Bathory

Je to jako stát natěšený na značce, v ruce třímat šipku, napjatý a soustředěný a pak netrefit ani terč. Blbé přirovnání, vím, ale blbých je dobrých 110 z celkových 138 minut. Namísto smysluplnějšího děje se kdysi zajímavý Jakubisko urval z řetězu, zmotal všechno dohromady, zahrál si na poetu a ztopil obrovské peníze ve směšnou báchorku. Velká ramena nestačí.. Jakubisko si utrhnul moc velké sousto!! A mnozí v sále dostanou záchvat dávivého kašle.. (02.07.2009)

V intímnych, komorných momentoch pôsobivé, a hlavnými hercami veľmi dobre zahrané. Vo veľkolepých scénach ale smiešne, a peknej exteriérovej kamere sa iba ako tak darí kompenzovať lacné interiéry. Tiež si všimnite, ako sa občas tvári komparz… ehm. A keď neviem kudy kam, pretože môj príbeh nemá dramatickú kostru, rozdelím ho akože na tri fázy a tým mu dám zmysel... ehm. Proste presne taký (televíznou optikou sprznený) československý „veľkofilm“ ako sa dalo čakať. Juraj Jakubisko je pritom tak inšpiratívny a sympatický človek a umelec… Bathory je látka pre Cronenberga a nie slovenského poetického rozprávkára. (10.07.2008)

„Čím viac legiend, tým menej dôkazov.“ Vyčítať opulentnej BATHORY slabé akčné scény je pri jej minutáži 140, kde akciu tvorí desať minút, úsmevné. Majster Jakubisko (PERINBABA, TISÍCROČNÁ VČELA) rozohráva veľkú šachovú partiu, ktorá mohla mať zaujímavejší scenár (ale to je diskutabilné), ale je tu jedno veľké plus. Sú ním manželia Jakubiskovci, ktorí ako kone utiahli gigantický rozpočet, do nepríčetnosti blížiaciou sa premiérou vyhecované publikum a nemalé ambície (zaplatiť taký veľký rozpočet nie je žiadna maličkosť, dvojnásobne v našich zemepisných podmienkach, kde ide na film do kina 5,5 človeka). Mäsitá BATHORY je odvážny a drzý film. Nebojí sa spochybňovať, mystifikovať, oponovať, klamať, zavádzať, zvádzať, pýtať sa, provokovať, znepokojovať, liezť na nervy (halucinogénne pasáže), znechucovať, experimentovať, baviť, ohurovať, dráždiť, sexovať - a naznačovať. Nie je to horor, „ženská“ melodráma, historický film ani politický triler. Je to všetko z toho a ešte niečo navyše, vrátane dvoch bláznivých ecovských mníchov (Polívka, Mádl), silných hereckých osobností (Roden, evidentne aj Frielová, ktorá nezaprie, že je životnou partnerkou skvelého Davida Thewlisa) a titulnej pesničky Katky Knechtovej. Škriekanie pávov. Kino Považan 2008 (23.08.2008)

Jak už psali mnozí jiní, tento film trpí hroznou nevyvážeností. Nejslabší je IMHO prostřední část s čarodějnici, nejsilnější pak ta závěrečná. Vizuálně je to místy vynikající, herci taky hrají dobře, přesto tam je spousta hluchých chvilek. Naprosté nepochopení ode mne mají scénáristé na zbytečnou vsuvku dvou mnichů (Polívka, Mádl), kteří jednak až příliš okatě odkazují ke Jménu růže, jednak až parodicky disponují technikou, v té době naprosto nevídanou (kolečkové brusle? lyže? to jako vážně? proč rovnou nepřijeli autem??) - skoro to vypadalo, jako by mnich Petr byl jakýmsi předkem Járy Cimrmana. Celkové vyznění velkofilmu je tak trochu rozpačité. Je to škoda, tohle téma se dalo asi uchopit i jinak. (17.01.2019)

Pan Jakubisko natočil snímek, který přibližně polovinou stopáže obhájí označení "historický velkofilm se vším, co k němu patří". V této polovině však chybí válečné scény - ty zkrátka tady v tom prostředku Evropy neumíme:) Rovněž tak se v této polovině nebudou nacházet "vtipné" výstupy dvojice v sutanách. Nic proti použití Bolka Polívky jakožto do děje zapojeného vypravěče, ale okuláry, fonografy a sněžné skútry jsou ještě trapnější než Jar Jar Binks ve Star Wars, a že to už chce nějaký kumšt. Co se pak týká snových sekvencí, tak po první, která měla hodně nemilý "WTF?" efekt, jsem se s nimi celkem smířil, ale rozhodně bych se bez nich obešel. Stejně jsou na tom i některé roličky českých herců - obzvlášť Upír Krejčí má na vnímání diváka podobný účinek jako pěst na oko, i když i takový Zdeněk Srstka jako úchylný popravčí působí ve svém entuziasmu více než drobet nevhodně. Skutečně neselhávajícími klady tak jsou "jen" představitelé hlavních rolí a místy naprosto kouzelná výprava. Anna Friel ztvárnila titulní postavu způsobem nadmíru uspokojivým. Je zároveň navenek silnou ženou vládnoucí světskou mocí i ženou, jejíž srdce souží osamělost a tělo i ducha zlá nemoc. A navíc je opravdu krásná;) Karel Roden přesně vystihl charakter muže bažícího po moci. Muže, který nikdy nezapomíná, kdo že tak zle pošramotil jeho ego, ale stejně si nemůže pomoct a ctí svou soupeřku způsobem až nezdravým. V realistickém historickém dramatu a pomyslné šachové partii byla podle mě síla Bathory - Juraj Jakubisko se však neoprostil od legend a mýtů a nevěnoval se historické stránce věci a dvorským intrikám tak, jak by bylo záhodno. Místo toho podlehl vlastnímu scénáři a heslu "lidé mají raději legendy než fakta", a vytvořil jakýsi slepenec obsahující kus toho i onoho. Výsledek tak, podobně jako hudba k tomuto snímku, neurazí, ale ani nijak nenadchne. Z hudebního doprovodu si nepamatuji ani jediný motiv - film jako takový je na tom lépe. Neodpustím si vypíchnout očarujúcu "bad bitch" Moniky Hilmerové, která je pro mě důkazem, že Světla Pasáže byly jen tragickým omylem. Celkově vzato ale v mé paměti uvízlo daleko více negativ než pozitiv a uznejte, že vzhledem k potenciálu, který osoba Erzebeth Bathory nabízela, je výsledek "hezky se na to dívá a ty dvě hodiny a něco příjemně utekly" poměrně chabý. Pro slabších šedesát procent mě přesvědčily HODNĚ marné postsynchrony a dodávám, že stopadesáti kaček za lístek do multikina bych docela litoval. (05.08.2008)