Stalingrad

Až na to, že film o Stalingradu a samotné bitvě vlastně vůbec není a popisuje spíše útrapy jedné německé jednotky ve válce, která jim už pomalu začíná lézt krkem, je to zajímavá podívaná. Na filmu je trochu znát nižší rozpočet a párkrát jsem nepřehlédnul přímo technické chyby a herecké lapsy, ale protože se mi to téma líbilo, tak jsem na to kašlal. Kdybych ten film pouštěl někde na střední nebo vysoké škole studentům a měl s nimi posléze diskutovat o tom co viděli, asi bychom se nevyhnuli hodně kontroverzním otázkám. Ve filmu jsem nezaslechl ani jednou slovo žid, propagandistické slogany byly oproti skutečnosti jen velmi mírné a vojáci (ne že bych tomu nevěřil) byli v určitých chvílích až příliš násilně zobrazováni jako lidé s dobrým srdcem, tak jednoduché to nebylo, zda-li to nebyo dosti naopak. Špatně se tomu přizpůsobuje. Za vidění Stalingrad rozhodně stojí a vyplatí se dát mu přednost před někdy fakt stupidními vysokorozpočtovými pitomostmi. (17.02.2008)

Vilsmaier přespříliš odkazuje na myšlenku Remarqua (Na západní frontě klid) a mě to nevyhovuje. A to nejen díky tomu, že v každém případě se jedná o jiný světový konflikt. V první řadě mi vadí vykalkulovaná a v podstatě pouze kladná postava německého důstojníka von Witzlanda, rozumím pokusu poukázat na to, že ne všichni Němci byli nepřemýšlivé vraždící bestie, ale tím, že se z důstojníka udělá pouze klaďas si mé sympatie nezíská (mám rád komplikovanou psychologii postav). - Za další. I v prakticky pouze mužských filmech mám rád ženské postavy, obvykle jsou pro děj nějakým způsobem přínosné, což ovšem nemůžu říci zde o Irině (Hana Vávrová), která v každé scéně v níž se objevila působila jako pěst na oko. - Ovšem nejzásadnějším mínusem, který já ve filmu spatřuji je to, že pokud se Vilsmaier chtěl zaměřit především na psychologii postav a jejich protiválečné smýšlení, pocity a pohnutky, proč si nevybral jakoukoliv menší bitvu (nepochybuji, že by byla méně krutá, krvavá a zbytečná), ale proč rovnou sáhl po jedné z nejzásadnějších a největších bitev novodobé vojenské éry - Bitvu o Stalingrad ve které zahynulo přes dva miliony osob. Když o hrůznosti samotného konfliktu se něco málo dozvíme pouze díky počátečnímu a závěrečnému titulku. Ve filmu jako takovém vidíme pouze jednu tankovou bitvu o pěti šesti tancích proti pár zbídačeným pěšákům a jedno dobývání strategicky důležitého továrního komplexu. - Když k tomu navíc připočtu, že ani technická stránka není kdovíjak působivá na to, že se točilo v devadesátých letech a mnoho i o dvacet let starších snímků je mnohem promakanějších. - Někdo tu píše o tom, že film je působivější od amerických bratříčků v tom, že se soustředí na strach vojáků (voják se při bitvě strachy posere), rozklad morálky či nepatetické umírání (dělem rozpůlený voják). To vše je sice hezké, ale spíš můžu pochválit Vilsmaiera za to, že přečetl Remarquovo dílo a tyto scény aplikoval do svého filmu. - Vlastně se mi toho nelíbilo mnohem víc, počínaje mnohdy příšernými dialogy a konče nepříliš zvládnutým režijním vedením. - A závěrem. Jen kvůli tomu, že se na filmu podíleli také čeští tvůrci v čele s Karlem Heřmánkem nadhodnocovat nebudu. - 65% (08.12.2012)

Na to, že jde o poměrně slavný film a zároveň o německý pohled na východní frontu 2. světové války, v něm nalézám celou řadu nedostatků. Mimo jiné je v něm znát omezený rozpočet, protože chybí výpravné a velkoryse natočené bojové scény. Dokonce i tanková bitva tady vypadá jako komorní záležitost se skupinkou herců v čele. I když ve filmu není přítomný sovětský patos a není plný ideologie, přesto je znát, že se německá strana pokouší žehlit svou minulost a retušovat ji v celé řadě detailů. Úsměvně vypadá, když německý důstojník domlouvá svým podřízeným, že přece není žádný nacista, a to uprostřed svého štábu, nebo když se německý voják podivuje před důstojnickým sborem nad týráním sovětských válečných zajatců. S tím pochopitelně řada vojáků nesouhlasila, ale byla to běžná praxe a bylo to stejně chronicky známé jako řešení židovské otázky. Film má zvláštní konstrukci, kdy jen těžko si lze představit podle dění na plátně, jak vlastně bitva probíhala, a zmapovat všechny její fáze. Střetnutí ve snímku má podobu řady epizodických konfliktů, kde se navíc většinou ztrácí jednotlivec. Některé scény vypadají spíš bláznivě, on ten důstojnický sklad přecpaný proviantem uprostřed vojáků vyhladověných k smrti, který hrdinové filmu najdou opuštěný, opravdu není uvěřitelný. Stejně jako ten závěrečný podivný únik z relativního bezpečí do území nikoho. Celkově je to nepatrně lepší než slavné Ozorovovy velkofilmy, ale na víc než 55 % celkového dojmu to nevidím. (20.03.2011)

Film s nezapomenutelným Karlem Heřmánkem nastiňující atmosféru jedné z klíčových bitev moderní doby skrze osudy několika lidí. I přes místy až komicky působícími hereckými projevy ve mně Stalingrad zanechal silný dojem a soustředěním se právě na osudy několika postav a neopomíjením důležitých událostí se lze z druhého pohledu věrně vžít do utrpení lidí, kteří rovněž pro své rodiny a blízké umírali v dešti kulek, mrazem, hlady a upadli v zapomnění. (27.04.2011)

Značně rozporuplná ukázka jedné z největších válečných bitev. Má to i lepší a silnější chvilky (hlavně v druhé polovině), ale jinak to není vůbec žádná sláva. Přišlo to jen mně, že ta první polovina byla taková chaotická, nesourodá a prostě tak divně vyznívající? V druhý půlce to už bylo o něco lepší, ale zase se naskytly poměrně divný scénky (bitka proti tankům). Svoji hodnotu film má, ale po stránce kvality nebo nějakého silnějšího zapůsobení na diváka na tom je film bledě. Alespoň na mě to tak zapůsobilo. 65% (24.01.2014)