Knick: Doktoři bez hranic

Nemocnice na (po)kraji dvacátého století v autorském seriálu, ve kterém je největší výhoda zároveň i největší slabinou (no, spíše "slabinou"), protože jak vzal Soderbergh veškerá klišé seriálů z lékařského prostředí a velmi důsledně, chladně, nekompromisně a až cynicky je převrátil naruby, tak to zároveň v důsledku toho tratí na momentu překvapení, jelikož ať se otevře jakýkoli motiv či linie, tak ji stačí obrátit o stoosmdesát stupňů oproti zvyklostem a přesně víte, jak se odehraje. Každopádně tato výtka poněkud bledne ve světle všeho ostatního; výpravou a důrazem na znepokojivé dobové detaily (rozhodně nic pro romantické nostalgiky "tehdá bejvávalo líp") počínaje a hereckými výkony konče (zajímalo by mě, zda je Thackery inspirován W. S. Halstedem). Čistě po filmařské stránce jde o špičku (nejen) seriálového peletonu. Ovšem když nic jiného, tak samotné operace se zmínit prostě musí. Soderbergh zdejší syrovou řezničinu podává natolik naturalisticky, bez příkras, intenzivně a svébytně (ta rytmizace záběrů!), že blahé paměti nepamatuji, kdy jsem u něčeho tak pravidelně odvracel zrak kvůli nepříjemným pocitům; a není to ani zdaleka pouze o nebývalé explicitnosti záběrů jako i díky tomu, že je to celé podané tak chladně pragmaticky, až je to díky tomu mnohem působivější, než kdyby se tu operovalo s citovým vydíráním. A speciální dík patří jako již tradičně Martinezovi, jehož zdánlivě nepatřičný a dobově až nevhodný hudební podkres pro seriál dělá první poslední. (12.10.2014)

1.-2. řada: Další představitel současné seriálové špičky. Mezi ostatními doktorskými seriály rozhodně nezapadne, protože kromě obvyklé prezentace vztahů mezi lékařským personálem a pacienty a různých případů nabízí i naturalistický exkurz do historie medicíny. Všechny složky seriálu si zaslouží superlativa, ale pokud bych měl něco vypíchnout, tak zajímavou hudbu. (26.10.2015)

Soderbergh není můj režisérský oblíbenec, ale tady předvádí něco výjimečného. Nenechte se mýlit, tohle není Pohotovost přenesená o sto let do minulosti. Doktoři v Knicku sice své pacienty zachránit chtějí, ale navíc jsou taky blázni do nových lékařských technik a rádi si je zkusí na vaší oblíbené tetičce. Postavy zdaleka nejsou černobílé, někdy se chovají jako svině, ale nikdy tak, že je začnete nesnášet. A někdy zase prokážou ohromnou porci lidskosti. Tomu všemu vévodí Clive Owen, kterého jsou dlouho neviděla si některou roli takhle užívat. Jeho John Thackery je charismatický, skvělý chirurg, o něco horší člověk, závislák na drogách... a má tu zajímou dějovou linii s mladou a idealistickou sestřičkou (temný tón seriálu mi ale brání věřit, že se tu dočkáme nějaké hezoučké romance). Zajímavá ji i linka s černošským doktorem - seriál skvěle ukazuje tehdejší rasismus, aniž by sklouznul k moralizování, prostě nechá na vás, abyste si udělali sami názor. Plusové body dávám i za gore (krvavost), seriál se neodvrací od záběrů na krev, otevřené rány a vnitřnosti, ale nikdy to nepůsobí nechutně. Tohle je zatím nejoriginálnější seriál letošního roku. 80 % (09.09.2014)

"Proč se Vám to nelíbí, pane doktore?" – "Protože je to francouzské a nevynalezl jsem to já." Jednoho sobotního dopoledne, na začátku podzimních prázdnin, jsem se podíval na Odvážné palce a zrovna tam nemálo chválili tento seriál, čímž pádem vzbudili mou zvědavost. Sice jsem měl původně v plánu dohnat si sedmou sérii Teorie Velkého třesku, ale musel jsem přehodnotit své plány. Neváhal jsem a vyhledal první epizodu. První polovina seriálu mě samozřejmě oslovila, avšak měl jsem určité výhrady k občasné zdlouhavosti a poměrné zbytečnosti některých scén. Naštěstí od šestého dílu nastává sled dokonale dramaticky vygradovaných epizod směřujících až k závěrečnému geniálnímu záběru. Nezbývá mi než vzdát čest tvůrcům a především samotným newyorským chirurgům té doby, kteří a především jejichž pacienti to v té době opravdu neměli vůbec jednoduché. A také je překvapivé, že Martinezovo electro sedne k atmosféře Ameriky na přelomu 19. a 20. století tak dokonale. (01.11.2014)

1. série: Z Doktorů bez hranic se pro mne stal jeden z nejvýraznějších televizních počinů tohoto roku. Nikdy se z nich asi nestane divácký hit, díky Soderbeghově specifickému pojetí se však jedná o svým způsobem jedinečný projekt, jenž se nebojí jít proti současnému televiznímu proudu.. Slavný tvůrce se totiž již od prvních minut s divákem opravdu nepáře a servíruje mu neskutečně drsnou a hutnou podívanou, jež si nebere žádné servítky a už od začátku nám nabízí slušnou dávku deprese a explicitních záběrů. Soderbergh se pak s postavami rozhodně nemazlí a nebojí se je vymáchat v tom největším životním bahnu. Když už si pak divák myslí, že na větší dno už si snad místní osazenstvo ani sáhnout nemůže, tak vás během následující epizody rychle vyvede z omylu. Výtečná dobová atmosféra, pulzující elektronický soundtrack a výborný Clive Owen ve svém hereckém comebacku jsou už jen hodně šťavnatou třešničkou na dortu. 90% (14.08.2014)