Barbie

Zážitkově v podstatě za pět, je to strhující, vizuálně úchvatná, nápaditá, zábavná jízda s báječnou Robbie a ještě báječnějším Goslingem. Je radost vidět drahý film, který se prostě ve všech ohledech vymyká té uniformní šedi, kterou dnes blockbusterový Hollywood zpravidla nabízí. Ale hlásek rozumu si nesměle stěžuje na scenáristicky podvyživené vedlejší (lidské) postavy a na místy otravně doslovnou feministickou kanonádu v závěrečné třetině, kdy to působí, jako že tvůrci chtěli, aby natvrdo zazněl každý argument, na který si vzpomenou. Takže za čtyři. (19.07.2023)

Mohl bych tu  jako někteří psát sáhodlouhé odborné hodnocení o tom, jak tato komedie nastavuje nekompromisní zrcadlo tomu odpornémku starému světu, kdy vzorem krásy byla štíhlá žena s blond vlasy a modrýma očima,  kdy světu vládli muži a možná i koně. Mohl bych se tu rozepisovat o tom, jak je to film roku s naprosto skvělým humorem umně balancujícím na hraně ironie mezi Barbie světem a světem živých lidí.  No a co teprve to umělecké zpracování! A ta choreografie, a písničky!  Naštěstí patriarchát, šovinismus i ty odporné stereotypy na téma krása jsou dnes pryč. Teď světu vládně diverzita a emancipovaná žena. Od té se už neočekává, že bude hezká. Proč taky? Je jí jedno, že má třeba 200 kilo a vypadá jak chlap, hlavně, že se ona tak cítí dobře. A zatímco dříve byly vzorem krásky z reklam, dnes máme v reklamách mnohdy tyto hrošice. Těm ženám co tloustnou tak může připadat, že je to vlastně v poho... Vždyť ta štíhlá Barbie stresovala boubelaté holčičky. Naštěstí teď už se vyrábí obtloustlé i panenky Barbie, takže no stres. Ty dva věnečky s krémovou náplní si ještě klidně můžu dát! Dyk barbie je taky tlustá! ----  Za mně je film jedna velká hrůza. Margot Robbie je sice pořád kost, ale nejsem si jist, že ve svých 33 letech byla ideálním vzorem pro Barbie (tedy takovou, jakou si já pamatuji z osmdesátek), přeci jen to už je mamina. Jo tenkrát když hrála v Pan Am, to bych jí to ještě uznal :-) ... Gosling v roli Kena už byl vizuálně úlet naprosto... Zkrátka, koukl jsem na to čistě ze zvědavosti, ale celé to šlo úplně mimo mně. Jít na to do kina s rodinou a nechat tam ten litr co dneska taková návštěva multiplexu stojí stojí, asi bych ho chtěl od Mattela zpátky. Dekadentní západ, to je jediné co v souvislosti s touhle růžovou filmovou hrůzou napadá. Zjišťuji, že tomuhle dnešnímu světu už moc nerozumím. Naštěstí je mi to ale úplně jedno.   - ODPAD (16.03.2024)

Barbenheimer, part 1. Pro budoucnost kin je to požehnání. V současné době profesních stávek, postcovidového strádání a nadvlády streamovacích služeb, se dvě letní premiéry proměnily v kontrastní událost, na kterou slyší celé spektrum publika. Profesionálové se pomalu učí, že černobílé / banální cílení obsahu na konkrétní diváky typu muži / ženy / děti končí. Na Barbie chodí všichni v růžovém a ti, kteří na přednáškách nespali, vědí, jak se vztah k této barvě za posledních sto let proměnil (a dál se měnit bude). V globálu jde o fenomén starý přes půl století a tak se nelze divit, že za těch 64 let má Barbie velké procento dospělých fanoušků, přičemž děti ji teprve začínají objevovat. A bývalé Československo ji nikdy plně nepochopilo, bohužel. Zároveň je to první hraný kino film po éře 40 animáků pro trh VHS, TV a VOD, takže i to je důvod k oslavě. Merch má Barbie výborný, hodně se ho dostalo i do ČR, už teď jsou to sběratelské kousky a je to jednoduše radost. Soundrack je příjemný, i když některé tracky dávají smysl až po shlédnutí ve filmu. A jaký je tedy výsledný film jako takový? V trailerech vyšlo najevo opravdu velké množství nápadů, byl odtajněn styl i humor a zdálo by se, že toho už moc navíc nezbylo. Naštěstí chytrý marketing klamal tělem a reálně film nabízí poselství navíc, naštěstí to není jen přehlídka toho, jak se Greta Gerwig pokusila zrekonstruovat 30 klasických motivů z dějin filmu, ale má to emoční hloubku. Setkání Barbie s realitou je nad očekávání kruté, stejně jako Kenova cesta za patriarchátem. Celý příběh je koncipovaný jako fantasy quest okořeněný prvky z klasického muzikálu. A kupodivu to funguje. Jaký je pro něco takového důkaz? Už teď se některým analytičkám feminismu z toho všeho zatočila hlava. Já sama se nemůžu dočkat, až vyjde Barbie podle Kate McKinnon a hrdě si ji vystavím vedle Malibu Stacy a Cynthie. Pokud vás zajímá reálný svět Mattelu, cele doporučuju dokument Tiny Shoulders, Rethinking Barbie (2018). (26.07.2023)

Kam se hrabou vizionářská díla Stevena Spielberga, Stanleyho Kubricka, Bély Tarra, Andreje Tarkovského a celá Kmotr trilogie – natožpak Oppenheimer od Nolana, haha. Tahle éra již pominula, dámy a pánové. NYNÍ NASTALA ÉRA BARBIE. Takže já tomuto filmu přeji, ať vydělá barbieliardu dolarů a sboří všechna kina, protože tolik holek a kluků v růžový jsem jaktěživ neviděl.... Ok, ale teď vážně: málokdy se objeví film, který by byl svým přesahem tak popkulturně, filozoficky a společensky univerzální – a přiznejme si to či ne, ale Barbie jím prostě je. Greta Gerwig je fakin queen, protože natočila naprosto geniální meta-alegorickou satiru o stereotypizaci a (ne)dokonalosti krásy [a to v případě obou pohlaví], která je svou šílenou stylizací tak akorát bizarní, sebeparodická, ultra kýčovitá, a over-the-top. Přesto má fakt hlubokej meaning, takže zároveň dokáže provokativně nabourávat divákovy představy o konformitě, kapitalismu a systému. A ne, nejde o žádnou lacinou agitku, protože to dělá kurevsky poctivě. To, s jakým důvtipem a přitom naprosto přehnanou hravostí zde Greta pojímá problematiku moderního významu femininity a maskulinity není nijak prvoplánový, ale naopak neskutečně chytrý, zábavný a věrohodně autentický, díky čemuž nabízí kritickou sebereflexi jak pro děvčata, tak pro chlapce. Ano, jde o feministickej velkofilm, ale v tom nejpozitivnějším slova smyslu, protože lepší disstrack na patriarchát fakt nikdy neuvidíte. O to víc mě pak mrzí, že tenhle cynickej komentář o naší povrchní společnosti docení jen minimum lidí, poněvadž spíš než pro basic bitches v růžovým topu a podpatkách je tahle existenciální epopej pro obyčejný, divný holky s celulitidou a plochejma nohama, který nepotřebují růžovej top a podpatky k tomu, aby všem dokázaly, jak jsou výjimečný. A jestli se vám to nelíbí, tak se z toho třeba poserte [už teď se nemůžu dočkat na apokalypsu brečících konzerv]. Tohle veledílo si lidstvo prostě nezaslouží. Zcela bezkonkurenčně největší biják a filmová událost letošní okurkový sezóny.... VERDIKT: španělská vesnice pro diváky bez nadhledu. Ken out of Ken 🩷 PS: samozřejmě, Margotka jako vždy naprosto fenomenální, no a Ryan Gosling je literárně já. #IamKenough (19.07.2023)

Buď je to jen komedie o hračkách – pak to má chabý (vč. vydřeně vtipný) scénář, který nedostatek invence skrývá za komodifikované odlesky seriózních společenských témat (až na úvodní scénu); nebo je to společenská alegorie – pak to nestojí za nic, protože je to jen komedie o hračkách (kdyby to bylo o lidech, byla by to urážka mužů i žen). Cokoli "mezi tím" vede ke stejnému závěru. Je trochu škoda že feminismus upadá tímhle způsobem. Věřím, že GG má na víc. (09.01.2024)