Skafandr a motýl

Po velice poetickém traileru o třech písničkách a dobré pověsti tohoto filmu jsem se těšil na nevšední zážitek. Ale ouha! Záběry z pohledu mrkajícího oka a rozmlžený obraz ve větru vlajících záclon se brzy okouká. Budu ještě více hnidopich a neodpustím si poznámku, že ač se film, respektive kamera, tváří, že poctivě 45 minut vypráví příběh člověka uzavřeného do skafandru, tedy kompletně, mimo onoho důležitého oka, ochrnutého člověka, tak svými podvratnými střihy a nazoomováním divákovi pěkně lže. Ovšem jakmile začne Jean-Dominique psát mrkáním oka (viz. film) svoji knihu, začne se najednou odvíjet poutavý příběh, jemuž k jeho poetičnosti výrazně napomáhají právě citace z oné knihy. A soundtrack. Ale musím ocenit, že film i přes svoje depresivní téma člověka zavřeného do skafandru v temnotách hlubokých vod, není Skafandr a motýl citově vyděračský. (19.06.2008)

Vynikající námět a mimořádná kamera stejně nedokáží z tohoto snímku udělat nic jiného, než neotřelou nudu. Nepopírám, je v něm pár zajímavých nápadů, jenže ty se několikrát zopakují, takže i tomu nejvděčnějšímu divákovi zevšední. Naštěstí se Američanům nepodařilo zasáhnout do kvality filmu a nespáchali z něj slzavou trapárnu, jak bývá jejich špatným zvykem. Ale tentokrát mne zklamala i má nejoblíbenější filmová země, Francouzi nedokázali z působivého příběhu vykřesat vlastně vůbec nic. A tak ze všeho snažení zbyl jen snadno zapomenutelný film s vykrádačkou Verneuiliho nápadu z Melodie podzemí (1963). (09.12.2011)

Jsem dalek toho stěžovat si, ale tohle mě opravdu mrzí. Le Scaphandre et le papillon měla být hora, na kterou se leze velmi těžko. Hora plná emocí, jejíž náročný výstup, divákův výstup, měl být odměněn nádherným procitnutím, chválou a katarzí. Úvod tomu rozhodně napovídal (řadím se k těm, kteří prožívali každou Jeanovu bolest, neschopnost provést ten či ten úkon), ale jak už to tak bývá- méně je někdy více. Já byl trpělivý. Čekal jsem na závěr, který mi měl vytesat do mozku něco jako znamení toho vnitřního boje a schopnosti být Baubymu nápomocen. Bohužel, došly mi síly. Ale nebylo to tou emotivní vlnou, prostě jsem usnul... (12.08.2009)

...ZKOUŠEJÍCÍ ŽÍT SE SYNDROMEM UVĚZNĚNÍ PO VÁŽNÉ MRTVICI. AMBICIÓZNÍ A CYNICKÝ, NEZNAJÍCÍ NEÚSPĚCH, SE SEZNAMUJE SE SVÝM NEŠTĚSTÍM. SLEDUJME JEHO POMALOU PŘEMĚNU SKRZ KOMENTUJÍCÍ HLAS, KTERÝ NÁM VYPRÁVÍ VNITŘNÍ MONOLOG PANA J.D.BAUBY....... /// Pohled na svět očima totálně paralyzovanýho člověka. ,,VÁŠ STAV JE VELMI, VELMI VZÁCNÝ!“ Člověk, který má (mít) naději.... má jen oko, představivost a paměť. Jejich pomocí může uniknout ze skafandru skutečnosti. ,,JÁ CHCI ZEMŘÍT!“ A pak se oko rozhodlo, že napíše knihu.... Jestli (aspoň trochu) budete chtít, dokážete se vžít do ,,kůže“ Jean Do. Možná vám budou blízký jeho pocity, nebo štvát všichni co ,,MĚ“ čumí z blízka do oka, možná se vám budou líbit terapeutky. Mě si příběh získal až postupem času, když už tý nemocnice bylo moc, všechny ty flashbacky, představy....není to zrovna moc akční, ani napínavý, vtipný.... je to skutečnost a já obdivuju, že to Jean Do nezabalil i když mu osud nepřál. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,Le Scaphandre et le Papillon“ od Jean-Dominique Bauby číst nebudu. 2.) Chystám si nechat zašít voko. 3.) Baví mě příběhy podle skutečných událostí. 4.) Nestraší mě pojem ,,lidský zbytky“. 5.) Thx za titule ,,roky101“ a ,,esoon“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (10.08.2011)

Smutný, tragický a nepríjemne depresívny pohľad na osud jedného muža pripútaného k lôžku. Príbeh a hlavne skvelé spracovanie vás vtiahne do sveta paralyzovaného človeka až skutočne, že som sa na chvíľu naozaj cítil ako bezvládna osoba. Krásny a zároveň otrasný film. Film, pre dktorým budem dlho rozmýšľať, či si ho ešte niekedy pozriem, a ak áno, budem musieť byť pripravený na traumatizujúci zážitok. 80%. (27.04.2009)