Prometheus

Zcela bez velkých očekávání příšlo hodně velký zklamání. Jako další dílek do mytologie ALIEN, okey, vnáší to trochu světla do celé skládačky, ale asi bych celkem klidně žil i bez toho. A když odhlédnu od myšlenkového základu, co zbylo je jen celkem zbytečné a záživně nezáživné sci-fi bez napětí a atmosféry. Trochu mi to připomíná SUPERNOVU Waltera Hilla, který se na produkci PREMETHEA podílel a celkový pocit je asi takový, jakože "Tady to máte, vůbec se mi to do toho nechtělo a jestli se vám to nelíbí, tak si nestěžujte." (07.06.2012)

Třetiřadá hororová srajda. Podotýkám, že kampaní jsem nepoznamenán a očekávání byla zhruba jen v tom smyslu "Sci-fi od Scotta, to by mohlo být docela fajn." Ale není, je to fail na tak mnoha levelech, že vážně pochybuji o duševním zdraví Scottově i producentů, kteří si naprosto nesmyslným scénářem rozhodli špinit si jméno. Vlastně to není ani scénář, spíše splácaná fanfiction dvou fandů, kteří viděli Vetřelce, četli Lovecraftovo V horách šílenství a dali to dohromady. Není tam jediná originální myšlenka, jen to ze začátku klade mnoho zajímavých otázek. Ale pak si tvůrci uvědomili, že vůbec neví, jak je zodpovědět, tak tam rozjeli krvavou řežbu a mutanty a výbuchy a přerostlé žížaly a doufali, že lidi budou omlouvat nelogičnost a zmatenost tím, že "je to sci-fi a to přece není reálný, tak jakýpak copak." Alibismus, nic jiného, tohle prostě není chytrý, ani zajímavý blockbuster, tohle je čiré zoufalství. Pláč nad tím, že Director's Cut to napraví neberu - když už teda musím film přestříhávat, měl by dávat v kině smysl, odmítám to totiž absolvovat znovu na domácím kině a doufat, že to možná pochopím. (08.06.2012)

Ještě se mi nestalo, abych přišel v noci z kina, lehnul si, usnul, ráno se probudil a pár minut nevěděl, jestli jsem byl před sedmi hodinama opravdu v kině nebo se mi zdál jen hodně blbej sen. Prometheus má dělový jednotlivý scény (první průlet, přistání, blížící se bouře, exploze), ale lepidlo, kterým by se líbivé a atmosférické úkazy spojily v kompaktní logickou filmovou symfonii, jaksi vyschlo. Scénář podrazil snímku nohy strašlivým způsobem, konání hlavních i vedlejších postav se svojí stupiditou dívá do očí Himalájím. Otázky vyvstaly, zodpověděly se i zůstaly, Fassbender byl dobrej, main theme vysálo Space Odyssey, jinak hudba nevýrazná a to, co se dělo od Prometheus has landed do Derelict takes off, to zatím, co se mytologie či logických kiksů týče, příliš nepobírám. Prozatím 50%, zklamání roku a pokaženej celej první den po shlédnutí... 130 miliónů dolarů(rozpočet)/375 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (08.06.2012)

Musím uznat, že studio Asylum tentokrát šlo do sebe. Scénář je sice stejně dementní jako v ostatních jejich flácích typu "Megažralok versus crocosaurus" nebo "Bitva o Los Angeles" a samozřejmě i tentokrát celý projekt okatě parazituje na zavedené mainstreamové značce, ale nyní tvůrci zainvestovali do krapet lepších herců a hlavně nalili víc peněz do efektů. Ani slepota z třpytek dokonale renderovaných obrazů ovšem nemůže zastínit klasické trademarky "ústavových" filmů jako jsou scénář vzpírající se jakékoli logice, herci křiklavě přehrávající šablonovité figury, jejichž motivace lze stěží shrnout na delším prostoru než je holá věta, schémata ohlodaná na samu esenci a samozřejmě zcela fantasmagorické a spoustou koksu vydupané absurdní nápady vyvolávající salvy smíchu (zde vládne útěk před gigantickou pneumatikou). Zatímco ostatní tituly od Asylum budou za třicet čtyřicet let zapomenuté, "Prometheus" bude mít stejný statut jako dnes nejtřeskutější a nejabsurdnější padesátková sci-fi béčka v čele s "Plán 9 z vnějšího vesmíru". Už se těším, jak ho budeme coby roztřesení pamětníci uvádět na Festivalu otrlého diváka pro pobavené publikum další generace. ----- Dobře, a teď trochu vážněji: "Prometheus" není nic jiného než "Ztracení", které někdo vyfutroval Erichem von Dänikenem a plácnul do universa inspirovaného vetřelčí ságou. Ve výsledku to znamená maximální dřenění atmosféry, permanentní tahání za fusekli, komplikované blafování hloubky a hlavně princip, kde divák je navnazen příslibem odpovědí, ale místo nich dostane jen stále absurdnější kontra-indicie a ještě více otázek. Ostatně není náhodou, že jedním ze scenáristů je právě člen losťáckého pisálkovského týmu. ----- Pokud bychom hledali koherentní interpretaci filmu, lze říct, že se jedná o velmi sofistikovaný výsměch filmovým fandům. Postavy starého Weylanda a androida Davida jsou ekvivalenty filmových fandů (první investuje nemalé prostředky do svých obsesí, druhý absorbuje veškeré vědění, stylizuje se podle oblíbených postav, neustále trousí hlášky a vše, co ví o lidech a životě, má z filmů). Jejich společným cílem je vydat se na bájné místo, kde byl stvořen jejich vesmír, aby se setkali s Tvůrci (jak příznačné označení), kteří jim mají zodpovědět veškeré otázky. A když se k nim konečně dostanou, Tvůrce je jejich otázkami akorát popuzen a vyjebe s nimi. Rovina reálného života je zde také zastoupena postavou Elizabeth. Coby obraz manželky filmového fandy je démonizována jako lůno, z něhož vzejde zdeformovaná bestie, ale když fanda přijde o všechno po traumatizující a vpravdě kastrační zkušenosti s Tvůrcem, nakonec stráví zbytek své existence jako impotentní schránka, která jen bude vozit starou za jejími zájmy. ___ Více v recenzi pro Cinepur. (15.06.2012)