Špion, který mě miloval

Od vzniku série první Bond, kterého bych rád viděl na velkém plátně. Velkolepý upgrade do skutečně epického formátu. Poutavý příběh, skvělé obsazení, výborné triky a hi-tech vychytávky (vodní auto je snad jednou z těch Bondových nejlepších a jeho výjezd na pláž nemá chybu). Na vrch takové milé chut'ovky jako citace hudebního tématu z "Lawrence z Arábie" při cestě pouští nebo vzpomínka na "Srdečné pozdravy z Ruska" v podobě cesty vlakem s Ruskou agentkou. Hudebně je to sice bohaté, i když ne tak originální, jako Barryho filmy, nicméně se tu konečně objeví první padouch poslouchající vážnou hudbu - jedno z mých oblíbených a nenáviděných klišé zároveň. Tenhle Bond už vlastně není ani tak o Bondovi, jako o tom všem okolo něj. A přiznám se, že mi to tolik nevadí, protože i tím pro mě od počátku vždycky byl. (05.01.2007)

Vida!Roger Moore už hraje a hláškuje naplno,scénárista tentokrát stihl dodat materiál včas,takže před natáčením mohly proběhnout nutné finální úpravy a film konečně šlape,jak má.Navíc se v něm poprvé vyskytuje Richard Kiel,podvodní automobil a sovětská agentka,která díky Bondovu působení mění "deathwish" v "sexwish".Jasných 5* (03.08.2016)

Tříletá pauza tomu rapidně pomohla a ačkoli je tentokrát scénář, trpící asi tuctem přepisů, řádný kripl, z The Spy Who Loved me se pro mě stává zástupce TOP3 dosavadní trojice bondů. Dělící se o druhé až třetí místo s Majesty's Secret Service ve chvostu za Goldfingerem. Může za to zejména úcta produkčního týmu k práci scénografa Kena Adama, jež dostal po usilovné a neustávající práci na všech předchozích dílech bianco šek na tvorbu exteriérů i interiérů a mohl se tak vyřádit jak kreativně, tak ve vší velkoleposti. Ať už pak Ejzenštějnem inspirovaná kancelář generála KGB, tajná základna britské tajné služby pod Abú Simbelem, monstrózní tankér-ponorkolap či famózní stavba podmořského Atlantis v sobě uchovávají přesně ten kreativní dobový esprit technologického pokroku kombinovaného s novátorskými designy, jakým jsou bondovky proslulé. Navíc závěrečný ponorkový šmajchlkabinet je jedno z nejútulnějších míst filmového plátna, ve kterém bych se dokázal pohupovat celé dny. Tentokrát opravdu můžete vesele ignorovat toho trapnýho dědka v saku a tu gumovou pannu, která se vás snaží přesvědčit o něčem, co nedokáže ani vyslovit. Zde si jde totiž naplno užít hlavně to prostředí, kde se to odehrává i trnout u divokých akčních scén, na kterých se nešetřilo. Své o tom ví Leicesterské kino, kde se film promítal v premiéře i za asistence prince Charlese a během úvodního seskoku z hory se nevědomky celé osazenstvo v tichosti strnule postavilo. (18.08.2019)

Třetí bondovka s Rogerem Moorem v hlavní roli dorazila 3 roky po té předchozí a po promarněné příležitosti jménem Muž se zlatou zbraní dorazila ideální bondovka, která definitivně předvedla, že ve faktu, že Moore není Connery tkví to pravé kouzlo, které Bonda definitivně vydává tak trochu jiným směrem, který ale zároveň není vyloženě urážející. Mooreovi už je sice v době premiéry této bondovky 50 let, přesto ale ze sebe dostává všechno a celkově se čím dál tím blíží tomu ideálnímu ztělesnění Bonda a přesto nadále využívá svůj komediální talent, který definitivně Bonda odvádí na odlehčenější kolej. A dělá to s takovou grácií, že je to fakt zábava. Režisér Lewis Gilbert, který už předtím točil bondovku Žiješ jenom dvakrát se vrátil a Bonda představil v bondovce, která se definitivně z ještě pořád komorních bondovek přetavila do bondovek velkolepých. Záporákovo sídlo, přehnaní záporáci (nejen šílený hlavní záporák Stromberg v podání Curt Jürgense, ale především Jaws v podání Richarda Kiela, který to jako jeden z mála záporáků dotáhl do dalšího filmu a je jedním z těch příkladů co je na téhle éře Bonda strašně sympatické). Mooreův Bond se prostě ve své 3. bondovce dostal do situací, které si Conneryho inkarnace ještě o dekádu dříve nedokázala představit. A právě ve faktu, že se tvůrci rozhodli jít ještě o kus dál a přitom si pořád nechali zapnutou brzdu na prahu snesitelnosti tkví jedno ze základních kouzel Mooreovo éry. Špión, který mě miloval přitom není v rámci Mooreovy éry nejpřehnanější (To až ten Moonraker všemu nasadil korunu), přesto ale definitivně po Žít a nechat zemřít a Muži se zlatou zbrani vytvořil směr, kterým se bondovky v dalších pár letech vydali. Ne vždycky to poté bylo ideální, většinou to ale stálo za to. Tahle bondovka je jinak v době svého vydání jedna z vizuálně nejkrásnějších a po vzoru bondovky Thunderball se vydáváme pod vodu a podvodní záběry se vyrovnají právě záběrům z Thunderballu. Bond girl Anja Amas v podání Barbary Bach je jedna z nejlepších v celé historii série, akční sekvence parádní a celkově téhle bondovce v zásadě k dokonalosti moc nechybí. Finální dojem jí kazí jen už některé skutečně za vlasy přitažené momenty, fakt spočívající v tom, že se i přes jistou snahu nedaří Agent, který mě miloval úplně prodat jako romantický film a ty hlášky jsou na můj vkus v Mooreově éře pořád celkem suché. Přesto všechno je ale Agent, který mě miloval druhá nejlepší bondovka s Moorem v jeho éře. Jaká, že je ta první? Jasně, že Moonraker! (24.12.2020)

Když jakýkoliv protivník Jamese (v tomto případě neslaný, nemastný stréc Stromberg) praví: „Sbohem, pane Bonde!“, může si být 100% jist, že ho ještě někdy uvidí a pak teprve bude to loučení opravdu definitivní.. Notoricky známý Lotus Esprit "Submarine", padouch Jaws, co si při zubní prohlídce nesedá do křesla k dentistovi, ale rovnou si ho upne obráběč kovů do soustruhu a nezničitelný agent jejího veličenstva utužující s půvabným majorem KGB anglo - sovětské vztahy (někdy i 3 x za noc). Solidní esence všech Bondovek, kde Moorea zastupují při rvačkách, či jízdě na lyžích dubléři, ale to je myslím pochopitelné, když se všechna jeho mrštnost už dávno přestěhovala do jazyku. A to nejen, co se týče mluvení.. (09.09.2010)