Vyměřený čas

Kdybych to měl říct v účetnických pojmech - a ten film k tomu svým důrazem na čísla nabádá -, tak největší problém Vyměřeného času vězí v rozklíženosti mezi plánovanou kalkulací a výslednou fakturou. Zatímco plán zjevně počítal s ambiciozní velkolepou dystopií po vzoru Metropolisu, Brazilu nebo Potomků lidí, výsledkem je skromný, malý a trochu tezovitý film, ve kterém nejenže má duch dovolenou, ale pást se nemohou ani oči. Například to ghetto měla být totální anarchie, kde bez bouchačky nemůžete vyjít na ulici, místo toho je tam jeden srandovní gangster, co loupí čas. To je asi, jako kdybyste chtěli točit výpravný film o Kyklopech, i film samotný nazvali „Kyklopové“, ale pak ani jednoho Kyklopa na plátně neukázali. Jako kdyby chtěl Vyměřený čas tímto rozkolem mezi velkými plány a nevalným výsledkem pojmenovat problém všech pokrokářských hnutí, které také vždy dojedou na to, že se ideál začne odchylovat od skutečnosti, jak jsme to měli možnost vidět ve dvacátém století třeba v Sovětském svazu. Nejlépe tuto bezradnost Vyměřeného času vystihuje následující hádanka: představte si, že bychom vzali tentýž film, úplně stejný se vším všudy, akorát s tím rozdílem, že namísto ciferníku na předloktí odtikávajícího lidem čas budou ve filmu klasické peníze. Co bychom dostali? Dostali bychom naprosto esenciální béčko, ne-li ještě něco horšího (stejným způsobem se mimochodem interpretují horory – představíte si stejný horor, akorát bez monstra, o něž většinou moc nejde, je to jen taková vábnička odvádějící pozornost od hlavních postav). A i když se nabízí námitka, že právě to je pointa filmu, vyměnit čas za peníze, samo o sobě mi to přijde málo. Svým způsobem tak připomíná Vyměřený čas všechny ty okupanty z Wall Streetu - je to jen takové gesto bez uceleného programu a skutečného záběru. Ba co víc, dokonce ten film může být chápán, podobně jako Cameronův Titanic, jen jako takový příběh o bohaté dámě Amandě Seyfried, která ztratila chuť do života, podobně jako znuděný milionář omrzený přepychem na začátku, a aby rozehnala nudu a nalezla ztracenou vitalitu, pustila se do dobrodružství s chudým chlapcem, ale o nic víc tu vlastně nikdy nešlo. A naopak – chudý mladíček Timberlake, jak naznačuje konec filmu (-spoiler-), přesidluje z ghetta do světa fantazie bohatých, kde může realizovat své sny a spolu s novou přítelkyní užívat života na maximum. Závěr filmu si lze tedy vykládat jako zoufalé řešení hrdiny, který ze světa skutečné reality definitivně přesídlí do světa fantazie – jako by se Neo z Matrixu opětovně rozhodl beze zbytku rozpustit v digitální realitě matrixu. Chtěl bych proto vzkázat všem důvěřivým duším, že tento film nekope proti bohatým ve prospěch chudých, nýbrž spíše naopak. (28.01.2012)

Don't Waste My Time! Bonnie a Clyde lapeni v Gattace, kde je každý další den luxusem, který si nemůžou dovolit všichni. Může se zdát, že Niccol vyměkl a místy servíruje až zbytečně líbivou podívanou s logickými trhlinami postavenou na podobných pilířích jako Gattaca, kdy i ten nejmenší článek řetězce dostane svou šanci změnit svůj osud (samozřejmě na úkor něčího sebeobětování) ve společnosti s geneticky upraveným DNA kódem v žilách a v neodolatelných futu-retro kulisách, ale myšlenkové podhoubí má In Time i tak slušné a z hlavy hned nevyprchá. Jen to (za)tlačení na pilu tentokrát trestuhodně chybí. I přes to mi však tenhle běh o život, za lásku, za čas a za svobodu sedí víc než osudový sprint v The Adjustment Bureau. (05.11.2011)

Chytrá jednoduchá hyperbola posouvající současný komoditní fetišismus a darwinisticky pojatý kapitalismus ad absurdum. Navíc film ironizující vlastní nemožnost vykročit ze zavedených mantinelů showbyzu. Niccol však těch několik atrakcí (bondovské citace, Bonnie a Clyde romantika, dystopické bijáky) nikdy neklade před samu myšlenku boje proti nespravedlivému systému, v němž majetní těží (ontologické) bohatství vykořisťováním bezbranných. Některé teze zavánějí tím, že Niccol četl Badiouovu Komunistickou hypotézu a upravil ji pro potřeby hollywoodské podívané (tzn. nedovolil si zajít tak daleko, ale svědomitě tam nakročil - viz vynikající závěr). Film je plný děr v logice i motivaci, scénář je velmi nevyrovnaný, střih a kamera poněkud bezzubé, ale celek působí jako příjemný impulz k zamyšlení nad stavem současné společnosti a utopickou povahou systému. Právě tohle dělá z In Time pozoruhodný a vyčnívající titul v současném hollywoodském pelotonu, i když ne zrovna titul bezchybný a hodný bezbřehého nadšení. (70%) (24.10.2011)

Život se má žít, ne přežít. Klasická hollywoodská báchorka ve stylu Bonnie a Clyde obtěžkaná hutnými myšlenkami o fungování současného světa. Na Niccola je to sice v součtu slabší kousek, ale pro většinu konkurence je to silný nadprůměr. Výborné obsazení dělá hodně. I pitomý Alex Pettyfer hraje jak ďábel (a pořádnou svini) a Justin Timberlake definitivně vystupuje ze škatulky popového zpěváka do regulérních hereckých vod. A Olivia Wilde letos vyfasuje cenu za nejvíc sexy padesátnici. Mytologická dloubačka do žeber politiků a "samozvaných strážců" našeho světa. Nemám čas. (16.11.2011)

Taková jména jako Seyfried, Pettyfer, Wilde a Murphy tak ohromila, že zazdí i tu jednu malinkou chybičku - Timberlakea. Do jeho role bych si uměla představit hned několik lepších a oslnivějších herců, takhle se mi zdá, že na to zkrátka nemá, aby utáhl celý film a navíc mě stále ještě nepřesvědčil, že umí hrát. Každopádně se dal snést, když jsem si všímala především příběhu a ostatních herců, skvělému zážitku nic nestálo v cestě. Místo penězi se platí časem a to už samo o sobě zajišťuje akční a docela drsnou podívanou. Tím zběsilým utíkáním mi to připomínalo Správce osudu, ale to je asi jediné pojítko. Jinak je tohle více nabité akcí, napětím a já vlastně nemám moc co vytknout..Scéna s Olivií Wilde, kdy běží vstříc synovi,aby jí dal trochu času a SPOILER nakonec to nezvládne, mě vážně dojal. 4,5*. (14.03.2012)