Planeta opic

Cornelius (čte z posvátných svitků opic): "Varuj se bestie Člověka, neboť on je spřeženec Ďábla. On jediný mezi božími primáty zabíjí ze sportu, pro potěšení nebo z chamtivosti. Ano, on zabije bratra svého, aby získal půdu jeho. Nedopusťte, aby byly jeho počty vysoké, neboť obrátí v poušť domov svůj i váš. Střeste se ho; zažeňte ho zpátky do džungle, neboť on jest poslem smrti." Dr. Zaius: „Lidská moudrost jde ruku v ruce s idiotstvím. Je hrozba. Chodící morová nákaza." (30.07.2012)

Mohlo by se zdát, že Planeta opic přece nemá patřit do sekce zaměřené na téma cest do vesmíru. Ale to pouze značí, jak se vnímání filmu od dob jeho prvního uvedení posunulo, potažmo jak jeho zásadní zvrat dnes již náleží do popkulturního povědomí. Nemalou mírou k tomu přispěl fakt, že úspěch prvního filmu dal vzniknout rozsáhlé franšíze, která zahrnuje čtyři filmová pokračování, hraný a animovaný televizní seriál, komiksy, audio příběhy a po dekádách hibernace také nový filmový reboot, jehož třetí část vstupuje do kin pár týdnů před konáním letošní LFŠ. Ačkoli film vychází z mezinárodně úspěšné knižní předlohy francouzského spisovatele Pierra Boulleho, od předlohy se v mnoha ohledech zásadně liší, takže i diváci seznámení s knihou byli svého času pointou snímku překvapeni. Tvůrci se ve vyprávění drží linie, že skupina amerických astronautů ztroskotá na nehostinné planetě, kde posléze narazí na primitivní ekvivalent lidí a následně i zdejší pány tvorstva –civilizaci opic. Zatímco Boulle spřádal fantazii, kde člověk díky své inteligenci a znalostem ohromí vyspělou opičí společnost, film kvůli požadavku studia na snížení nákladů staví hrdinu proti výrazně méně vyspělé civilizaci, kde touha po vědění a pravdě několika vědců naráží na až inkvizitorskou konzervativní doktrínu špiček zdejší hierarchie. Zatímco původní scénář z pera legendárního Roda Serlinga předlohu obohatil o protiválečnýou reflexi hrůzných výhledů studené války, právě jeho úsporami iniciované přepracování od Michaela Wilsona výslednému filmu dalo jeho proslulé protirasistické téma. Hlavní hrdina v podání hvězdného Charltona Hestona se ocitá v pozici, která silně evokuje zacházení s otroky, a byť se vyprávění jinak drží klasických klišé o bílém spasiteli a alfasamci, současně jej staví do role zosobněné viny otrokářské minulosti Ameriky. Díky tomu Planeta opic mnohem zásadněji rezonovala se společností doby hnutí proti rasové segregaci a diskriminaci Afroameričanů, než rádoby aktuální a uvědomělé, ale v jádru konejšivé snímky jako o rok starší Hádej kdo přijde na večeři (Guess Who's Coming to Dinner, 1967), a nutno dodat že dodnes v tomto ohledu neztratila nic ze své působivosti. [psáno pro LFŠ 2017] (03.07.2022)

S postupujícím časem je tenhle film stále lepší a lepší. Dokonalé vykreslení totalitní společnosti nedalo tehdy spát komunistickým filmovým kritikům. Film rozcupovali na kousíčky a já až po letech pochopil proč. Poznat se v něm museli dokonale. Popravdě nesouhlasím s jedním z názorů, že knižní předloha je vzrušující počteníčko. Dle mého soudu je ještě drsnější a způsoby, jakými je zacházeno s lidmi, zdaleka nedosahují ve filmu oné krutosti. Sexuální experimenty v knize P.Boullea bylo na filmové plátno těžké převést i na konci 60.let, kdy vrcholila sexuální revoluce. Příjemně překvapil závěr, který se od předlohy zcela liší.... Děsivá bezvýchodnost filmu jakoby předznamenala příchod 70.let, která pro mnohé národy, našeho zvláště, nebyla procházkou růžovým sadem, anóbrž pustinou plnou pastí a všudypřítomné hrůzy. Pět chválu na herce, masky, hudbu....rovná se nošení dříví do lesa, dojení býka či přenášení vody v sítku. (20.02.2011)

Dost mě štve, kolik lidí tento snímek spojuje se svým dětstvím, prohlašuje ho za zásadní a formující dílo svého života. Ne. Tenhle film je přece jenom můj! Do značné míry utvářel celé moje vidění světa, moji představu o vesmíru, čase, charakteru lidí, životě a smrti i o tom, jak je to všechno asi složité a děsivé. Navíc k nám na základku jednou za čas docházely takové doktorky, které nám, svlečeným do spodního prádla, kontrolovaly křivé páteře, ploché nohy a podobné defekty. Humus. Mojí postavičce už zřejmě nebylo pomoci, ale jedna z těch paní mi definitivně stvrdila, že Planeta opic není pouhá fikce. Vypadala totiž přesně jako Zira. Ovšem víte, co je úplně ze všeho nejlepší? Že když se dívám ta tenhle skvost dneska, jsem z toho snad ještě víc na větvi než tenkrát. (19.04.2008)

Vynikající film, který ani po tolika letech neztratil ze své myšlenkové, či obrazové působivosti téměř nic. Už od prvních sekund zdárně navozuje transcendentní a tajemnou atmosféru nutící člověka přemýšlet o maličkosti a pomíjivosti své existence, ale také zároveň o síle společenství. Jako satira na společnost slouží samozřejmě celý film, byť geniální úplně v každém detailu není... PS: Něco k zamyšlení - Připustíme-li pravidlo věčného návratu (~ že vše co se děje, tu už bylo předtím a bude se nesčetněkrát opakovat), nemuselo by z pohledu "ruky osudu" ani vadit, pokud by úlohu člověka přejaly opice... 8/10 (06.12.2009)