42

Všechna možná klišé sportovních filmů a filmů s rasovou tematikou pohromadě. Nejsem fanda baseballu, Jackieho Robinsona jsem neznal, pouze mám rád poutavé filmy, které mě dovedou pobavit. 42 se to povedlo tak napůl a ještě s odřenýma ušima. Je to pohádka, ve které se během dvou dlooouhých hodin nestalo naprosto nic nečekaného (a to přesto, že o Robinsonově životě jsem nevěděl doopravdy nic), jen jsem si v duchu odškrtával "povinné scenáristické položky". Vše naštěstí zachraňoval fantastický Harrison Ford, který si roli očividně užíval (a bručel skoro jako Walter Matthau). (03.05.2014)

Brian Helgeland něco, pro co prostě musí mít pochopení i ten, který danému tématu absolutně nerozumí, přesto po shlédnutí snímku má pocit, že je znalý. 42 je ukázkou skvělé režie, výpravy a především bravurního scénáře o Jackie Robinsonovi. Jeden z nejlepších životopisných filmech, které jsem kdy viděl! Bravo! (10.09.2013)

Tak to už hej! Krásna pocta Jackiemu Robinsonovi, ktorého vstup do najvyššej baseballovej ligy znamenal revolúciu. Inšpirované skutočnými udalosťami, no pochopiteľne pre zvýraznenie celej náročnej situácie asi aj dosť prikrášlené. Ten rasizmus v USA bol fakt neznesiteľný - nielen v bežnom živote, ale aj v športe. Ako náhle sa niekto snažil angažovať v niečom, kde boli "domáci" belosi v prevahe, razom sa zdalo byť všetko beznádejné. Ale tento film ukázal, že jediný spôsob ako preraziť je nenechať sa vyprovokovať - a veruže Jackie dokázal poriadne odolávať a sústrediť sa výhradne na hru. Osobne obdivujem jeho psychiku, lebo toto vydržať a doslova pretrpieť, to chce veľkú dávku sebakontroly a psychickej stability. Veľmi pekná pamiatka na Jackineho počesť. R.I.P. #42 (1919 - 1972) (09.01.2014)

Měkkotou rozhodně nebyl. Hroší kůži obdařený afro-americký hráč baseballu Jackie Robinson se obětoval, aby posloužil něčemu většímu, než jen vítězství. Samozřejmě hlavně kvůli dalece odpálenému míčku na hřiště plného předsudků a nenávisti vstupoval, jeho příběh však je/má být zajímavý hlavně tím, že šlo o prvního hráče tmavé pleti v americké nejvyšší baseballové lize. Pečlivě si mnul ruce v hlíně, u mety poskakoval jak na kořist natěšená kočka, nenechal se rozhodit a šel si tvrdošíjně za svým. Jenže jiná barva pleti byla toho času za oceánem stále živou hmotou. Za druhé světové války bojovali proti Hitlerovi, v poválečné Americe ale namísto oslavování zažili jen segregaci a diskriminační zákony. Američané prostě podobné příběhy s jasnou premisou potřebují. Oscarový scénárista Brian Helgeland stojí za takovými kousky jako Tajemná řeka nebo L. A. – přísně tajné, v posledních letech spolupracoval zejména s renomovanými bratry Scottovými. Nyní se znovu vrátil k režii a nedopadlo to ani zdaleka zle. Tedy pokud na jeho stokrát omletou hru s jasně vyloženými kartami přistoupíme. Někteří asi ano.. (23.09.2013)

Někdy tu působí vyloženě úsměvně a to zejména ve chvílích, kdy Helgelan posílá do akce stereotypní rasistické vidláky, ale když to tak vezmu kolem a kolem, ono to k celkovému pojetí celkem sedí. Ona je to totiž víceméně pohádka, kde dobro zvítězí nad zlem a k pohádkám klisé neodmyslitelně patří. Co se samotného baseballu týče, tak z pravidel sice nejsem pořád moudrý, ale zápasy měly šmrnc a to se počítá. Fajn byli i herci, takže i když se jedná o miliónté zpracování téhož, bavil jsem se solidně. 75% (09.02.2019)