Le Comte de Monte-Cristo
Il tesoro di Montecristo
The Count of Monte Cristo
Režie:
Robert VernayScénář:
Georges NeveuxKamera:
Robert JuillardHudba:
Jean WienerHrají:
Jean Marais, Lia Amanda, Daniel Ivernel, Folco Lulli, Louis Seigner, Claude Génia, Julien Bertheau, Gualtiero Tumiati, France Asselin, Roger Pigaut (více)Obsahy(1)
V únoru roku 1815 připlouvá do přístavu Marseille dlouho očekávaná loď Pharaon. Mnozí už v její návrat ani nedoufali. Jen krásná Mercedes nikdy nezapochybovala, že se její snoubenec Edmond Dantes vrátí. Všichni s upřímnou radostí vítají Edmonda, který přivedl loď bezpečně zpět i přes bouři, při které zahynul kapitán Pharaona. Jen Fernand, Caderousse a Villefort se neradují ze štěstí, které Dantese potkalo. Jeden se užírá žárlivostí na Dantesovu lásku s Mercedes, další se nemůže smířit s tím, že po smrti kapitána převzal úspěšně velení lodi a on zůstal stranou, a třetí se bojí o svou kariéru, protože jeho otci zapřísáhlému bonapartistovi přivezl Dantes vzkaz od nepřítele státu z Elby. Udavačský dopis je psán trojí nenávistí a dovede Edmonda Dantese do vězení na ostrově If, kde by zůstal až do smrti, kdyby se tam nesetkal s abbém Fariou a nepodařilo se mu... Ale tento příběh zná celý svět, všechny generace si znovu a se zatajeným dechem připomenou tento věčný příběh o zradě a pomstě, se stejně nezapomenutelnou tváří, kterou hraběti Monte Christovi vtiskl Jean Marais. (Česká televize)
(více)Recenze (115)
Mám tento dobrodružný příběh ráda odmala, charismatický Jean Marais byl můj první filmový Edmond Dantes, no a s tím už nikdo nic nenadělá, dokonale naplnil mou představu z knihy.. Viděla jsem i pozdější zpracování, z nichž má každé něco do sebe, ovšem pořád platí, že k tomuto se vrátím kdykoli.. ()
Nesmrtelná pohádka pro romantické duše každého věku o tom, že spravedlnosti je možné dosáhnout už zde na zemi, že pomsta je možná a sladká, zvláště má-li mstitel k dispozici neomezené prostředky, takže je něco jako sám Pán Bůh... Krásné a věrné zpracování Dumasova románu, některé detaily jsem však ve filmu postrádala. (To je ta nevýhoda všeobecně známé a oblíbené předlohy, že divák se pak chová jako tříleté dítě, které se dožaduje, aby pohádka byla i po padesáté vypravována stejně jako poprvé!) ()
marais a depardieu, oba skvělí na hraběte deda:-)ale marais byl skoro lepší :-)stejně si myslím že v 50 letech točili filmaři lepší filmy:-) marais reálný, depardieu z toho ta režisérka udělala červenou knihovnu:-) i po 65 letech se na to dá dívat :-) 25. 7. 2o2o ()
Nevím, co napsat do komentáře. Tenhle Monte Christo mi přišel úplně bez života, bez šťávy. Líbilo se mi, že podrobně vysvětluje, kdo je kdo, kdo je s kým spřízněn, kdo koho zrazuje a proč atd. Ale jinak jsem na Jeana Maraise koukala jako puk. Bez vášně, bez lásky, bez nenávisti, studený jako cela, ve které pobýval. Jeho protivníci a zrádci byli zase příliš afektovaní. Osobně dávám přednost verzi s Chamberlainem. Není sice dokonalá, ale je aspoň romantická. ()
Tato filmová verze slavného příběhu už je bohužel hodně zastaralá. Přesto zejména druhý díl nepostrádá jiskru a i když je děj místy podán dost zkratkovitě a možná i naivně, nepředpojatý fanoušek může u sledování filmu zažít docela pěkné chvilky. ()
Podle mě nejlepší zpracování knihy... Především kvůli nesprasenému závěru (sláva hurá), kdy konečně někdo nebyl přehnaně invenční, nevymýšlel žádné koko..., totiž koniny, ale přidržel se předlohy. Dantès konečně vypadal, jak jsem si ho kdysi v šerém dávnověku při čtení knihy představovala, což ani Caviezel ani Depardieu, při vší uctě k nim, nesplnili. A ačkoliv byly oproti předloze vypuštěny nějaké osoby (Valentina, druhá paní de Villefort, paní Danglarsová, Maxmilian Morrel) a tím samozřejmě i jejich osudy a tudíž některé linie knihy a některé postavy byly pro změnu sloučené do jedné (Danglars a Caderousse), stejně se někteří v záplavě osob nevyznali ani tak (viz diskuse), takže zřejmě udělali tvůrci dobře. A když už jsem projevila shovívavost při úpravách, které provedli v MGM s mým oblíbeným Quo vadis, při natáčení velkofilmu podle nepochybně kvalitnější předlohy Henryka Sienkiewicze, projevím ji i zde, protože také francouzským filmařům se adaptace přeslavného románu A. Dumase st. velmi povedla. ()
Plně souhlasím s golfistou. Toto je nejlepší filmové zpracování románu Alexandra Dumase. Režisér Robert VERNAY se přesně držel textu románu, nic si nepřidával, nic nevymýšlel. Samozřejmě vybral ve své době kinohvězdu Jeana MARAISE, který tuto roli zahrál s noblesou jemu vlastní. Ano, to je film, který by se měl častěji objevit na obrazovkách a o sledovanost by měli postaráno. ()
Knihu jsem nikdy nečetla, přišla mi moc tlustá a vždycky jsem to po prvních 30 stranách vzdala. Když jsem došla k tomuto filmu, řekla jsem si proč ne, jelikož ani film o Monte Christo (omluvám se, ale vážně nevím jak Christo skloňovat) jsem nikdy neviděla. A musím říct, že díky tomuto filmu už mi asi zůstane navždy vrytý do paměti. Řekla bych, že ho nejspíš ani žádný jiný snímek o tomto hrdinovi nepředčí a myslím, že se ani na jiný dívat nebudu:) Jak říkám i příběh mi přišel vcelku zdlouhavý a místy nudnější, ale tento film mi ho podal mnohem živěji. Kvalitní, ale pro mě 3,5* prostě to není můj šálek čaje. ()
Tohle je moc povedený dílo. Jak Maraise nemusím tady hmmmm ()
Alexandre Dumas je (vedle Victora Huga, Selmy Lagerlöfové a jiných) zakladatelem moderní dobrodružné literatury pro čtenáře všech věkových i zájmových kategorií. A Hrabě Monte Christo je v této oblasti knihou knih. Kdo by netoužil po spravedlnosti a zadostiučinění a jeho dosažení takovým brilantním způsobem. Snad jedině Christos. Nikdy jsem se neodvážil shlednout jinou verzi než tuto s Jean Maraisem, který jakoby to své role zahrnul veškerý duševní zisk, kterého nabyl při svém fyzickém přátelství s Jeanem Cocteauem. Na knihu/film je možno nahlížet z mnoha úhlů a perspektiv, jednou z nich je je ta, ž všichni noví mocní a bohatí mají za sebou zločin, minálně krádež. ()
Tohle je 100% nejlepší zpracování Hraběte Monte Christa, které jsem v životě viděl. A určitě si to nemyslím sám. Skvělé hodnocení 86% a ode mě zaslouženě 5* ()
Monte Christa mám zafixovaného jako nasraného chlapa, kterého žene pomsta. Muže, který přežije jen díky čiré nenávisti. Ta nenávist z této verze nečiší...Jean Marais i samotný scénář mi přišel bez náboje, jako pouhý odvar nenávistného a neoblomného Monte Chritsta v podání Chamberlaina. Trochu zklamání... ()
Nedávno viděno v TV s rekonstruovaným původním českým dabingem. Nádhera. Díky za to. ()
Podle mého názoru jde vůbec o nejlepší zpracování, které u mně těsně poráží taktéž velmi zdařilou verzi z roku 1998 s Gérardem Depardieurem v titulní roli. Hlavní devízou této adaptace je především Jean Marais, jehož ztvárnění hrabětě Monte Christa považuji za nejsympatičtější a dle předlohy nejlépe vystihnuté. Dalším plusem této adaptace jsou pak dobové kostýmy, naopak hudba se mi zdá nevýrazná a dosti necitlivá. Po dějové stránce si autoři filmu vyhráli s postupnou pomstou Edmonda Dantese téměř tak (až na několik vedlejších epizod), jak ji vymyslel a popsal mistr Dumas. Na druhou stranu si troufám tvrdit, že by film snesl ještě dalších 30 minut. V nich by mohla být například zakomponována postava barona Danglarse, kterého autoři filmu, což naprosto nechápu, zcela opominuli. Závěr mi přišel zbytečně urychlený: postrádal jsem zde finální konfrontaci Monte Christa s Mercedes. Stále si však myslím, že by tato perla světové literatury mohla mít ještě propracovanější filmovou verzi, ačkoliv se tento snímek spolu s jeho mladším kolegou z roku 1998 velmi přiblížil mým představám. Proto dávám "jen" 4 hvězdičky. ()
Jako obvykle proti proudu, ale mně se verze s Caviezelem líbila mnohem víc než tahle, asi zejména proto, že není tak pomalá a roztahaná jako tento film s Maraisem. Na druhou stranu si o předloze aspoň nemyslím (stejně jako u Bídníků), že je to kolosální sračka - ten příběh má co nabídnout. 45% ()
Klasická adaptace klasického románu. Jsou filmy, kterým jejich stáří propůjčuje zvláštní nostalgické kouzlo, neboť patina doby, o které vypráví, je násobena patinou doby, ve které vznikly - a kdysi se mi zdálo, že "Hrabě Monte Christo" s Jeanem Maraisem v hlavní roli se mezi tyhle klenoty nezařadil ... že vyprávění je trochu zkratkovíté, zjednodušené a povrchní - jakoby ustrnulo v čase a ztratilo tak kontakt s progresivním jedenadvacátým stoletím. Nicméně teď znovu objevuji jeho starosvětskou poctivost a cit pro SPRAVEDLNOST, neboť pomsta (na rozdíl od knižní předlohy) není přemrštěná, ale zcela adekvátní ... a nesráží tak mé sympatie k Edmondu Dantèsovi jakožto neprávem vězněnému kapitánovi obchodní lodi Faraón. Krom toho poznenáhlu přibývá dní, kdy mě milé jedenadvacáté století silně irituje, neb se mi zdá, že naše "západní" civilizace to se svými pozoruhodnými, prý liberálními nápady silně přehání - a kope si tak vlastní hrob pozlacenou lopatou. Tudíž se ráda ohlížím do filmové minulosti za oněmi zromantizovanými a zidealizovanými časy, které ctili tradičnější pohled na lidské společenství - a kdy láska a čest a právo nebyla jen prázdná slova. ()
Moc kvalitní zpracování příběhu Edmonda Dantése plné francouzských hereckých es. ()
Monte Christů je jako mušketýrů. U tří nezůstalo a srovnávání je podobně problematické. Sošná krása Jeana Maraise je praporem, který tuto adaptaci drží už desítky let v přední linii. Myslím ale, že Jean Marais je jako Dantès skvělý nejen kvůli kráse. Vyzařuje z něj chlad, hrozba a určitá vnitřní strnulost, samota. Přes tělesné strádání se přenesl, ale věznění i jakýkoli druh omezování způsobí, že v člověku něco umře. V Dantèsovi některé citové polohy, z nichž už zbyly jen slabé záblesky. Jeho příběh je tragický ne jen kvůli ztracené lásce, ale kvůli zničení člověka, kterým byl. ()
Pevnost na ostrově If ležící od města Marseille 13 kilometrů vznikla na obranu v polovině 16.století, záhy se stala i vězením, průměrné dožití vězňů ve strašných podmínkách bylo 9 měsíců. Takže 14 let káznice Edmonda Dantèse (Jean Marais), brali bychom v úvahu reálnost příběhu, není pravděpodobná. ()
Bohatýr srdce. Z citu vyšel jako žebrák. S majetkem. Sám pán msty své. Kdo lačný léček, jeho temnost zamotá vaším chtíčem, dmoucím se nad límce jisté cti blahé. ()