The Captive

No, chvílema jsem teda nevěděl, jestli jsem v minulosti, nebo v přítomnosti .. Možná se mi to i líbilo, každopádně za pár sekund to bylo vždycky objasněný. Mireille byla dost přesvědčivá, i když jako postava ve filmu, kdy celou dobu (8 let?) dávala ztrátu dcery za vinu manželovi, za to bych jí rozmlátil hubu . Kevin zahrál božího psychouše! Dokázal, že umí hrát.. Vesměs nízký hodnocení mi smazalo veškerý očekávání, takže mě to dost příjemně překvapilo, i když možná nemělo, protože kanadský filmy jsou podceňovaný. A jelikož mám rád Ryana, a byl to dost kvalitní krimi thriller, dávám full. (04.03.2015)

Celkem slabota. Atmosféra trihelu se vytratila do posledního Atomu, zůstalo jen od každého žánru trochu. I žďabec komedie by se našel. To když nejhustší pedofilní síť, která si co do bezpečnosti nic nezadá s CIA, překonává hranice vlastní blbosti a dává o sobě amatérsky vědět. V momentě, když zorganizují setkání (SPOILER) unesené dívky s jejími rodiči, už smíchy dávíte ovladač. Dopadne to jak to dopadne. Za svou neopatrnost jsou záhy potrestáni a vy si říkáte, škoda, mohlo to být méně fantasy. (03.12.2015)

Námět s netradičním únosem řízlým obchodem s dětmi byl výborný, ale Egoyan ho dokázal úspěšně zprasit. Nejvíc mi vadilo styl vyprávění. To nepřehledné skákání v čase mi lezlo na nervy. Nemám nic proti občasným retrospektivám, ale musí tam být nějaká spojka, která vysvětluje, z jakého důvodu se děj vrací do minulosti. To tady absolutně chybělo. Nijak zvlášť mě neoslovilo ani obsazení. Proti jednotlivým hercům osobně nic nemám, ale pod režisérovým vedením nedokázali svým postavám vtisknout osobnost, o nějakých emocích ani nemluvě. Reynolds s Mireille Enos se sice snažili zahrát zdeptané rodiče, ale působili křečovitě. Durandův záporák byl vyloženě směšný. Škoda promarněného tématu. 30% (26.02.2015)

Já jsem tušila, že to nebudu mít s Atomem jednoduché. Kdepak Sladké zítřky a nebo Feliciina cesta, tam jsem neměla problém, ale tady jsem silně rozpolcená a nevím, kam mám The Captive zařadit. Možná, že kdyby se tolik nesnažil tvářit tajemně, zajímavě, originálně až experimentálně a kde na začátku vím zhruba tolik, co na konci, tak by to prospělo oběma stranám. Divákovi jako jsem já, rozhodně. V prolínání časových rovin jsem se po půlhodině zorientovala, ale horší to už bylo se scénářem, z kterého se podle mě dal vykřesat daleko větší trhák. Takhle jsem měla pocit, že tam snad není jediného normálního tvora, protože jsem se nemohla zbavit dojmu, že se všichni pohybují v jakési pro mě nepochopitelné dimenzi. Ještě tak otec Matt působil přijatelně, kterého hrál ostřílený Ryan Reynolds, ale když jsem viděla interiér jeho auta, tak jsem taky chvíli zaváhala. Co se tvůrcům povedlo maximálně dobře, byl výběr osoby, která trávila čas s Cass. Tak slizký a odporný typ člověka od prvního pohledu jsem dlouho neviděla. Tam jsem neměla jediný problém zaujmout jasné stanovisko. Zkrátka celý Atom Egoyan, ale já tentokrát konstatuji, že to bylo velké zklamání. (06.11.2014)

Film dvoch diametrálne odlišných polovíc. Tej prvej, v ktorej sa deprimujúci thriller prelína s emocionálne nabitou drámou a v niektorých momentoch Captive pripomenie vynikajúcich minuloročných Prisoners, prípadne zasneženou krajinou Fargo alebo námetom o unesenom dieťati a zdeptaných rodičoch nedávny britský seriálový hit Missing. Divákovi ani na chvíľu nenechá vydýchnuť od napätých scén, stiesnenej atmosféry, má niekoľko silných momentov podporených vynikajúcimi hereckými výkonmi všetkých zúčastnených od Ryana Reynoldsa, Rosario Dawson, až po Mireille Enos (scéna, keď v slzách vykríkne meno dcéry). Prelína sa tu niekoľko časových rovín (prítomnosť, minulosť), aj niekoľko dejových línií (vyšetrovanie polície, línia so zlomenými rodičmi, línia s unesenou dcérou) a príbeh postupne veľmi šikovne dávkuje informácie a rozmotáva túto niť udalostí. Bohužiaľ druhá polovica zabíja všetky poctivo vybudované momenty. Scenár robí sprvu inteligentne napísaného thrilleru len obyčajnú B-éčkovú thrillerovú břečku s nedôveryhodnými a maximálne vykonštruovanými situáciami (scéna so stromami, keď Ryan Reynolds navštívi dcéru). Pravdepodobnosť doteraz civilne budovaného príbehu sa odrazu rovná nule a celá tá línia s unesenou dcéru (ktorá absolútne nijako nekoná) a jej „únoscom“ je tak nedôveryhodná a hlúpa (to by vážne tých sedem rokov prežila v relatívnej psychickej pohode?!) až sa čudujem, že Captive dokázal napísať jeden a ten istý človek. Tam kde film zo začiatku prehádzanými časovými líniami vyžaduje od diváka pozornosť a premýšľanie, tu už by sa zišlo akékoľvek mozgové závity radšej odpojiť. Samotný záver je následne jedno obrovské klišé, ktorému chýba potrebná gradácia a samotné zúčtovanie pôsobí skôr komicky než napäto. Potenciál tu bol obrovský a minimálne necelá prvá hodinka dokázala správne podať ako tú dramatickú líniu v ktorej fungujú emócie, tak aj thriller v ktorom postupne narastá napätie, dopomáhalo tomu aj prostredie večne zasneženého mestečka. Je vidieť, že všetci zúčastnení sa snažili od silných hercov až po solídnu réžiu. Následne sa však akákoľvek snaha (aj kvalita) rúca rýchlejšie ako domček z karát a ostane len pocit kruto nevyužitého potenciálu, ktorý v druhej polovicu doslovne zabil akúkoľvek dobrú myšlienku a namiesto toho naservíroval typicky hlúpy thriller z tretej cenovej kategórie. V tomto prípade ani neviem ako hodnotiť, zo začiatku som chcel udeliť aj silné štyri hviezdičky, postupne som nebol ochotný ísť takmer ani na tie dve. Radšej to len čisto spriemerujem a viac sa nad Captive nezamýšľam. CELKOVO: 2,5* (5/10) (23.12.2014)