Le Bureau des Légendes

Příběh muže, který se řítí do záhuby. Napsat, že jde o francouzskou odpověď na Homeland (ve stylu The Hour/Mad Men) je jako si několik hodin schraňovat v ústech chrchle a následně je nenávistně flusnout do tváře tvůrcům, jenže... Drobet pravdy na tom chtě nechtě je. Hlavní rozdíl je však v civilnosti pojetí (je to zcela prosto velkých slov, gest i činů) pohledu na chod oddělení náboru "známostí"; nejen přeběhlíků, agentů, teroristů, ale převážně běžných lidí, kteří by potencionálně mohli mít přístup k zajímavým/nebezpečným (dez)informacím. Je to o tom, jak si k nim najít cestu a dostat se jim na kobylku, nikoli o tom, jak je vydírat.* Prostě denní rutina jedné nevšední kanceláře plná přetvářek, intrik, přechcávání, kutí piklů, ohlížení se přes rameno, papírování, přísných pravidel na pracovišti, přezdívek operativců převzatých z Tintina a... A ano, je to do morku kostí chladně procedurální „lecarréovina“ v tom nejlepším možném slova smyslu, která je navíc aktuální a ani byť jen v jediném bodě černobílá. Prostě nikam neuhánějící uvěřitelný špionážní majstrštyk, kdy mnohdy není jasné ani kdo je myší a kdo kočkou, s nervy drásající tenzí pramenící z chování i následných činů chybujících lidí dělajících svou práci a to v čem jsou sakra dobří. Nikoli z přestřelek, vražd či hrozících teroristických útoků. Vítězí pragmatická rozhodnutí, ne ta vedená emocemi. Již první řada mnoho podobně kvalitních žánrových konkurentů nemá; nemluvě o ještě lepší druhé řadě, která pak nemá přílišnou konkurenci rovnou napříč celým seriálovým spektrem bez ohledu na žánrové škatulky. A ostatně ani třetí řada z nastoleného trendu "absolutní kvality" nevybočuje, byť v posledních dvou epizodách obsahuje zárodek něčeho, co by v budoucnu problém být přeci jen mohl; a to sice přílišné lpění na jedné z linií, která potenciálně hrozí mlácením prázdné slámy. Paradoxně však problém doposud „nejslabší“ čtvrté řady není ve výše uvedeném, to tvůrci ustáli více než se ctí, ani v kvalitě jednotlivých linií (jsou na shodné úrovni jako vždy), ale v propojení toho všeho do jednoho soudržného celku. Jsou tu tři samostatné linie; dvě se ještě jakž takž s přivřením očí doplňují (byť ta co se dlouho tváří jako hlavní nakonec vyšumí a slouží spíše/snad jako možná rozehrávka pro další řadu), ale jedna je zcela odstrčená od počátku do konce mimo veškeré dění, na jiném místě a s jinými charaktery. Což do značné míry platí i o páté řadě, kde ta rozháranost a roztěkanost je ještě patrnější. Akorát s rozdílem, že v ní je ta stěžejní linie více v popředí a ještě o chlup lepší. Nezvyklé je však finální duo hořkosladkých "epilogových" epizod, které uzavírají kapitolu za jednou érou. Působí, s ohledem na stavební kameny série, takřka až nemístně, jak z úplně jiného seriálu (à la Sopránovi). Ostatně je má na svědomí Audiard a nesou jeho rukopis ve všech ohledech. Ovšem po pěti sezónách se to snese; je to totiž jako uzavření jedné éry zasloužené. * Vaším skutečným úkolem bude ničit životy lidem, kteří nejsou nutně špatní. Jsou to pouze cizinci, kteří pracují pro svoji zemi a mají přístup k informacím důležitým pro naši bezpečnost. Lidé, které nazýváme padouchy jenom proto, že žijí na opačné straně hranice a vědí věci, které nám chce jejich vláda za každou cenu zatajit. | S1: 5/5 | S2: 5/5 | S3: 5/5 | S4: 4/5 | S5: 5/5 | (06.03.2017) (méně) (více)