96 hodin

Umanutost ‚bourneovek‘ a zaťatost ‚seagalovek‘ se potkala v režii jednoho z nejtalentovanějších řemeslníků Bessonovy filmové stáje a dala vzniknout nekompromisnímu akčnímu nášupu, který už v kinech chvilku chyběl. Jenomže hlavním tahounem není ani tak solidní akce, jako spíše nasraný Liam Neeson, kterému poloha boha pomsty a zachránce panenství vlastní dcery zatraceně sedne. Albánský póvl posílá pod drn chytrými chvaty či provizorním spotřebičem energie francouzských elektráren a to vše bez mrknutí oka a bytelnějších emocí. S hutnějším dějem a s ještě větším důrazem na fyzično (rozuměj: klidnější střih) akce za 5*. (19.10.2008)

Tento film je esenciální a současně maximalizované béčko. Nezabývá se nějakými áčkově odtažitými potížemi s identitou jednoho hezouna, nebo tím, kterak na nového Astona Martina nabalit žhavou modelku, ale naopak naprosto primárními věcmi (které evidentně sousta zdejších komentátorů mylně zaměňuje s primitivními). Únos dcery je zde zasazen do nelítostného prostředí, které ve své drastičnosti a obludnosti je tak neuchopitelné a zneklidňující, že jediným způsobem, jak se s ním vyrovnat je ho přejít – přesně jako hrdina, který s daným systémem může bojovat jen díky tomu, že jde pouze pro svou dceru a nezachraňuje žádné další dívky. To není naivita, ani žánrová zaslepenost, nýbrž bezmocná odevzdanost vůči faktu, že tento systém je tak prorostlý do společnosti, že ho prostě nelze zničit (viz scény ze stavby, zapojení policie a závěr mezi smetánkou). Z tohoto světa nevede jiná cesta, než zářivý happyend, který coby iluze dokáže přebít uchopení se vzpírající realitu. Díky zobrazení kuplířského prostředí, dravému tempu, přímočarosti a realismu (v intencích žánrového filmu) je 96 hodin devastující nejen jako audiovizuální jízda, ale i coby emotivní zážitek. Není tak stylově precizní jako bourneovky, ale díky tomu má mnohem větší účinek. (09.01.2009)

Macho verze Bez dcerky neodejdu. Je z toho na míle cítit drsný závan klasických francouzských chlapáckých snímků "jeden proti všem" s Belmondem či Delonem (především Slovo policajta to připomíná možná až moc). Jenže tak nějak vyčpělý závan. Nezajímavý prolog (pětadvacet minut) a epilog tomu zbytečně ubírají dost kladných dojmů. Opravdu dobré, nikoli však výtečné, to totiž začne být až po přesunu děje do Paříže. Dále se tu pak kecá více než je zdrávo, jenže postavy nemají co říci. Kdyby raději jednali. Záporem je i Maggie Grace, respektive její role. Ta je tak antisympatická, že se vlastně divím, že někomu stojí za to kvůli ní rozpoutat v pokojném městě nad Seinou takové peklo. No, ale pak tu jsou klady. Těch sice není nepočítaně, ale jeden stojí za vypíchnutí. Liam Neeson. Kdo by to byl do něj řekl, že se z něj v šestapadesáti najednou vylíhne takový drsňák. Po dnešku tedy již vím, že jestli někomu na téhle planetě není radno unášet dcerku, tak jedině Liamovi. Všichni ostatní jsou oproti němu vylouhovaní čajíčci. Kdyby býval pobral ještě špetku stylu, tak mu není co vyčítat. Morel prostě až příliš okatě sází na to, že obdobná sorta filmů dnes již takřka vůbec nevzniká, a tak mu toho divák ve výsledku hodně odpustí. (25.07.2008)

V rámci nejčistších 'akčních filmů pohybu' dokonale efektivní pecka... podobná jako před lety Štvanec. Přebral se bournovský koncept kinetické akce a okamžitého rozhodování hrdiny-profesionála, vyprávění je rozloženo do celovečerní série honiček a potěšení se z kombinace pohybu postav v akci a pohybu informací přeneslo čistě na oživení žánrových konvencí v prvním zmíněném modu. Velmi opojné, velmi důsledné a velmi - fajn. (17.10.2008)

NOC PLNÁ FILMŮ. 96 HODIN je překvapením roku, jež je přesně takové jako jeho hlavní hrdina: starý profesionál navracející se do akce, který se s ničím nesere a vše je ryze efektivní; přitom se to nebere příliš vážně a černý humor funguje naprosto bezchybně. "Osmdesátkový" klasický žánrový francouzský thriller neupadávající nikdy do schématičnosti či přiklánějící se ke klišé, který je ozvláštněn současným šoufl stylem bourneovských podívaných. Chytré, důmyslné a brilantní. (25.10.2008)