Motýlek

"Vymaž si z hlavy naději a masturbuj co nejméně. Bere to sílu." Dle mého názoru by vězení nemělo být dovolenkovým táborem, kam se klienti rádi vracejí a to na Ďábelských ostrovech je přesně dle mého gusta. Horší je to s Henri Charriérem. On totiž ve své knize tvrdí, že je nevinný a to bych mu pak fandil v útěku až bych si vykřičel hlasivky. Jenže porota nepochybuje o tom, že je vrah a v takovém případě mé neméně hlasité fandění bude patřit ostraze. K filmu se tedy snažím přistoupit jako nestranný divák a musím se přiznat, že tamní vězeňský systém mi příliš zábavy nepřinesl, brodění se bahnem taky nebylo nic příjemného a ta tolik opěvovaná touha po svobodě to u mne na víc než tři hvězdy nevytáhla. (20.11.2015)

Franklin J. Schaffner viac ráz počas svojej kariéry zadaptoval bestseller niektorého slávneho spisovateľa a pohyboval sa pritom v rôznych žánrových plochách - napríklad v prípade Pierra Boulleho a jeho Planéty opíc šlo o science-fiction a zároveň alegóriu ľudskej civilizácie, vo filmovej verzii románu Robina Cooka Sfinga o odpočinkový dobrodružný thriller. Z veľkej časti autobiografický Motýlik Henriho Charrièra však už bol priveľkým sústom a potvrdil mi mierne pochybnosti ohľadom Schaffnerovej režijnej metódy. Z dnešného pohľadu konzervatívny prístup fungoval v prípade Planéty opíc, ktorá je okrem niekoľkých momentov prevažne statická, zaberá relatívne krátky časový úsek a stojí mimo hercov na dialógoch a kostýmoch (respektíve maskách). V Schaffnerových odľahčenejších filmoch zasa na seba strhávajú pozornosť rýchlo sa meniace lokality, s tým súvisiace napätie a zmeny nálad. V Motýlikovi sa však ako problematický ukázal aspekt, s ktorým Schaffner až tak často nepracoval, a to je vývoj postavy. McQueenova fyzická premena je len povrchnou zásterkou toho, že sa skutočný charakter Motýlika nijak výrazne nemení a vnútornú prázdnotu zapĺňa len hercova charizma. Desivosť výjavov krutosti dementuje častý humor a vyvoláva tak rozpačité pocity. Záver, ktorý sa snaží dojímať nás nad dvoma starnúcimi mužmi je už len naťahovaný a rozhodne som z neho nemal pocit, že by som si týmto nikdy nechcel prejsť. A to by som zrejme mal mať. Stranou formy by som nemal väčšie negatíva až na už spomínanú konzervatívnosť, prejavujúcu sa i tu - jedinou relatívne zaujímavou je scéna nočného úteku, ktorá sa aspoň trochu snaží pracovať s viacerými plánmi (a ide jej to na výbornú, preto zamrzí, že je jediná). Nízkemu hodnoteniu definitívne napomohol i záverečný predtitulkový komentár. 55% (12.05.2015)

Patrím do skupiny (skromnej skupinky) nenadšencov. McQueena nemusím, tu chvíľami nemôžem, Dustin je parádny ale v konečnom dôsledku čo z toho? Nijako to na mňa nepôsobí, nijako sa ma to netýka, všetci sú mi u prdele. Má to silné momenty, ako celok je to ale dosť lacné, bez náznaku akéhokoľvek presahu. Pritom to pokojne mohla byť drsnejšia, menej metaforizovaná alternatíva k pecke Frajer Luke. Ale čo chceme od adaptácie podobne prvoplánovej predlohy? (11.01.2010)

Klasika, která se sem dostala i v rudém dávnověku. Knížce se pochopitelně nemůže vyrovnat, ale i tak je to herecký koncert, který by měl patřit mezi "povinné filmy" každého filmového fandy. Snad nejvíc se mi vryla do paměti scéna s malomocnými. Netušila jsem, že existuje nenakažlivá forma lepry (tedy dokud to ve filmu nezaznělo) a o to víc jsem obdivovala Motýlkovu statečnost a touhu po svobodě, které překonaly i strach z téhle odporné nemoci... (16.01.2012)

[7/10] (Allied Artists, Corona-General, Solar) (Technicolor /// Produkce: Robert Dorfmann, Ted Richmond, Franklin J. Schaffner /// Scénář: Dalton Trumbo, Lorenzo Semple Jr. podle románu Henriho Charrièra /// Kamera: Fred J.Koenekamp /// Hudba: Jerry Goldsmith /// Nominace na Oscara: Jerry Goldsmith (hudba)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (15.01.2008)