film sedí dohromady a nic nenaděláte s tím, že je celý ten svět na zelené louce postavená polodomyšlenost z hlavy v jádru hodné ambiciózní maminy od jednoho až tří děcek?:) Dost šťourání, 80%...a samozřejmě jsem ani za tenhle díl nezaplatil byť jediný halíř;) (02.10.2010)

´Potterovský´ literární fenomén šel vždycky kolem mě (a pravděpodobně půjde i nadále) a jejich filmová zpracování beru jako takovou přehlídku pěkných obrázků a zdařilých triků, které jednou vidět, příjemně strávit a zapomenout. Ovšem to co se nepodařilo ani Mistru Cuarónovi, se povedlo až ´televizákovi´ Davidu Yatesovi - plně mě vtáhnout do děje a probudit zájem o osudy zúčastněných postav. Možná je to i díky předloze, která díl od dílu houstne směrem k lehce hororové atmosféře, což je jen a jen dobře. A Stephen King má pravdu, Dolores Umbridge se svým sladkým a zároveň zlověstným úsměvem je vskutku jednou z nejodpornějších záporaček, co se kdy ve filmu zjevila (sestra Ratched z Formanova ´Přeletu´ by skoro mohla závidět :o) ). PS: Děcka se fakt asi budou nudit, je tu málo stvořeníček a havěti všeho druhu a ani prdáckýho famfprálu se nedočkají. Dobře jim tak. :o) (31.07.2007)

Pátý filmový Potter se od těch předchozích v mnohém odlišuje, především je místy příjemně "civilní". Yates pojal látku po svém, více než na monumentálnost vsadil na charaktery jednotlivých postav a emoce. Naštěstí se neopakuje problém čtyřky, kdy byl příběh odvyprávěn jakoby "z rychlíku" (i když při opakovaném zhlédnutí budí i čtyřka lepší dojem). Obsáhlost knihy je opět problém, který mohou filmaři jen těžko vyřešit k absolutní spokojenosti všech čtenářů, ale s tím se potýkají již od třetího dílu. Nečtenář bude ale zřejmě opět lehce zmaten, ale to se vzhledem k počtu těch, kteří knihám podlehli (včetně mě), dá snadno odpustit. Fénixův řád příjemně volně plyne, vše podstatné se do něj podařilo dostat a přestože zamrzí malý prostor, který dostává většina vedlejších postav, celkový dojem je veskrze kladný. (13.07.2007)

Riskantní volba se Warnerům náramně vyplatila. David Yates uspěl. Z Pottera vydestiloval víc emocí než kdokoliv jiný. Dramatický potenciál knihy využil v mnoho mistrně zrežírovaných pasáží se žádaným pocitovým i atmosférickým obsahem. Z Pottera, pro mě původně matného jelita, se v druhé polovině konečně stala postava, která mě zajímá. Nepřeceňoval bych projev Daniela Radcliffea (jenž pořád nešahá Shiovi ani po kolena :-) ale je pravda, že v závěru se přehrál z malého Harryho v tahouna. Yatesova režie mě někdy až dojímala - to jak jistě svírá určité sekvence, jak do nich vtírá formální inovace a jak pokaždé dokáže nabít scénu nosným významem a svébytnou náladou. Absolutorium skládám hudbě, naopak velmi nepříjemně místy překvapily triky: Nic proti parádnímu zápasu Brumbál - Voldemort, ale kentauři nebo Dráp byli renderovaní otřesně. Kdybych posuzoval hlavně přínos Yatese, obhajobu Radcliffea a zmíněná pozitiva, bylo by to tak na 95% a nadšení od první do poslední scény. Jenže... Jenže je to Potter, proto musí film srážet zákonitosti celého Rowlingovského vesmíru, potažmo celé série - kvůli nim nedokážu ty filmy mít rád, stejně jako je nedokážu brát vážně. Ta sága má strašně malý dramatický tah. Strávit s Potterem osm let a ještě pořád, uprostřed pátého filmu(!), řešit jestli se Voldemort vrátil nebo ne, to mě prostě rozesmívá. Mimo jiné z toho vyplývá, že předchozí díly vlastně mají prachmizerný význam pro Potterův osud - klidně by se mohlo jet od pětky, přišli bychom jen o fanfrpál. S tím souvisí, že když už nekompromisně adaptovat tak ještě drzeji, bez skřítků, kteří ve filmu nemají pražádný smysl. A naopak, když už mají postavy ve vypjatém závěru odněkud vyskočit a vypomoci Brumbálově armádě, hodilo by se vysvětlit proč, odkud a jak... Ale popojedem: Čím dál tím směšněji vyznívá to, že se všechno děje během jednoho školního roku a že mají žáci o prázdninách pauzu (to si sakra bere Voldemort dovolenou, či co?). Filmaři by neměli dávat prostor těmhle uštěpačným poznámkám, když se jim daří skvěle šponovat atmosféru, měli by přitvrdit v předělávání knih, zahustit děj, smáčnkout v prostoru... protože čekat zas na další školní rok, zas na další klíčovou postavu na pozici učitele obrany proti černé magii, poslíouchat zas ten omezený počet kouzelných formulek... to odrostlejšího diváka myslím nebaví a neustále to devalvuje celou ságu na blbůstku ilustrující knihy. Dvě poznámky na konec: 1) Emma Watson je hrozná herečka, Cho Chang mě fascinuje svou unylostí, Lenku Láskorádovou jsem si naopak zamiloval. A Snapeův charakter je nejen skvěle napsaný, ale i ve filmu výborně uchopený Yatesem i Rickmanem. 2) Zdá se mi to, nebo Potter místy krutě vykrádá king Konga a hlavně Hvězdné války? Úplně jsem viděl ve voldermortově kůži Imperátora, kterak podněcuje Potterovu/Anakinovu/Lukeovu nenávist a vábí jej na temnou stranu Síly. 75% (20.07.2007)

Zatím nejdelší kniha série získala ten zatím nejkraší film a, světe div se, spolu s Vězněm z Azkabanu taky nejlepší. Přestože logicky muselo dojít k největšímu krácení děje oproti předloze i škrtání postav, stalo se tak víc než citlivě a uctivě. Navíc film má od prvního obrázku po konec takový spád, že vás ani nenechá vůbec přemýšlet o tom, že tohle přeci bylo v knize jinak a kam se poděla vaše oblíbená epizodní postava. Fénixův řád opravdu pořádně potemněl, jak příběhově, tak vizuálně a ze série více či méně rodinných filmů udělal definitivně regulérní fantasy thriller. David Yates nejenže dokázal určit nový směr (tohle už opravdu není pro malé děti) a styl celé kouzelnické říše, ale navíc pod jeho vedením všichni mladí herci podávají nejpřesvědčivější výkony, přestože zejména u Harryho šlo určitě i o zatím nejěžší part. Přes dvě hodiny dlouhý, nabitý a velmi silný film. (30.11.2007)