Samurai Champloo

Po dlouhé době jsem se podíval na anime a zrovna jsem si pustil jedno z těch lepších. Ačkoli mi hip-hop moc neříká, prolnutí samurajské kultury s moderní západní mi zas tolik nevadilo. Příběh je to spíš jednodušší a leckdy dost předvídatelný, ale docela jsem se u toho nasmál a chytlo mě to, takže u mě dobrý. (18.01.2014)

Spojení je to opravdu zajímavé. Od tvůrčího týmu Cowboye Bebopa se snad ani nedalo čekat nějaké vyloženě špatné anime. Původně jsem si myslel, že mi hi hop bude trhat uši, ale naštěstí se sami autoři vyvarovali tomu děsnému rapování a ponechali jen samotné rytmy. Ty krásně do období Edo zapadly. Velkým plusem je rovněž i ústřední trojice postav, kterou si prostě nelze zamilovat. Fuu - tradiční kawaii holka, Jin - typicky mlčenlivý samotář a Mugen, který zde představuje nevybouřeného tvrďáka. Ten je rovněž naprosto luxusně nadabován (jap.) a jako jediný zde běhá v kraťasech. K tomu přihoďte hezkou animaci, souboje na ostří katan, libové fórky a máte z toho parádní anime, které rozhodně nenudí. 9/10 (12.11.2007)

S trochou nadsádzky možno Watanabeho ďalší výrazný počin (i keď tentoraz s veľkým režijným, no nie scenáristickým prispením Mamoru Hosody) označiť za postmodernú popkultúrnu anime variáciu mnohovrstevnatého románu Umberta Eca Meno ruže. Najjednoduchšie identifikovateľným žánrom je v tomto prípade historické dobrodružstvo vsadené do fikčného sveta, avšak každé ďalšie odkrývanie hlbších významov a súvislostí závisí na šírke znalostí japonskej histórie, spoločnosti, kultúry, umenia, "klasickej" povojnovej kinematografie i ich letmých aj dlhotrvajúcich stretnutí so západným svetom; predovšetkým však aj od toho, na čo pri sledovaní upriamite svoju pozornosť. Seriál však zostáva absolútne sebestačným, emocionálne silne previazaným, zábavným dielkom s jasným primárnym príbehom a rozvíjajúcimi sa postavami (Mugen a Jin síce pôsobia na prvý pohľad ako Ying a Yang, a Fuu ako infantilná komická figúrka ohurujúca len svojou roztomilosťou, no nenechajte sa oklamať) so živým pozadím. Najsilnejšou kartou je práve umné kríženie žánrov a prostý nápad použiť hip-hopovú hudbu (ktorej podlieha i dynamika a strih akčných scén), subkultúrny fenomén moderného Japonska, vo výprave naprieč érou Edo. Veľmi vyvážená a neokázalo nadčasová záležitosť, v ktorej možno čítať ako v otvorenej knihe, a pritom stále nachádzať niečo nové. A vo finále musím povedať, že už dávno som sa necítil s nejakou skupinkou animovaných postáv tak dobre a tak veľmi mi po skončení nechýbali. Návratu sa nevyhnem ;-) Toľko predbežný komentár, ktorý neskôr rozviniem. Howgh. 100% (30.12.2014)

Největší chybou Watanabeho seriálu je to, že z velké části nehledí na historické skutečnosti a vsazuje do feudálního japonska lidi, kteří svou mentalitou odpovídají spíše dnešním Japoncům. Obdobnou chybu činí i tím, že v seriálu užívá mnohých hiphopových prvků. To vše je ovšem pochopitelné, přihlédnete-li k věkové skupině, pro kterou je seriál především určen, a k velké oblíbenosti hiphopu v dnešním Japonsku. I přesto zde však není nouze o zábavu a mnohé díly bych si odvážil ohodnotit i pěti hvězdičkami. Nejvíce na mě zapůsobil díl o japonských dřevorytech, v němž jistým způsobem figoroval i V. van Gogh, a také díl o dívce z ostrovů Rjúkjú, kde se na dané poměry vyskytla i poměrně hezká hudba. Velmi pozitivní je také používání mnoha vyprávěčských metod a příběhová bohatost. Několik dílů ovšem bylo takřka nesnesitelných, hlavně ty, které byly prolezlé hiphopem. Tyto díly srazily dolů můj celkový požitek ze seriálu. 8/10 (15.06.2008)

Mé první setkání s anime seriálem dopadlo velmi dobře. Hip-hopu nefandím, ale zde ho nebylo tolik, aby dokázal zkazit požitek z celého seriálu a to i přesto, že jsem zvyklá na poněkud jiné samurajské filmy s Toshirem Mifunem. Jde o klidný oddechový počin, který pobaví, rozhodně neurazí a mnohé přímo nadchne. 9/10 (28.04.2008)