X-Men: Apokalypsa

"Trojka je vždy najslabšia," vraví Jane Grey na ceste z kina z Návratu Jediho. Áno, platí to aj pre toto zavŕšenie druhej, omladenej trilógie X-Men. No nemôžem si pomôcť, hoci si uvedomujem všetky problémy (hlavne už sa to tematicky hrozne točí v kruhu), svet X-Men ma stále baví omnoho viac ako svet Avengers. Pretože tu vždy o niečo ide, má to nejaký vážny podtón, nie je to iba súboj s anonymnou digitálnou armádou (aj keď teda v tejto časti už sa fakt schyľovalo). Tá osudovosť tam je a stále funguje. K tomu kopa dobrej komiksovej zábavy, Quicksilver a Wolverine si to samozrejme kradnú pre seba, ale aj ostatní sú v pohode. Bavil som sa. (06.06.2016)

Neztratil se v Hollywoodu scénář k Mumii IV? Pokud se sbíhaly jednotlivé dějové linie a postavy, šlo to, Fassbinder a McAvoy se neomrzí, ale když začal onen velký, dlouhý, nudný a megalomanský boj s Apokalypsou, vážně jsem bojoval se spánkem. Bryane, kde je originalita Supermana, který se vrací a Valkýry?? 50%. (19.09.2016)

Ale jo. Není to úplně ta nejhladší jízda, jakou X-Meni na plátně předvedli, ale pořád velký kus před sterilním Posledním vzorem. Jestli mi tu něco hodně vadí, je to bordel v kánonu. Už minule to bylo na hraně, tentokrát už vlastně ale netuším, kam přesně tenhle díl časově zapadá. Většinu času mě to ale bavilo a to navzdory nepříliš výrazné omladině a matnému hlavnímu záporákovi, který podobně jako Ultron "umí všechno a nemá limity", aby ve finální bitvě ukázal, že vlastně neumí nic. P.S. Nechápu, jak to Singer dokázal MPAA prodat, ale scéna s Wolverinem je podle mě skoro na hranici eRka. (31.07.2016)

Zvábeni vidinou miliardové tržby aplikovali Foxové marvelovský koncept a výsledkem je režisérova genocida vlastních dětí, která spočívá v tom, že detailně vyprofilované hrdiny omladil zaměnitelnými tvářemi a bez rozmyslu je nechává poletovat mezi digitálními kulisami, přičemž zapomíná na svoji hlavní devízu – silné charaktery – takže o nějakých vazbách, motivacích a nedejbůh pnutích nemůže být ani řeč a divák dostává producentský film, který sto padesát minut dokonale trefuje diváckou cílovku (není to nuda ani vteřinu), ale zaprodává přitom vlastní duši (zásadní momenty se alternují z minula) a zlomená srdce fanoušků toho, co pracně šestnáct let redefinovalo komiksový žánr, nechává umírat v agonii. (18.05.2016)

Ahoooooj! Jmenuji se Pamela Kolomazníková (alias Pussyrage) a jsem mutantka. Z Prahy! Má suprschopnost spočívá zejména v tom, že když se rozčílím, děsně mi zmodrá kunda a ječím tak, že každej radši uteče. Taky mi při tom vyjedou skvělý supergelový nehty. Žádná ta laciná pryskyřice vod Vietnamců, ale poctivý kurvodrapárium! Že nevíte, co to je? Inu, takovej sajrajt s protonovým číslem 58,6, kterej leží na půl cesty mezi Cerem a Praseodymem. Objevil jej někdy v osmdesátým pátým profesor Žalud z Institutu pro léčbu menopauzy při depilační klinice Protivín v kravským žaludku. Je to furt děsně tajná technologie, takže pšššt!!! Normálně to vypadá jako úplně vobyčejný nehty, ale nezlomíte to, ani když se vám šprajcnou vo uzávěr nejnovější kabelky vod Prády, a dokonce ani když neuroticky votvíráte pudřenku. Takovou tu s tou zkurvenou západkou vod Guerlaina, znáte ji, holky, ne? Prej patent!!! To musel vymyslet fakt vopravdovej debil. No, a úpa největší výhoda těhle nehtíků je, že když už s nima někoho podrápete, vokamžitě se to tomu zasranýmu šovinistovi zanítí a musí si to pak nejmíň měsíc foukat. Dobrý, ne? No, ale proč to vlastně celý vyprávím – jsem evidentně supr, tak jsem logicky chtěla do nějakýho jakože týmu. Nejdřív jsem si podala žádost k Assvendžrům, ale ňák jsem do tý partičky slaboduchejch, lacinejch a vyfintěnejch buzerantů nezapadla, protože jsem vždycky měla lepší mejkap než Kapitán Rimming a mnohem výraznější rtěnku než Homotór. Si to představte, ten čůrák po mně dokonce jednou hodil kladivo, když jsem se ho nevinně zeptala, čeho je vlastně bůh. Jestli felace nebo lízání koulí. Řval na celý kolo, že prej „hromüüüüü“, a chyt děsněj hysterák. Tak sem si řekla „Holka, tohle fakt nemáš zapotřebí, seš přece, vole, mutant, ne, tak je čas na vyšší ligu!“ a přihlásila se do prváku u Xaviéra. Přijímačky jsem zmákla na výbornou, jen jsem tak na půl huby foukla do píšťaly a voni ti mrzáci bejvaj hned hotoví. Navíc ten slizák profesor ještě nikdy předtím evidentně nebyl na vyšetření prostaty, tak byl jako dost nadšenej a chtěl mě přijímat znova. No, pak jsem trochu flirtovala i s Magnetem, ale bylo jako to dost bolestivý, páč jakmile se ten starej prasák rozparádil a začal po mě chmatat, i přes ten kastról na palici mně vytahal všecky plomby a pírsing z klitorisu. Taky mě šíleně lanařil do svýho apokalyptickýho týmu jako druhýho jezdce, furt se škrábal v rozkroku a vedl takový ty sladký řečičky, jakože „Pojď, drahá, ukážu ti vosmej div světa, ty přes něj vysaješ ze mě kouli a pak s tím faraónským zmrdem společně vylidníme zeměkouli.“ Málem jsem mu na to kejvla, jenže pak jsem zjistila, že zbytek partičky tvoří ňákej vodpornej vyteplenej cherubín s ženskejma bradavkama a otylá cigoška, co vypadá, jako by ji někdo mrdnul přes držku Wok pánví. A ti by mně určo neslušeli. Čili, i když byl ten egyptskej Tutenchámovod poměrně seksy hustej, nakonec jsem cukla, rozhodla se kopat za klaďasy a mýho fleka dostala jakási ohyzdná negerská meteoroložka. Dobře jim tak! Jenže jsem narazila i na straně dobra. Nejdřív se mi tam dost líbil jeden retrokrutej a superrychlej frajer. Fakt boreček. Avšak posléze jsem zjistila, že je takhle rychlej ve všem, a to si můžu radši koupit turbookurku, že. Ta pozitivní banda měla ale taky jeden těžkej vřed, a sice tlustou modrou píču aka Ketnys. Znáte to, taková ta hrdinka se strnule uvědomělým, skoro plačtivým světospásným výrazem, totálně nafrněná kráva, co se vám z ní zvedá kufr. Přitáhla prej odněkud z Hangrgejs a nahradila fakt kulantní roštěnku, se kterou bych si sama dala říct, a to jsem bi, jen když se přežeru bifidusem z Aktívie. Tahle ubohá náhražka má navíc stehna přes půl prasete, takže ji museli furt zabírat jen vod pasu nahoru, aby se jim ten kýtovec vešel do záběru, a vsadím se, že jí pod tím modrým latexem i napatlali kozy sádrou, aby si je při chůzi neokopala koleny. No řekněte sami, šli byste s něčím takovým do společnýho dobrodružství, byť zábavnýho? Já teda ani vomylem, to by mi zkazilo imáž! Tak jsem se na to prostě vysrala, vypláchla si hubu hypermangánem a právě na kolenou žádám nějakýho vobřezanýho dědka vo vlastní biják. Vypadá to dobře, už si vrazil pod jazyk druhej nitrák, aby neutralizoval viagru! Tak se pomalu těšte na Pussyrage – Nepřítomná budoucnost! A nebojte, žádnej zpruzenej a vyhřátej komparz, jen já a Volverín! *** Ač dle výše uvedeného nástinu děje fuckt duševně strádám, jak se mi můžou líbit přiblblé omalovánky, ten Brájen si prostě umí Assvendžry s lehkostí vytřít prdel a udělat to takové hutné, velkolepé, zábavné a někdy i sysluplné! (27.05.2016)