Stmívání

Myslím, že třeba takový Bram Stoker by byl velmi překvapen nad tím, do jaké podoby se upíři během století a za pomoci vzkvétající fantazie lidí, vyvinuli. A nejvíce podiven by byl nad tím, jakých forem a kultů nabyla jejich podoba v současnosti. Už to nejsou postavy zahaleny v černých šatech či dlouhém fraku obestřeny temnotou, s pronikavě mrazivým pohledem a noblesně přitažlivou, strach a fascinaci vzbuzující aurou. Upíři bývají často mladí, svalnatí chlapci se šamponovským účesem a těžce drsným výrazem. Upíři nemusí spát. Tudíž již nespí v temných kobkách, nýbrž mohou vlastnit honosné, architektonicky moderní, a prostorné domy. Upírům slunce neublíží, ani pod jeho paprsky neshoří. Upíří odraz JDE vidět v zrcadle. Anyway, Stmívání nebylo tak hrozné, jak jsem čekala. Na Roberta Pattinsona a ten jeho toporný, plochý výraz jsem se vydržela celou dobu dívat bez obtíží, stejně jako mi problémy nedělalo ostatní osazenstvo upírů. Jediný výraz, co nezkousnu, a který na mě zaútočil hned v úvodních pasážích, je ksicht Taylora Lautnera. Kristen je opět skromně výrazná a přirozená, a s bílou tváří nádherná. K bledým tvářím budu mít vždy silný vztah:) A zde je jich tolik, že když jsem po sledování přepnula na jinou stanici, solárkově zbarvená moderátorka na mě působila jako pěst na oko:) Film má kvalitní deštivě chladnou a pošmournou atmosféru. Triky jsou pro fanatické fanynky nejspíše uhrančivé, pro mě však mnohdy spíše lehce úsměvné. Scénář a dialogy v jistých pasážích znějí totálně klišovitě a s patřičnou dávkou patosu. Naštěstí se střídají i s těmi docela vydařenými. Kdyby byl scénář kvalitnější a tvůrci se rozhodli udělat z toho skutečně mistrovsky propracované upírské dílo, a ne jen laciný komerční trhák, mohl to být excelentně zpracovaný film. Jenže k čemu to, že? Vydělalo to, fanoušky to má, tak k čemu se pouštět do nějaké větší a komplikovanější hloubky. Navíc, změnu oproti knize by jistě spousta skalních fandů nezkousla. Po přečtení komentáře uživatelky EastWicka jsem zjistila, že s ní vlastně souhlasím. Možná bych také podlehla, kdysi:) (20.11.2011)

Čekal jsem hrůzu, dostal jsem průměr, na který se dá bez ujmy dívat. Kristen Stewart a Robert Pattinson mezi sebou mají trošku té potřebné chemie, sem tam se povede i některá hláška. Režie ovšem není ničím výjimečná, nezaujme a taky se dost zběsile stříhá. Další mínus jsou určité slabé triky, v tomto druhu snímku bych uvítal méně triku, ale lépe provedených. Mixování těchto protichůdných žánrů se ovšem povedlo. Iritovaly mě věci se kterými jsem dopředu počítal „ten je tak krásný“ „ohhh ten je tak krásný“ ;-) Knihu jsem nečetl (ani se nechystám) i tak jsem byl na toto připraven z okolních reakcí, prý se to v knize vyskytuje ještě v daleko větším množství, ne díky nechci ;-) 5+/10* další díly mě v kině určitě minou, na DVD si je možná ale seženu. btw: scéna s baseballem měla velké ambice a vytvářela dobrý pocit, ale záhy byla pohřebena příchodem těch druhých….škoda. (17.12.2008)

Můj nový vrchol diváckých zážitků v kině (a to už jich za sebou mám notnou řádku). Vidět "Twilight" sám doma, tak z něj mám rozhodně diametrálně odlišný dojem. Ideální tenkrát poprvé se tak naskytlo 14 let po premiéře na maratonu v Aeru ve společnosti 210 divaček (a asi 20 diváků), a bylo to něco neskutečně úžasného. Zásadní aspekt spočívá právě v tom odstupu, díky němuž publikum tvořili lidé, pro které byly ty filmy z různých důvodů formativní, přičemž je právě proto mají stále rádi, ale současně se na ně již dívají s nadhledem. Hlavně si je ale prostě přišli společně užít do kina a to se vším dobrým, pochybným, špatným i absurdním, co k celé sérii patří - takže žádná guilty pleasure, ale ironický kult ve své nejkoncentrovanější podobě. Už jen první zlomek vteřiny, kdy se na plátně začalo rýsovat logo Summit Entertainment, vyvolal první explozi potlesku a výskání, co se pak opakovalo při entrée každé klíčové postavy. Oproti mým nezasvěceným předpokladům největší ovace nesklidil Edward (byť to bylo mohutné), ale oba tátové, čímž se zpřítomnila silná daddy (či dokonce DILF) linie celého díla. K tomu hromadné vykřikování ikonických hlášek, sborové broukání písní, scéna v lese s ozvěnou recitovaných dialogů celým sálem a povyk při upírském baseballu, jaký by závidělo finále americké ligy. Ale současně každou absurdní scénu, každý přestřelený herecký výraz i zdánlivě okrajový element doprovázely salvy smíchu či hlasité reakce a ironické komentáře. Může to znít až svatokrádežně, ale takhle nějak si představuju prvotní spontánní atmosféru na raných projekcích "The Rocky Horror Picture Show", než se interakce fanoušků tohoto prazákladního kultu kodifikovala. Tady nebylo nic organizovaného, jen čiré bezprostřední nadšení ze sdíleného prožitku a užívání si sounáležitosti publika na stejné vlně, propojeného společným kultem. "Twilight" tak dnes překračuje hranice škatulek pop, camp, mainstream i okraj a navzdory zděšení všemožných puristů, elitářů a macho fanboyů zůstává zásadním kinematografickým fenoménem. PS: #TeamAlice (11.10.2022)

Nebyl to až tak velký trapas, jak jsem čekal. Mělo to takovou zvláštní atmosféru a i když dialogy by napsal líp snad i úplný imbecil, dalo se na to dívat. Co mě ale celkem dostalo, to byl soundtrack. Ten byl fakt parádní a hlavně kvůli němu jsem na malinkou chvilku váhal dokonce nad 4 (!!) hvězdičkami. Mea culpa - už mi vážně měkne mozek... :-P Do dalších dílů jsem zatím ještě nenasbíral odvahu po lavině kritiky... (12.05.2013)

Ten scenár je trápne zúfalstvo. Keby som sa zo všetkých síl snažil vymyslieť čo najstupídnejšiu scénu, ktorej jediný ciel by bol čo najviac potopiť a zhovadiť tento film, tak by som ani zďaleka nevymyslel také sračky ako: upíry v búrke hrajú baseball, upír sa na slnku trbliece... na vymýšľanie podobných vecí treba jednoducho talent ^^ (07.09.2011)