Pád

Tak tohle jako jó! Výborná televizní minisérie, jejíž největší klad vidím v tom faktu, že vás, narozdíl od většiny americké produkce, citově nevydírá, naopak, vsází na civilní pojetí, detektivové nejsou žádní novodobí Sherlockové, kteří dokáží vraha odhadnout podle postavení hvězd na nebi, ale skládají dílek po dílku tohoto ďábelského puzzle. A samotný vrah (výborný Jamie Dornan) je potom chybující člověk, kterého jeho neovladatelné tužby vedou směr peklo. Pro mě osobně je i velkým kladem prostředí, Irsko, to je prostě moje. A nakonec ještě musím zmínit jméno Gillian Anderson, která už jako Dana Scully v Aktech X dokazovala, že jí role "dámy v obleku" vážně sedí, zde je takřka dokonalá a při každém jejím proslovu jí doslova (no doslova asi ne :-) visím na rtech. Víc není co dodat, DaViD'82 to napsal úplně přesně. Aneb nikdy nevíte, jestli kolem vás zrovna neprošel nějaký sériový vrah... Seriálová událost roku. (02.08.2013)

Po druhej sérii, musím znížiť hodnotenie o jednu hviezdičku i keď ma to mrzí, ale jednoducho mám pocit, že v nej tvorcovia miestami stratili dych. Prvá séria bola skvelá. Vrah, na ktorého, keď sa opýtate susedov tak vám odpovedia "taký dobrý chlap to bol..." proste prototyp vzorného občana a rodiča. Vyšetrovatelia, ktorí sú v prvom rade ľuďmi na čele s famóznou Gillian, ktorej postava je neskutočne kvalitne prepracovaná a napriek jej v súčasnosti typicky spracovanej postave typu "House" je to predsa len žena z mäsa a kostí....toto všetko platí aj o spomínanej druhej sérii len to už bolo miestami uťahané ...i keď zážitok mi mierne napravila posledná časť, ktorá bolo neskutočne psychologiky vymakaná a samostatne je určite za tých 5*. (23.12.2014)

Seriál - lépe řečeno jeho český dabing (respektive distributor) - mne od začátku iritoval (neřku-li sral) dementní lidovou tvořivostí, s níž jeho autoři (patrně v domnění, že český divák by si s britskými policejními hodnostmi nedokázal bez jejich předžvýkání poradit) superintendantku Gibsonovou předělali na "komisařku", hodnost v britské policii neexistující. To jen pro upřesnění. Drobnou výtku si zaslouží trochu nevěrohodná (a značně přikrášlená) vizáž tváří a těl některých postav po agresivním fyzickém napadení - to platí zejména pro 3. sérii. Jinak ovšem bez výhrad. Vyšetřování z pohledu Stelly Gibsonové, stejně jako její postava je zajímavé, rozhodně zaujme neotřelé severoirské prostředí. Proč ovšem "The Fall" stojí za vidění především, je postava Paula Spectora a geneze jeho deviace, odstup a nadhled, s nímž pohlíží na své druhé já, marná a nepříliš důsledná a nakonec spíše předstíraná (i před sebou samým) snaha se svojí úchylkou bojovat a zároveň žít v druhém plánu normální život. Věrohodný psychologický portrét psychopata, včetně naprosto logického a uvěřitelného vyústění. Ponurý, skličující pád do temnoty. (14.11.2020)

„Man fucks woman. Man subject. Woman object. That’s fine for you. Woman fucks man. Woman subject. Man object. That’s not so comfortable for you, is it.“ Britská sestra Sagy Norén se ocitá ve světě mužů, kteří milují ženy… jenomže velmi nezdravým způsobem. Komplexní ženské postavy nejsou ve filmech ani seriálech, zvlášť těch kriminálních, stále něčím tak standardním, abych z The Fall nebyl nadšen už jen kvůli Stelle Gibson. Způsob, jakým si Gillian Anderson při modelování výjimečně inteligentní profesionálky s analytickou myslí a pevnými morálními zásadami dává záležet na každém nonverbálním sdělení, je fascinující. Díky mnohovýznamovosti jejích zdánlivě netečných pohledů nám Stella přes její chladnost není lhostejná. Současně ale nikdy neprojeví tolik empatie, aby zcela negovala paralely mezi ní a Paulem, na nichž je založena dynamika vyprávění. Oba dva nacházejí uspokojení v bezchybně odvedené práci, oba dva jsou až fanaticky oddáni určitému poslání, oba dva jsou predátoři (ačkoli závěr první série naznačuje, že z jednoho z nich by se příště mohla stát kořist). K hledání podobností mezi nepolapitelným vrahem a dobrým detektivem jsme kromě dialogů o zdvojených osobnostech vedeni paralelní montáží jeho a jejích úkonů, prováděných se stejnou precizností a možná i z podobných psychických pohnutek (vypořádávání se s minulostí). Vytváření tematických, motivických i kompozičních pojítek mezi liniemi Stelly a Paula, v jejichž pozadí stojí zásadní otázka „KDY se konečně střenou?“, přispívá k mrazivému pocitu, že vrah je minimálně implicitně neustále přítomen. Toto nepolevující zlé tušení, namísto vyloženě hororových scén (jako v Lutherovi) je hlavní pojistkou proti ochabnutí divácké pozornosti. Postavy totiž rozhodně tráví víc času rozebíráním svých chyb než zdárným řešením situací a radost z většiny posunů ve vyšetřování je navíc kalena prostřihy na další páchaný zločin. Jeden krok vpřed, dva vzad. Podrobněji zde. 90% (10.01.2015)

Vůbec netuším, kdo Allan Cubitt je, ale podařilo se mu natočit téměř rekonstrukci vzestupu a pádu sériového vraha. Člověk si nemůže nevzpomenout na Dextera, který byl ale víc stylizovaný, The Fall je hodně realistická záležitost. Už jenom, jak tvůrce dokázal využít hezkou tvářičku Jamieho Dornana, který do teď hrál spíše ve sračkách. 90%. (24.07.2019)