The ABCs of Death

Nemá smysl rozebírat jednotlivé povídky, hodnocení pojmu komplexně. Vůbec se nedivím, že true horror fans můžou být zklamáni, protože kdo čekal brutální nářez, přepočítal se. Každý z tvůrců dostal na malinkém prostoru možnost pustit si fantazii na špacír, což se mnohdy taky událo, čemuž pak odpovídá výsledek. Lze taky spekulovat o tom, jak moc vážně ten který tvůrce pojal svůj přístup k tomuto projektu, kde bych je na základě tohoto rozdělil do několika skupin. Někteří jedinci evidentně nepovažovali za nezbytné moc se na tomto nadřít, za což jim patří nakopat do prdele a jejich sračkoidní "veledíla" jednoduše vystřihnout. Není jich moc, ale za to jsou opravdu katastrofální. Další budou (určitě ne mnou) kritizováni za ultra béčkový přístup, kdy se při sledování spíš nasmějete, máte-li správný smysl pro humor. Předposlední skupinou povídek jsou námětem či vizuálem regulérní úlety, při kterých se můžete pokochat pár minut, což je většinou tak akorát.....no proč ne. No a na závěr je tu královská skupina těch, kteří se na své části poctivě vyřádili, čemuž taky pak odpovídá výsledná kvalita. Mě osobně to až na první skupinu vůbec neurazilo, užil jsem si různorodost a oceňuju spoustu super nápadů. Ono čekat, že budu po každých 5 minutách lítat po baráku s očima navrch hlavy, se dalo jen těžko. Navíc lepší se dívat na hovadinu 5 minut než třeba 90, jak to mnohdy bývá....75% (02.02.2013)

Dle zdejších komentářů jsem měl poněkud obavy, nakonec jsem byl příjemně překvapen. Jistě, v tom množství drobných povídek se najdou studentská cvičení a bláboly - např. těšil jsem se na zvířecí snuff, což je ve většině současných kinematografií v dnešní době tabu, jenže jsem se dočkal nevtipné pointy jako z laciné telenovely - , avšak u mnohých jsem se od srdce zasmál. Zapomeňte na horror, pokud ho nezaměňujete za gore a rozličné bizarnosti. Horror je děs a strašení, zde se jich ovšem nedočkáte. Přesto mne mírně děsil zápas se psem (vím, byl upravený počítačem, ale stejně...). Záchvaty smíchu se dostavovaly u příběhů - Prd (ti Japonci!), Samurajský film (harakiri je prostě bžunda), Vraždící hovínko (vybavila se mi postavička animovaných filmů Doodieman, kterou se mi na CSFD nepodařilo najít), Libido či X-XL (jo, tomu říkám správná dieta!). Hodně příběhů se točilo okolo toalety, jsou k vidění rozličné podivnosti - muž, kterému rostou pod kůží svitky filmu, a v sexu dominovaly japonské prasárničky, zejména poslední povídka. Takže - strašení ne, zábava ANO! (12.05.2014)

Až prekvapivo nekonzistentná a miestami nudne pôsobiaca hororová antológia, v ktorej je na každé písmenko abecedy natočený hororový kraťas s témou smrti. Na to, že tu je 26 filmíkov od 27 režisérov z 15 krajín, je to však trochu fádne a nenápadité. Osobne sa mi najviac páčilo "D is for Dogfight" od Sarmienta a najmenej "W is for WTF!" od Schneppa. Celkovo slabší priemer, aj keď už len samotný nápad je každopádne fajn. (01.02.2013)

Poriadna zbierka kraťáskov v abecednom poradí od rôznych režisérov z rôznych krajín (španielsko, japonsko, ...) poväčšine klasicky hrané ale nájdu sa tu aj kraslený – o ženskej ktorá si nevie poradiť s hovnom na záchode (jeden z najslabších), platelínový – fóbia malého chlapca z prvej návštevy toalety – jeden z tých lepších (mimochodom výherca T kúskov ktorý sa dostal medzi skúsenú elitu nižšej svietivosti), či hercov v plyšových maskách zvierat – absolútne dno, alebo kúsok snímaný len z vlastného pohľadu a la REC – útek krvilačného tvora pred lovcami. Japonci sa opäť vyznamenali úchylnosťou no kvalitou rozhodne nie. Komorný štýl španielov je tiež poznať aj vďaka španielčine ;-) no tiež neprekvapili. Pár filmov sú ultrablbosti no myslím si že vďaka rôznorodosti si každý nájde aj dosť obľúbených. Mňa zaujali hlavne: Xavier Gens (The Divide) – o moletke ktorá sa v jeden večer rozhodne zhodiť všetky nadbytočné kilogrami, Jason Eisener (Hobo with a Shotgun) – školník s úchylkou na detský pot, prekvápko Kaare Andrews (Altitude) – futuristický akčný sci-fi o vyhladzovaní mutantov s robotom za chrbom, Jake West (Doghouse) – trip dvoch feťáčok, Srdjan Spasojevic (Srpski film) – pokusný pacient utekajúci z nemocnici, či preteky v masturbácii alebo mierne nepodarene natočený dogfight. Skrátka pekná zbierka úletov, ktorá sa len tak nevidí. (09.02.2013)

Zklamání jak hrom. Příliš málo skutečně dobrých segmentů, nadvláda průměrných a podprůměrných + sem tam něco naprosto otřesnýho. Nápad oslovit hordu významných současných hororových tvůrců z celého světa, přiřadit jim písmeno abecedy a nechat je natočit krátký film s tematikou smrti, není sám o sobě špatný. Ovšem vznikla z toho neuvěřitelně nesourodá směsice kraťasů, jejichž kvalita je strašně rozkolísaná. Z těch povedených: Y Is for Youngbuck Jasona Eisenera, X Is for XXL Xaviera Gense, D Is for Dogfight Marcela Sarmienta, L is for Libido Timo Tjahjanta, U Is for Unearthed Bena Wheatleyho, Q Is for Quack Adama Wingarda. Tedy 6 z 26, což je žalostně málo. Dalších pár příběhů pak sice má něco do sebe a jsou pěkně natočené (I, O, T, H, R), ale mně osobně nesedly. A zbytek se pak potácí mezi nudným nezajímavým průměrem a nesledovatelnou trapností (F!!!). A takový Ti West musel svěřený rozpočet někde prochlastat, jinak si jeho zhruba půlminutové M Is for Miscarriage vysvětlit neumím. (01.02.2013)