Všechno je jak má být

Píše se rok 1943 a i neutrální Švédsko pociťuje dopady války. Ale patnáctileté kluky zajímá především sex a všechno co je s ním spojené. Každá myšlenka a otázka směřuje k sexu. A sex je pochopitelně zajímá o to víc o co míň o něm vědí. . „Pánové mají o mužské potenci poněkud přehnanou představu“. A jediný Stig má možnost si pubertální bajky ověřit v praxi, protože jeho učitelka Viola se dalšímu vyučování překvapivě nebrání. Stig se tak zabydlel nejen v kabinetu, ale i u ní doma a dokonce i v přízni jejího manžela. Jenže z „doučování“ se stává posedlost. Nevšední pohled na dospívání, ale i na konflikty, které sebou přináší ten ještě dětský svět se světem těch dospělých. (02.06.2006)

európske filmy majú vždy veľmi zaujímavú atmosféru a keď sa k tomu pripojí i nadpriemerne dobrý scenár tak nikdy nemôže vzniknúť slabý film. všechno je jak má být patrí k filmom, ktoré ten dobrý scenár majú avšak ani ostatné zložky filmu nezostávajú pozadu. ak sa radi nechávate unášať nevšednými príbehmi, ktoré vám dokážu obstarať len filmy, ktoré vznikli v európe tak neváhajte ani chvíľku, rozhodne to stojí za to! (01.04.2004)

Linie životních období školáka Stiga, učitelky Violy a rezignovaného cesťáka s dámským prádlem, kterého je ženou, se spojí v podivný milostný trojúhelník, ke kterému zpovzdálí doléhá válečná vřava z Evropy prostřednictvím filmových týdeníků, aby se jednoho dne bolestivě zhmotnila a uspíšila tak nevyhnutelnou pomíjivost nerovných vztahů. Bohužel, myšlenky Bo Widerberga šly hodně napřed a když se pak musely vracet, neměly už ten potenciál ... Za mě 40%. (19.03.2013)

Sexuální vztah učitelky se žákem sice vypadá jako námět k senzačnímu filmu, ale zde je to zpracováno velice citlivě, s porozuměním a někdy dokonce i s humorem. Labutí šíje paní učitelky, melancholie jejího manžela - alkoholika poslouchajícího Mahlerovy Písně o mrtvých dětech, a velice zábavné manévry Stigovy cílevědomé spolužačky. Výkon J. Wideberga je velmi věrohodný.Naštěstí to není snímek americký, který by pravděpodobně sklouzl k sentimentu či moralitě a jistě by končil nějakou mrtvolou nebo parádním soudním procesem. (05.03.2011)

Doučování po seversku má něco do sebe. Hořkosladká romance se sice odehrává v době, kdy na frontě umírají tisíce mužů, přesto tihle patnáctiletí kluci mají v hormony zatížené hlavě jen nadsazené odhady zásunů nebo zapeklitost skupinového sexu. Jeden z nich v prostoru mezi katedrou a tabulí ucítí něco nepoznaného, až ho oboustranná zvědavost a vzrušení přivedou do její postele. Na tom by nicméně nebylo nic divného, kdyby jeho „vyvolené“ nebylo o hodně let víc a nebyla jeho novou učitelkou. První polibek, první náhodné setkání s manželem, který ujíždí na Čajkovském a na ginu, první krize. Hlavně ale přechod z cudných školáckých let rovnou na vysokou. A známe to, jak je to s tím zakázaným ovocem. Poslední film Švéda Bo Widerberga čerpá částečně z jeho dětské fantazie, kterou prožíval ve školní lavici, motivace jeho hrdiny (part svěřil svému skutečnému synovi) je patrná, u jeho překvapivě náklonné kantorky pak vnímáme snahu restartovat zpackaný život. Tvůrce umně buduje atmosféru, nemoralizuje, kroky jeho hrdinů jsou přirozené a uvěřitelné, stejně jako onen opar, který se vznáší v době, kdy jejich krajané bojují a umírají kdesi daleko, i když zatraceně blízko. Škola není králíkárna. (12.11.2014)