Robocop

Pravičácký Padilha natočil elitářskou podívanou z blízké budoucnosti. Stomilionový rozpočet nedával moc příležitostí k experimentování, zásah hollywoodských pánů producentů je cítit na sto honů. A tak se po úvodní, inovativní a kvalitně načrtnuté polovině (především expozice Pata Nováků a jeho pořadu Novákův element a "pracovní" pasáž mezi 30. a 60. minutou jsou vynikající), v té druhé jen dohraje to, co je rozehrané. Druhá polovina je totiž hollywoodský standard se vším problematickým, co toto spojení přináší. Každý dílčí prvek či prostředek má sice svou funkci a zapadne do celkového konceptu, ale motivů je příliš mnoho na to, aby film měl nějakou hlubší a zřetelně čitelnou výpovědní hodnotu. Slabé 4*. (13.06.2015)

Nebudu chodit kolem horké kaše, originál nepovažuju za nedotknutelný film, jako mnoho lidí zde a proto jsem se k tomuto remaku stavěl poměrně kladně. A výsledek mě potěšil. RoboCop je fajn akční film, kde se mi nejvíce líbila linka "člověk vs. stroj a kdo kdy rozhoduje". Něco mi říká, že kdyby Padilha měl 100% tvůrčí kontrolu nad filmem, tak bychom se dočkali parádního akčního snímku. Takhle mi nezbývá než napsat, že doufám, že případné pokračování, pokud nějaké teda bude, se zbaví postavy Jaye Baruchela (mám ho celkem rád, ale tady rušil) a přidá na násilí, krvi a tak... :-) 80 %. (29.12.2014)

Originál byl satirou ozvláštněný akčňák, remake je spíš satira a psychologický film s (fádními) akčními scénami. Jádrem je nelehký přerod Murphyho v Robocopa a jeho fungování pod lobotomizující taktovkou proradné OCP, který zaujme i díky zajímavým postavám jeho dvou duchovních otců - pragmatickému robomagnátovi a doktorovi se svědomím v tradičně výborném podání Keatona a Oldmana. Scéna, v níž s Murphym zjistíme, kolik toho z něj pod robooblekem zbylo, je šokující jak pro postavu, tak pro diváka kladoucího si otázku, jak by se zachoval na hrdinově místě on. (08.02.2014)

Kterak Hollywood vykastroval dalšího kdysi tak osobitého režiséra... Blockbustery spíš míjím, neboť oni většinou míjí mne, na Robocopa jsem se ovšem těšil, jelikož právě tenhle film byl dalším, celkem logickým krokem v kariéře výjimečného brazilského režiséra José Padilhy, který se celosvětově proslavil svým opusem Tropa de elite (a jeho pokračováním). Tohle strhující syrové akční sociální drama z favel Rio de Janeira vypovídá velmi realisticky o tom, jak hodně je v mezní situaci posunuta hranice vnímání dobra a zla i toho, čemu se říká spravedlnost. Ten oslí můstek k příběhu robotického policisty, jak jej kdysi natočil Paul Verhoeven a nyní v remaku uzpůsobil k obrazu svému Padilha, se přímo nabízí. Spravedlnost vynucovaná absolutně, silou těžkooděnců BOPE, silou Robocopa. Obé velmi pravičácké, velmi kontroverzní, velmi nestandardní v relaci k západním hodnotám. Když píši ,,uzpůsobil k obrazu svému", myslím tím, co všechno mohl tak vysoce sociálně vnímavý tvůrce pocházející navíc ze země, která má kontroverzi vepsánu přímo ve svém sociálním uspořádání, z potenciálu dřímajícím v látce, jakou je Robocop, vytěžit. Ale ono to spíš vypadá, že si velká hollywoodská studia uzpůsobila k obrazu svému dříve tak osobitého režiséra. To, co jsem mu v Elitní jednotce věřil bezezbytku, náhle v přetuněném hollywoodském spektáklu smrdí kalkulem, do popředí se dostává módní pranýřovaní USA coby světového četníka (scény z Bagdádu jsou ovšem naprosto jalové a plané), onen fašistický rozměr zneužití policie vedoucí k proměně v policejní stát vyšel rovněž tak nějak do ztracena, jediným nosným uvěřitelným momentem je kritika nadnárodního kapitalismu, což mi na ideově (a ideologicky) tak bohatý námět přijde dost málo. Ano, jistě, je to remake, to má vznik takovéhoto filmu ospravedlnit, vždyť remake je teď v Hollywoodu taky v módě... Je to smutný paradox doprovázející Padilhův přestup do Hollywoodu - kritizovat omezování svobody ve světě a přitom se pro peníze vzdát své tvůrčí svobody... (02.05.2014)