Kniha přežití

Původně mě ta křesťanská propaganda hrozně srala. Denzel s ní chodil od ruiny k ruině a každýmu cpal knihu, která dokáže odpovědět na všecky otázky. Jenže celá tahle reklama na církev, Ježíše a jeho spasení se odehrávala v tak luxusním prostředí, že špatně hodnotit prostě nemůžu. Akce byla totiž špičková. Denzel ze sebe vysoukal to nejlepší, co dokázal a mělo to energii, jako dlouho žádný takový film. Nedávno jsem například viděl Cestu, a ta, i když se odehrávala v podobném světě, nudila jako blázen. Nevím proč, nedokážu to pochopit. Sám rád čtu knihy z takového světa a vidět filmy také není na škodu. Pár takových už je. Ten pocit, že jste na světě sám nebo že je pár lidí a zbytek jsou mutanti, nebo sráči je zajímavý. Dá se z toho hodně vytěžit. Už jenom proto bych tu křesťanskou myšlenku v tomhle filmu nezahazoval. Ono to vlastně mělo důvod. Kniha přežití je tak hodně zajímavý film, který dokázal to, že se o něm mluví. A to je dobře. Když se o filmu mluví je lepší, než aby zapadl do šedivého průměru. Což zdejší uživatelé s přehledem dokázali. Většinou v tom ale hledali něco více, protože ten film k tomu nabízí. Ona myšlenka celého příběhu totiž nutí zdejší všeznalce nad filmem přemýšlet a stejně nakonec vysledují, že to je velká zhovadilost. To já nad filmem nepřemýšlel, prostě jsem si užíval vizuální orgasmus, a taky to nakonec tak vypadá. (17.07.2010)

Všichni víme, co má vzadu v baťohu za knihu. Všichni víme, že světem, kterým bude procházet, by jsme projít nechtěli a možná ani nedokázali. Všichni víme, že Denzel je borec. Ale jaký bude film? Mě bratři Hughesové nezklamali ani maličko, film zvládli, atmosférou, prostředím, herci... Vše sedí, jak má a potenciál využívá do poslední kapky. Ovšem, jak na to tady koukám, většina ostatních uživatelů asi čekala post apokalyptického Kmotra za pár dolarů:) Takže já zase jednou spokojeně odcházím o dům dál... (28.05.2010)

Trailer mi toho veľa nepovedal, no film samotný dopadol o čosi lepšie. D. Washington nesklamal ako vždy, no ja som sa skôr tešil na záporáka G. Oldmana, ktorý je vždy zárukou kvality. Títo páni odviedli po hereckej stránke všetko čo sa od nich žiadalo, napriek tomu film ako taký nie je žiadna senzácia. Príbeh ma dosť chabú dejovú líniu, čo je jeho najväčší problém. Akcia aj atmosféra je inak slušná. Celkom mi nesedel ani záver s psychicky zlomeným G. Oldmanom. Ak tento film s miernym nadsadením nazvem oslavou kresťanstva, tak v duchu neubližuj blížnemu svojmu, mi viac sedel alternatívny koniec na DVD, kde mu ležiacemu predsa len niekto číta z jeho vysnívanej knihy. 60%. (02.09.2010)

Žádná hollywoodská ikona nepasuje ke své postavě. Ani hlavní hrdina Denzel Washington, který má v BOOK of ELI velký prostor, ani záporák Gary Oldman, kde bych dal přednost Dennisu Hopperovi! Režie slabší, scénáristicky klišé, soundtrack nulový, postapokalypticky plytké. Tenhle film nikdy neprorazí u nás ve velkým stylu jako Mad Max 2. (21.09.2013)

Příkladná esence filmové audiovizuality: auido zajišťuje ohromující zenovej soundtrack na pomezí Nine Inch Nails a Williama Orbita, vizuál desaturovaná, sépiově utlumená barevnost kopírující fotografie Jana Saudka a slavnou „dream sequenci“ ze Stalkera. Zároveň je Kniha přežití další z přímých důkazů technologického determinismu, podle něhož určuje estetickou podobu kinematografie technologie, protože dříve by podobné meditativní post-apo krajinky oslovující diváky mystickou zkušeností vznikaly velice těžko. (-spoilery-) Není divu, že hrdinové přenesení do takovýchto světů ztrácejí vždy jeden ze smyslů a nejsou schopni jej vnímat v celé své komplexitě, viz ušní žábry Costnera ve Vodním světě (coby mutant podobající se rybákovi slyší skvěle ve vodě, ale o to hůře na souši), mlčenlivost Gibsona z Šíleného Maxe (za celý film promluví jen pár vět) a zraková dysfunkce Washingtona. Přirozené meze, jimiž příroda ohraničila citlivost jejich smyslů, je chrání před přesycením informacemi. Kdyby mohli snímat vše, pak by musela být informačně-procesorová kapacita jejich mozků nesrovnatelně vyšší. Barvami hýřící a mnohotvárný svět, jež poznáváme prostřednictvím postavy Washingtona, je tak nahrazen hrubou schematizací, ve které neexistují ani barvy, ani vůně, ani pocity, ani samo běžné plynutí času. Všechno to zůstává vyhrazeno pouze postiženým, vůně slepé ženě a zvuk třeba Washingtonovi, kteří zas ale nemohou pojmout z bohatosti světa něco jiného. Degrese smyslů, symbolizující nemožnost plně obsáhnout nové přetvořený svět a přenášející tuto ztrátu na hlavní postavu, provází nakonec každého hrdinu z post-apo civilizace. Kvůli této rozpolcenosti mezi světem o sobě a světem pro postavu nejsou post-apo fikce zpravidla čistým žánrem, ohraničeným jasnými pravidly, nýbrž benevolentnějším sub-žánrem, v němž vedle sebe koexistují stará pravidla s novými ustanovenými po světové katastrofě, díky čemuž není Kniha přežití projektem ani vyloženě ambiciózním jako Chvalozpěv na Leibowitze o snaze mnišského řádu zachovat po atomové válce co nejvíce vědomostí z minulosti, ani marshallovsky-dravým, a vzbuzuje tím otázku, jestli než dojít do extrému není lepší kompromis mezi artem/midcultem a žánrem. A odpovídá, že kompromis není k zahození, ačkoliv takový film pak může být napadnut jednak z důvodu přílišného kazatelství, druhak proto, že postrádá více akce. Nespočívá ale právě v tomto výlučnost Tarkovského Stalkera - totiž v tom, že patří do arthouseu, ale střílí se v něm, navštěvují se v něm jiné světy a některé postavičky jsou přes nelíčenou apelativnost téměř až komiksové? (26.12.2010)