Režie:
Miloš FormanKamera:
Miroslav OndříčekHrají:
F. Murray Abraham, Tom Hulce, Elizabeth Berridge, Roy Dotrice, Simon Callow, Christine Ebersole, Jeffrey Jones, Charles Kay, Kenneth McMillan, Kenny Baker (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Strhující drama závisti, žárlivosti, intrik a vášnivé lásky k hudbě. Jeden z nejlepších filmů historie, oceněný osmi Oscary, mj. i za kostýmy Theodora Pištěka. Český režisér Miloš Forman našel během svého amerického působení osobní téma v zápase výjimečného jedince s představiteli politické i jiné moci. Ideální látku objevil v divadelní hře Petera Shaffera Amadeus, která se od svého uvedení v roce 1981 stala hitem světových scén. Geniální skladatel Wolfgang Amadeus Mozart se v ní stane obětí vražedných intrik svého kolegy, dvorního skladatele Antonia Salieriho, jenž nedovede unést tíhu závisti a vlastní průměrnosti. Právě Salieri je – navzdory titulu – hlavním hrdinou divadelního i filmového příběhu. Skladatel, posedlý touhou po uznání a slávě, kvůli splnění svých snů uzavře smlouvu s Bohem. Ten však zbožnému komponistovi nadělí jen průměrné hudební nadání. Geniálními schopnostmi naopak obdaří samolibého, nevycválaného a nafoukaného hejska jménem Mozart. Salieri se chce Bohu za tuto zradu pomstít tím, že jeho miláčka zprovodí ze světa... Miloš Forman natočil podle Shafferova scénáře naprosto výjimečné filmové dílo, jež ve své době zaznamenalo neočekávaný divácký úspěch a způsobilo dokonce „mozartománii". Ve skvěle vystavěných dramatických scénách totiž Forman brilantním způsobem využil právě roli hudby. Amadeus získal mimo řady jiných prestižních ocenění také osm Oscarů: jako nejlepší film, dále za režii, za mužský herecký výkon v hlavní roli (F. Murray Abraham), za scénář podle předlohy, výpravu, kostýmy (T. Pištěk), masky a zvuk. Neproměněná zůstala druhá nominace za hlavní mužskou roli (Tom Hulce), za kameru (Miroslav Ondříček) a za střih. (Česká televize)
(více)Zajímavosti (118)
- Film byl natočen podle stejnojmenné divadelní hry, která měla premiéru 2. listopadu 1979 v Královském národním divadle v Londýně. Jejím autorem je Peter Shaffer, který rovněž napsal scénář pro film. (duklak2)
- V jedné ze scén Mozart (Tom Hulce) říká, že skladatel Ch. W. Gluck je nudný a nemá ho rád. Ve skutečnosti patřil k jeho nejoblíbenějším. (duklak2)
- Film byl natáčen převážně při reálném světle. Jen když bylo potřeba tlumenější světlo, tak byla okna zvenčí zakryta polopropustným papírem. (duklak2)
- O roli Mozarta (Tom Hulce) se kromě Mela Gibsona ucházeli i Mick Jagger, Sam Waterston a Tim Curry, který v té době tuto roli hrál na Broadwayi. Castingem pak "vítězně" prošel Kenneth Branagh, o několik týdnů později se však producenti rozhodli, že si přejí obsazení ryze americké. (duklak2)
- V roce 2002 byl vydán režisérský sestřih filmu rozšířený o 20 minut. Amadeus se díky němu zařadil mezi nejprodávanější klasické filmy na DVD. (Matty)
- O pečlivou choreografii Mozartových (Tom Hulce) oper zakomponovaných do filmu se postarala Twyla Tharp, o jejich scénografii potom Josef Svoboda. (Matty)
- Natáčení opery "Don Giovanni" se odehrávalo přesně 4. července. Natáčení bylo na chvilku přerušeno, byla spuštěna americká vlajka a 500 komparzistů a herců povstalo a začalo zpívat hymnu. Pouze 30 lidí v prvních sedadlech zůstalo na svých místech a ani se nehnuli. Šlo o příslušníky StB. (don corleone)
- Několik hudebních profesorů prohlásilo nezávisle na sobě, že ve filmu není viditelná jediná chyba při hře na piano. V momentech, kdy kamera hru zabírá, se hraje skutečně to, co má. (don corleone)
- Tom Hulce (Mozart) trénoval čtyři hodiny denně hru na piano, aby ve filmu vypadala věrohodně. (don corleone)
- Hudba byla natočena předem a byla pouštěna při natáčení jako zvuková kulisa pro navození atmosféry. (don corleone)
- Nezaměnitelný smích Mozarta (Tom Hulce) byl vytvořen na základě popisu v dopisech a odkazech o něm. Byl popisován například jako "když kovem přejíždíte po skle". (don corleone)
- Postavu Constanze měla původně hrát Meg Tilly, ale bohužel si v Praze, kde se film natáčel, zranila nohu při hraní fotbalu s dětmi. Do role musela být přeobsazena Elizabeth Berridge. (don corleone)
- Mozart (Tom Hulce) bol najmladší so siedmych detí a spolu so svojou manželkou Constanze (Elizabeth Berridge), mal šesť detí, z toho štyri zomreli. V Mozartových šľapajach šli synovia Carl Thomas Mozart a Franz Xaver Wolfgang Mozart. Ani jeden sa neoženil a nemal potomka. (MFJD)
- Skôr ako sa Mozart (Tom Hulce) zamiloval do Constanze (Elizabeth Berridge), mal záujem o jej sestru Aloysiu, ktorá jeho lásku ale neopätovala a skladateľa odmietla. (MFJD)
- V scéne v cisárskom paláci, kde Mozart (Tom Hulce) obhajuje svoju prácu pred cisárom slovami : ,,Ja som vulgárny, ale moja hudba nie", poukazuje režisér Miloš Forman na Mozartov vulgarizmus. Trpel tzv. Tourettovým syndrómom, ktorého súčasťou je nutkavá potreba používať vulgarizmy. (MFJD)
- V scéne, kde Mozart (Tom Hulce) koketuje s Constanze (Elizabeth Berridge) v poľovníckom salóniku a hrá s ňou slovné hračky, poukazuje režisér Miloš Forman na Mozartovu údajnú fekálnu úchylku. Svojej manželke a sesternici Mozart písal tiež vulgárne listy. Napríklad v jednom z miernejších skladateľ píše: "bozkávam sestre tvár, nos a jej zadok, ak je však čistý". Úchylke mal nechať priechod tiež v roku 1782 kedy napísal a skomponoval vo Viedni éterickú skladbu "Leck mich im Arsch" (Vylíž mi zadok). Bolo mu v tej dobe 25 rokov, chystal sa ženiť a mal konflikt s vlastným otcom. Preto nevedno, či šlo len pre priechod emócií či spomínanú úchylku. Skladba nebola za jeho života publikovaná ani hrávaná. Avšak sedem rokov po Mozartovej smrti bola vydaná jeho manželkou, ale s pozmenenými slovami "Laßt froh uns sein" (Radujme sa). Nakoniec sa jej aj tak vrátil originálny názov. Niektoré pramene uvádzajú, že autorom hudby nie je Mozart ale Václav Trnka z Křovic a Mozart je iba autorom textu. (MFJD)
- Podľa filmu bola nahraná aj skladba „Salieri“ od slovenskej hudobnej skupiny Banket v podaní Richarda Müllera. Vyšla v roku 1986 na albume „Bioelektrovízia“. (Piri)
- Kontroverzné zobrazenie Salieriho (F. Murray Abraham) a iných okolností okolo Mozarta (Tom Hulce) vychádzajú pôvodne z diela Alexandra Sergejeviča Puškina – „Mozart a Salieri“ –, kde ho Puškin podľa dobových bulvárnych správ označil za jednoznačného vraha a za génia priemernosti. Divadelná hra a film u divákov ešte viac utvrdzujú tento mýtus, že Salieri bol iba priemerný a pomstychtivý hudobník bez talentu, čo nebola pravda. Salieri bol úspešným a jedným z najväčších umelcov svojej doby a jeho diela sa hrajú dodnes. (Piri)