Bitva o Sevastopol

Nejdřív ze všeho si dovolím odcitovat nesmrtelný kamarádův popis (knižní) Aryi Stark: "problém s Aryou je v tom, že začala uznávat pouze svoji vlastní sílu, o které má navíc poněkud přehnané představy. Její žebříček hodnot se zredukoval na prosazovaní vlastních zájmů, a každého, kdo jí jen trochu nevyhovuje, považuje hned za nepřítele. Vzhledem k okolnostem, jejímu věku a nátuře se není čemu divit, ale nijak odvázaný z ní nejsem." Ten se dá prakticky bez jakýchkoli modifikací použít na všechny jakože silné válečnice, které nám spisovatelé a scénáristé přinášejí. A týká se to i této filmové Ljudmily. Nevím, jaká byla Pavličenková doopravdy jako člověk, ale taková, jakou mi ji představil film, spadá do téhle škatule ne proto, že by ji tak zformovala válka, ale tyhle rysy jí scénář vnukl od předválečných let (no, možná na tom měl podíl tatík z NKVD) a nějakou proměnou projde až tak v poslední čtvrtině, kde se začne chovat konečně trochu jako člověk (přičemž beru teď děj chronologicky, takže scény z USA počítám do toho konce). Jinými slovy, opět jsem se nedočkal ženské postavy "silné" dle současných měřítek, která by zároveň v určité míře nepůsobila jako hovado sociální interakce s okolím. Zároveň bych rád, aby bylo jasno, že to nikterak neumenšuje obdiv k jejím výsledkům, jen jako člověk (nebo tedy postava, je to film) mi stále přišla úctyhodnější její kamarádka, která není srab jen proto, že životy neukončuje, ale zachraňuje. Prožívá přitom stejnou hrůzu okolo, a dokáže zůstat člověkem. Pokud jde o film, jeho úroveň je kolísavá, několik scén je velice působivých a dobře napsaných, ať už se odehrají na frontě nebo v zázemí. Z těch bojových nálet na lodní konvoj, první boj a celkem zajímavé nápady ve sniperské škole (i když mi jeden moment okamžitě asocioval monty pythonovské How Not To Be seen), z těch mimo je nejsilnější smutný konec kamarádčina zasnoubení a americká scéna s "milodary" (tam se mi reakce Pavličenkové velmi líbila). Jako celek je film mírný nadprůměr, i když stále platí, že předností ruských (nebo rusko-něco) válečných filmů je taková špinavost a nekašírovanost oproti zářivé uhlazenosti. (14.05.2016)

Bitva o Sevastopol je dozajista zdařilé biografické válečné drama rusko-ukrajinské provenience. Na délku o 110 minutách se mi ovšem jevil poněkud zdlouhavý, což lehce táhne můj dojem ke 3*, avšak celá řada bravurních scén a skutečnost, že se jedná o příběh založený na reálném základě, ustavuje finální hodnocení na 4*. (21.03.2017)

První polovina je naprosto perfektní. Způsob nasnímání a vyprávění je svěží a neokoukaný. Pěkné válečné scény. Druhá půle se mění v blockbusterový velkofilm i se všemi negativy, které k tomu patří- zpomalené scény, patos. Celkově mne to ale docela slušně vzalo, je to protiválečný film jak má být. Srovnání s Nepřítelem před branami je nabíledni, tohle bych řekl je české duši trochu blíž. 80% (19.03.2017)

Na Ruský film ide o dobrý počin, hovorím to tak ako keby som mal s ruskou kinematografiou dáke skúsenosti, čo nemám. Ale vizuál sa mi celkom páčil. Ak človek hľadá vojnový príbeh s množstvom scén priamo z boja, nebude sklamaný. Horšie je to už s pokulhávajúcim príbehom, ktorý asi nechcel hrať druhé husle, ale bohužiaľ sa mu to podarilo. Veľká škoda je, že film ide ako z rýchlika s jednej minúte sa Ľudmila hlási do ruskej armády o minútu neskôr už bojuje v prvej línií na fronte a o pár sekúnd už je elitná sniperka ruskej armády. Tým ako je príbeh časovaný sa z neho vytrácajú všetky potrebné emócie a empatia s hlavnou hrdinkou sa javý chladná a nestotožniteľná. To ani nebudem hovoriť ako absurdne vyzerá, keď si Ľudmila na každom kroku nájde iného nápadníka. Takže v konečnom dôsledku to Sergej Mokrickij hrá ešte aj na romantiku, čo asi nebude tá správna cesta. 61% (24.12.2017)

Porovnejte Nepřítel před branami od renomovaného evropského režiséra a Bitvu o Sevastopol od pro mě neznámého Rusa. Příběh je obdobného charakteru, v rámci druhé světové války v podstatě epického charakteru, ale ten rozdíl je prostě extrémní. Patriotismus a patos v příběhu, naopak akční scény na absolutní úrovni. Je to škoda. Nevím, jestli mám problémy s ruskou kinematografií, ale většinou se stýkám spíš s problémem, než s pochopením. Leč pochopení už také zažila. Zde bohužel ne. (07.01.2020)