W.

Na to, že jsem Bushe dost nesnášel se mi W. zamlouval nějak moc. Můžu z toho vinit za a) vynikajícího Joshe Brolina, který má Bushe v malíku, dokonale ho ztvárňuje a ještě mu propujčuje neuvěřitelné charizma, za b) Olivera Stonea, který tuhle biografii pojal dost odlišným způsobem než jsem očekával anebo za c), ale to mi nepřijde moc pravděpodobné, samotného George W. Bushe. Vážně nevím. Rozhodně jde o hodně dobře natočený životopis (tedy chybí v něm asi nejdůležitější kapitola, ale očividně to byl záměr) srandovního, zmateného chlapíka, který chtěl jen vystoupit ze stínu svého otce. Což se mu sice povedlo, ale bohužel pro něj, v negativním smyslu slova. (07.02.2009)

W. je film, který ukazuje Bushovo vládnutí i válku v Iráku jako jeden velký omyl a komedii, což je vcelku přesné. Ačkoli za vším nestál jen Bush, ale celá jeho vláda. A přesně takový film jsem si od Stonea představovala, v žádném případě není černobílý a dokáže bez problému přecházet od vážnějších scén k těm opravdu satirickým. Josh Brolin je jako Bush jr. dokonalý a s ním i takový James Cromwell nebo Thandie Newton. Další silnou stránkou filmu je hudba, které vévodí titulky doprovázející Bob Dylan. To s jakým stylem si Stone vždycky dokáže pohrát s takhle kontroverzními postavami mi vždycky sedělo a tady to není jinak. (15.02.2009)

Politicky nepolitické. Ne že by tu nebyl naznačen vzestup Bushe Jr., jeho politické myšlení či praktikování jeho vlády, ale to, oč tu běželo, byl především George W. Bush jako člověk. Člověk, který má pestrou minulost, člověk snažící se vyjít ze stínu svého otce či člověk, jenž velmi špatně nese jakoukoliv kritiku a prohru. Stone ukazuje především ty horší stránky z Bushova života a charakteru, ale já na konci cítil k tomuhle kontroverznímu chlapíkovi spíše sympatie a o tu nejednoznačnost tvůrcům asi šlo především. Herecky jednoznačně vyčníval Josh Brolin a vzhledem k tomu, že mladší z Bushů už sešel z očí tudíž i z mysli, měl jsem občas problém rozeznat, které záběry jsou autentické a které jsou montáží. Každopádně na Brolinovi bylo jasně vidět, že se se svou postavou zcela identifikoval a jeho výkon je hodný těch nejvyšších ocenění. Líbil se mi i veterán James Cromwell jako Bush starší. Ostatní herci byli, až na Tobyho Jonese, spíše průměrní. Nicméně Stone opět zabodoval, ačkoliv asi ne u každého. 85% (06.01.2010)

Tvorbu Olivera Stonea příliš neznám, takže nemůžu říct, jestli je W. jeho nejhorším či nejlepším filmem, nebo jestli vypadá, jako by to jeho film vůbec nebyl. Osoba dnes už bývalého nejmocnějšího muže planety mě ale zajímala a zajímá, a tak jsem se na tuhle dvouhodinovou životopisnou sondu těšil. Musím uznat, že si s ní Stone poradil dobře. Velkou výhrou je obsazení všech rolí (Brolin je opravdu výborný, James Cromwell nebo Richard "Cheney" Dreyfuss" ale nejsou o nic horší) a scénář, který ze života "Dabljů" vybral většinu zajímavých momentů a poskládal je vedle sebe způsobem "Ať si každý vybere". Líbí se mi, že Stone Bushovi nestaví žádný pomník, zůstává nestranný, nevynáší jej do nebes a nedělá z něho politický mozek Ameriky. W. je naopak takový texaský kovboj, který se chvíli protloukal životem, než přišel na to, co by mu šlo. Je lidský, chybuje a tu a tam něco neví ("Věznice Guantanamero"), ale zrovna tak si dokáže jít tvrdě za svým. Obzvlášť když se třeba jedná o to, nakopat Saddámovi zadek. Líbilo se mi to moc, za čtyři čisté hvězdy.__P.S. Hlavně se ale vyhněte dabingu. Gustav "Tom Cruise" Bubník se sice k mladému Bushovi hodí, ale k šedivé hlavě států sedí asi jako medvěd grizzly k horskému kolu (ano - zní to divně). (19.06.2010)

Jeden z nejlepších filmů Olivera Stonea. Mistrovské dílo. ____ Zmínku zasluhuje především způsob, jakým se tu pracuje s žánrem: (i) Hlavní postava Bushe představuje neustále pozměňovanou, velice silnou žánrovou figuru – jednou westernového cowboye, poté kazatele, naftaře, nebo republikána – zasazovanou do tomu odpovídajících žánrových světů: komedie, satira, rodinné drama, politický thriller. Každý z těchto světů představuje jednu epochu Bushova života. Mění se ovšem pouze samotný Bush, okolní postavy (otec, manželka, poradci) žánrem zasaženi nejsou a zůstávají nezměnění. Konceptuálně tedy pracuje film se třemi rovinami, odstupňovanými podle toho, nakolik jsou infikované žánrem: Bush (motivátor - nejvíce) – žánr (prostor kolem Bushe - zpola) – okolí (nejméně). Konec filmu tak nenastává po válečném fiasku, ale naopak tehdy, kdy se Bush již nemůže přesunout z jednoho žánru do druhého, kdy nemůže utéct. Už nemá kam, žánry jsou vyčerpány, a s tímto zjištěním přichází i konec Bushe jako filmové postavy. Ukazuje se, že skutečný život a žánrová struktura filmu spolu mohou souviset více, než se zdá. (ii) Komedii obvykle spojujeme s etiketou, zatímco tragedii s etikou. Bushova výjimečnost spočívá v tom, že tyhle zavedená pojítka škrtá – velkorysým pohledem na globální mapu a nakládáním s vládními smlouvami spojuje komedii s etikou (protože rozhoduje o osudech milionu lidí), naproti tomu texaské vidláctví posunuje k tragedii Bushovu etiketu. Film to dává najevo i silnou „freudovskou“ otcovskou figurou (James Cromwell), která straší Bushe zjevně více než Saddám Husajn. (iii) Opětovně se ukazuje problematika žánru bio-pic, u něhož se hodnotí osobnost jako taková, ne filmové kvality. Dvojnásob to pak platí zde, kde geniální výkon Brolina ještě znatelněji posouvá ohnisko filmu do postavy Bushe. Přitom filmařsky je W. dílo uchvacující - brilantní kamera (dejte na mě, Papamichael je nový Richardson), brilantní rychlopalné dialogy (návaznost na Michael Clayton a Dobrou noc a hodně štěstí) a brilantní vedení herců. A je o to truchlivější, že tyhle kvality opomíjejí i odborná periodika, kterým se celá podívaná sužuje na pole ideologického a symptomatického čtení. Dokonce by se mohlo zdát, že kontroverzní téma odvádějící od formy nestojí „technikům" v čele s kameramanem a střihačem za námahu, ale Oliver Stone si dobře uvědomuje, že filmy posuzuje zejména čas, ni lidé. Chápe to i Bush: „V historii žádné místo mít nebudu, to budu přeci mrtvý.“ (05.02.2009)