Reklama

Reklama

Obsahy(1)

V šedesátých letech vznikly v USA těsně po sobě dvě bombasticky pojaté pocty tehdy již mýtické tradici hollywoodských němých komedií. Pokud Stanley Kramer ve svém o dva roky starším filmu To je ale bláznivý svět (1963) mířil až k odsouzení celé penězi posedlé moderní civilizace, pak Edwardsovy Velké závody jsou „jen“ stylově čistou poctou, k jaké měl režisér ostatně ideální předpoklady, nejen jako přední znalec žánru, ale také jako člen rodinného klanu, jehož dějiny sahají právě až do bájných průkopnických začátků Hollywoodu. V automobilových závodech z New Yorku do Paříže, zasazených do roku 1908, se utká absolutní zlo (Jack Lemmon) se ztělesněným dobrem (Tony Curtis), pro nějž vzplane láskou moderní, emancipovaná krása (Natalie Wood). Co z toho Blake Edwards na ploše dvou a půl hodin udělal, se vzpírá veškerému popisu. (NFA)

(více)

Recenze (53)

Martrix 

všechny recenze uživatele

Někdo to rád motorizované a feministické. Nebylo to tak myšleno, ale místy působí Velké závody, jako americká odpověď na britské Báječní muži na létajících strojích (1965). Ovšem značně naddimenzovaná odpověď. V hollywoodském stylu šedesátých let. Jestliže Ben Hur, jakožto nákladný dobový spektákl stál tehdy závratných 15 mil. USD, tak Velké závody měly rozpočet 12 mil. USD. A jde to znát, protože uvidíte spoustu technických skvostů, mění se lokace... . Samozřejmě nelze opomenout hvězdné obsazení, kterému vévodí Lemmmon utržený ze řetězu, k němuž tvoří kontrast supergentleman Curtis a fúrioidní emancipálka Wood. Milovníci Columba, nejspíš ocení i spolugagaře Petera Falka. To vše vypadá parádně a poměrně slušně to i funguje. A to navzdory tomu, že často sledujeme spíš ozvučenou grotesku...spousta záměrně do extrému dohnaných scén, nemusí sednout každému. Dojde i na dortovou bitvu. Ale to mi nevadilo, bylo to příjemné retro, které mě navzdory infantilním gagům bavilo o malinko víc, než nedávno shlédnutý Návrat Růžového pantera. Jenže...tvůrci se v rámci závodu rozhodli zavítat do jakéhosi fiktivního evropského království Carpania a tam rozjet snad půl hodiny dlouhou fraškiádu s převratem, záměnou... . Postava následníka trůnu působila velmi protivně, celé to bylo v rámci příběhu jako opravdu velký a zbytečný přívěšek, který vztahy mezi postavami, ani vývoj závodu nijak neposouval...jakoby se Edwards snažil nafouknout stopáž, aby diváci dostali tříhodinový biják. Nejspíš i tehdy, by jen velký filmový fajnšmekr poznal, že mělo jít o parodii Zajatce na Zendě. V mých očích tato dějová odbočka filmu uškodila; už se nepodařilo dostat zpět tu závodnickou rozvernost, s jakou se profesor snažil vyzrát na svého dokonalého soupeře. Ostrovtip se otupil i v případě do té doby neohrožené novinářky, jakoby někdo zavelel...bacha, ať to nevypadá, že podporujeme sufražetky. Z výše popsaného je zřejmé, že mám smíšené pocity. Střihačské nůžky, by se tady mohly poměrně slušně vyřádit. Já viděl full verzi 160min. Myslím si, že ani o 14 min. kratší SE ničemu nepomůže. Tady to chtělo vykuchat aspoň 40 minut. Hravost a nadšení, mi v dnešních filmech chybí. Jen málokdy uvidíte nějaké bizarní dopravní prostředky a šílené vynálezy, jakoby fotorealističnost a snaha o autentičnost, vytlačila fantazii. Přitom film je médium pro fantasty, snílky a hravé lidi, jako stvořené. I proto jsem rád, že jsem tento film viděl a trochu zvažuji, že si dám tu práci a prostříhám si ho sám. Jinak v té plnotučné podobě, už bych ho podruhé vidět nepotřeboval. ()

otík 

všechny recenze uživatele

Jakási bláznivina, která drží dvě a půl hodiny tempo. To je asi tak první, co mě napadne po sledování filmu o závodě New York - Paříž, kterou podnikne hlavní trojice. Jde o komedii, takže zde půjde hlavně o to jak toho druhého vtipně napálit, ošálit, oklamat, obelhat - a přitom z toho vždy vyjít s otevřeným hledím. Jack Lemmon překvapuje v zápornější a pro něj nezvykle ulítlé roli, Curtis si střihl takového amerického Limonádového Joea, který brání slabé a hlavně ženy, které neuvěřitelně přitahuje a navíc má v oblibě bílou barvu. Vrcholem filmu je dortová bitva, která opravdu stojí zato. Hudba: Henry Mancini ()

Reklama

sud 

všechny recenze uživatele

"Velké závody" patří mezi maxikomedie 60. let, spolu s Annakinovými "Báječnými muži na létajících strojích" a Kramerovým "To je ale bláznivej svět" o nějakém závodu a naschválech na cestě. Jack Lemmon je coby profesor neodolatelný a jedinečný. Tony Curtis coby sekáč a elegán Velký Leslie mu zdatně sekunduje. Natalie Wood je opravdu krásná a má zde neodolatelně prořízlou pusu. A v roli profesorova poskoka Maxe se blýskl poručík Columbo, Peter Falk. Blake Edwards byl vždycky výborný režisér komedií a v této dokázal (stejně jako Kramer a Annakin), že u komedie, pokud je skutečně svižná a vtipná, nezáleží na délce snímku. Kdo umí, ten umí. 85%. ()

Chrustyn 

všechny recenze uživatele

Klasická komedie ve stylu "Báječných mužů" a "Bláznivého světa" s podobně smrtící délkou. Sympatičtí herci a v některých částech vtipný infantilní humor nezabraní tomu, že máte po celou dobu pocit, že sledujete opravdu starý a hodně dlouhý film, což je v tomto případě oproti některým klasikám obrovské mínus. Zvláště poslední půlhodina mě (vyjma dortové bitvy) těžce nebavila. Po slušném začátku docela škoda. ()

filmmovier 

všechny recenze uživatele

Společně s filmem Cesta kolem světa za 80 dní 1956, mi tenhle film připadá jako velká a příjemná retro zábava. Výprava je na dobu vzniku luxusní, dvouapůl hodinová délka vůbec nevadí. Prostě to srší vtipem od první chvíle. Už je to sice pár let, co jsem film viděl, ale až bude příležitost rozhodně ho zkouknu znovu. Herci jsou taky vyborní a film si užívají. Skvělý zážitek. ()

Galerie (59)

Zajímavosti (13)

  • Film nebyl po vydání dobře přijat a kritiky byl považován za komerční propadák, což z něj udělalo první selhání režiséra Blakea Edwardse. Většina kritiků napadla jeho do očí bijící a přehnaný groteskní humor a nedostatečný přesah. Trpěl také srovnáním s jinou „epickou komedií“ toho roku – Báječní muži na létajících strojích (1965). (Martrix)
  • Scéna koláčové bitvy v královské pekárně trvá 4 minuty a 20 sekund, ale natáčela se pět dní. Metání 4 000 koláčů tehdy přišlo na 200 000 amerických dolarů. (Martrix)
  • Natalie Wood nechtěla roli Maggie příjmout, protože prožívala složité období ohledně její kariéry, ale i v jejím osobním životě – nedávno se rozvedla. Studio požádalo Tonyho Curtise (Leslie), zda by nedal procento ze svých filmových honorářů Natalii Wood jako lákadlo. Curtis odmítl. Řekl: „Nemohl jsem jí dát nic, co by ji přimělo natočit film.“ Natalie nakonec roli přijala s tím, že jí byla přislíbena role ve filmu Jaká je Daisy Cloverová (1965). (Martrix)

Související novinky

Blake Edwards: 1922 – 2010

Blake Edwards: 1922 – 2010

17.12.2010

Ve středu v noci se na svůj poslední večírek někde tam nahoře vypravil velký filmař, držitel čestného Oscara za celoživotní dílo Blake Edwards. Všichni si jej pamatujeme především jako tvůrce… (více)

Reklama

Reklama