Zaklínač

1. série - 100% - Už nějakou dobu se snažím pojmenovat pocit, který ve mně tahle nečekaná trefa vyvolala a nejlépe ho vystihuje slovo hlad. Hlad po čemkoli, co souvisí s Kontinentem a všemi jeho říšemi, hlad po poznání dalších magických či dravých tvorů a hlad po dalších dobrodružstvích titulního hrdiny, ať už v podobě jednotlivých odměn nebo jako součást velkého příběhu, co třeba změní svět. Baví mě všechny roviny příběhu (jakkoli jsem Ciri chtě nechtě popoháněl po cestě pořád dál) a užívám si jak odlehčenou stránku, tak chvíle, kdy jde do tuhého a vím, že ta či ona příhoda zkrátka nebude mít šťastný konec. Protože se s vědmákem setkávám poprvé a mám tak spoustu studijního materiálu zejména v knižní podobě ještě před sebou, nemůžu se dočkat jak srovnání toho, co už znám, tak všeho možného nového. P.S.: Pro diváky, kteří chtějí na seriál plivat kvůli barvě pleti jednotlivých herců mám jediný vzkaz a to "Fuc-", chci říct "Sper vás ďas!" 2. série - 90% - Protože jsem s Geraltem strávil v pauze mezi sezónami pěkných osm knih, je zážitek u pokračování v něčem jiný, ale v něčem naštěstí stejný. Stejně dobrý. Jakkoli nejsem příznivcem nadměrného překrucování předlohy, tady s ním nemám problém ani v nejmenším. Charakter hlavních hrdinů zůstává v základu nezměněn a příhody, které v sobě knihy neměly, jsou výplní pro ty části, během kterých by oblíbené ženské postavy z děje na půl roku zmizely. Zamrzí snad jen navádění k příhodám, které se navzdory názvu epizody neodehrají vůbec (Drahý příteli), ale jinak vážně nemám výhrad a užívám si i otevřené dvorní intriky, které se objevují o něco dříve a zcela logicky nejsou poschovávané jen mezi řádky. Vzhledem k blížícím se konfliktům je takové zjištění velkou úlevou. Zvláštní uznání pak musím vyjádřit Freye Allan, která potenciálně nevděčnou zarputilou roli dokáže v libovolné vteřině odlehčit a hlavně uhrát tak, že bych za Ciri vložil ruku do ohně. 3. série - 90% - Poslední dobou se mi protiví Zaklínače řešit písemně, ústně a vůbec jakkoli. Stalo se podivně agresivním územ na seriálovou adaptaci kydat ten nejsmradlavější hnůj pomocí -fobních, rasistických a nejrůznějších s odpuštěním debilních pokusů o vtip, případně pomocí oblíbené fráze o Netflixu, který z knih nenechá stránku na stránce. Právě pro takové rozumy slouží tato sezóna nejlépe. Respektive by sloužila, kdyby nejhlasitější buřiči měli z románů přečtený alespoň prolog. Ale abych jen nelamentoval nad bezvěrci, žasnu nad tím, jak šikovně si s problematickou předlohou tvůrci poradili. Když se sága o Geraltovi, Ciri a ostatních přeměnila z povídek do poctivé fantasy ságy, přinesla s sebou i spoustu rozvážných, někdy až natahovaných míst plných rozmluv králů s radci a čarodějkami, kde se to hemží opakovanými intrikami, prozrazovanými záměry a zeměpisnými termíny, které by na hlavní děj mohly, ale také nemusely mít vliv. Na obrazovce se ale všechno dění souvisle připravuje na jasný dějový vrchol, tedy konkláve a co z ní pošlo. Fascinující událost si pro sebe takhle krade takřka tři epizody. A konečně největší poděkování patří předfinálnímu dění na poušti. Zdánlivě nekonečné literární putování tady pro zúčastněnou má dějotvorný i psychologicky srozumitelný aspekt a sebevědomě nakračuje do nových krajů a ke změnám v hereckém obsazení, které snad nebudou na dlouhodobé ambice seriálu mít vliv. (08.01.2020) (méně) (více)