Zaklínač

Abraka dabraka, nesnáším Henryho vědmáka. (If it looks stupid and doesn't even work, it's stupid.) Hudba mi přišla extrémně rušivá. P.S.: Do zpráv mi přišly dva vzkazy, co si to dovoluji, dávat odpad tak "nadprůměrnému" seriálu, ten první se mě ptal, jestli si připadám důležitá, tak tomu jsem odpověděla, že jeho bába si připadá důležitá, a ten druhý mi tvrdil, že když jsem fanoušek Sapkowského knih, že by se mi to přece mělo líbit! Tomu jsem odpověděla tohle (plus pár věcí, které mě napadly ještě potom): Naopak, protože znám knižní předlohu, tak mi přijde ten příběh pitomý, neobratně adaptovaný a vůbec zmasakrovaný. Ale dejme tomu, že bych neměla tolik lpět na tom, že si změnili příběh k obrazu svému. Ten seriál nedává smysl, ani kdyby žádné knihy nikdy neexistovaly a byl to původní počin. O hereckých představitelích se nemá cenu bavit, protože herci podle mě nemají co hrát. Tím, že se showrunnerka rozhodla vyprávět několik příběhů naráz vznikla potřeba strašně rychle "překlikávat" mezi dějovými a životními linkami několika postav a tím pádem s každou z nich strávíme vždycky jen strašně krátkou chvilku a nemáme čas se o nich nic dozvědět, ani proč bychom je měli mít rádi, ani co je dělá hlavními postavami. Tvůrci rovnou předpokládají, že všichni vědí, jaký cool badass je Geralt, a nenamáhají se s vytvořením nějaké jeho vlastní identity. Nemáme žádnou představu o širším světě, ve kterém se to odehrává. Mechaniky vztahů mezi rasami versus národy versus státy nedávají smysl. Strašně moc detailů se vysvětluje v dialozích, což je školácká chyba, a navíc je to zbytečné, protože proč sem tam někdo plácne něco o "konjunkci sfér", když divák neví, co to je, a příběh s tím nepracuje? Jaký má důvod adaptovat části některých povídek (třeba tu s čertem na konci světa), když je jaksi vynechán ten smysl toho "dobrodružství" a je to tam jenom jako splněná položka z nákupního seznamu. Nevíme, co/kdo je to Nilfgaard, proč útočí a na koho, a jak to, že jeho útok přišla jako taková rána z čistého nebe, když vlastně nepřišla, a vůbec. Kamera je těžce zmatečná a vůbec neposkytuje divákovi představu, kde se co a kdo nachází ve vztahu k ostatním věcem, místům a lidem. A takhle bych mohla pokračovat dál a dál a dál třeba o tom, jak to celé nemastně neslaně vypadá, jak je to celé pozápadizované a po slovanské atmosféře není ani vidu, a nebo že na to, že se tvůrci snaží o diverzitu, tam extrémní množství herců vypadá podle jednoho mustru: kdyby vedle sebe stáli Cahir, Marigold, Lazlo, Filavandrel, Chireadan, Eyck a ten doppler, tak nevím nevím, jak bych je od sebe rozlišovala. Do osmi hodin materiálu se tvůrci snažili nacpat strašně moc "informací" a easter eggs pro znalce předlohy, ale reálně mám pocit, jako by se tam skoro nic nestalo. Děj pro Ciri v tomto časovém období si museli tvůrci z velké části vymyslet, protože knihy se mu až na dvě větší události nevěnují, a proto celou dobu jenom chodí po lese a bojí se, Yennefer si za tu dobu stačí prožít celou svou origin story a Geralt se potácí po zmasakrovaných útržcích povídek, kterým se tvůrci snaží dát nějaký moderní nečekaný twist a většinou mi to přijde jako blbost, ale to už je můj osobní názor a ne argument na sofistikovanou hádku. Nicméně já se koukám na filmy a seriály už docela dlouho, jsem zvyklá o nich psát a přemýšlet, mám vystudovanou filmovou školu, scenáristiku, takže když řeknu, že to je odpad, tak to nedělám jen tak bezdůvodně, a nikdo mi to nerozmluví slovy "pokud jsi fanda knih, tak máš povinnost to mít rád". (21.12.2019) (méně) (více)

1. série - 100% - Už nějakou dobu se snažím pojmenovat pocit, který ve mně tahle nečekaná trefa vyvolala a nejlépe ho vystihuje slovo hlad. Hlad po čemkoli, co souvisí s Kontinentem a všemi jeho říšemi, hlad po poznání dalších magických či dravých tvorů a hlad po dalších dobrodružstvích titulního hrdiny, ať už v podobě jednotlivých odměn nebo jako součást velkého příběhu, co třeba změní svět. Baví mě všechny roviny příběhu (jakkoli jsem Ciri chtě nechtě popoháněl po cestě pořád dál) a užívám si jak odlehčenou stránku, tak chvíle, kdy jde do tuhého a vím, že ta či ona příhoda zkrátka nebude mít šťastný konec. Protože se s vědmákem setkávám poprvé a mám tak spoustu studijního materiálu zejména v knižní podobě ještě před sebou, nemůžu se dočkat jak srovnání toho, co už znám, tak všeho možného nového. P.S.: Pro diváky, kteří chtějí na seriál plivat kvůli barvě pleti jednotlivých herců mám jediný vzkaz a to "Fuc-", chci říct "Sper vás ďas!" 2. série - 90% - Protože jsem s Geraltem strávil v pauze mezi sezónami pěkných osm knih, je zážitek u pokračování v něčem jiný, ale v něčem naštěstí stejný. Stejně dobrý. Jakkoli nejsem příznivcem nadměrného překrucování předlohy, tady s ním nemám problém ani v nejmenším. Charakter hlavních hrdinů zůstává v základu nezměněn a příhody, které v sobě knihy neměly, jsou výplní pro ty části, během kterých by oblíbené ženské postavy z děje na půl roku zmizely. Zamrzí snad jen navádění k příhodám, které se navzdory názvu epizody neodehrají vůbec (Drahý příteli), ale jinak vážně nemám výhrad a užívám si i otevřené dvorní intriky, které se objevují o něco dříve a zcela logicky nejsou poschovávané jen mezi řádky. Vzhledem k blížícím se konfliktům je takové zjištění velkou úlevou. Zvláštní uznání pak musím vyjádřit Freye Allan, která potenciálně nevděčnou zarputilou roli dokáže v libovolné vteřině odlehčit a hlavně uhrát tak, že bych za Ciri vložil ruku do ohně. 3. série - 90% - Poslední dobou se mi protiví Zaklínače řešit písemně, ústně a vůbec jakkoli. Stalo se podivně agresivním územ na seriálovou adaptaci kydat ten nejsmradlavější hnůj pomocí -fobních, rasistických a nejrůznějších s odpuštěním debilních pokusů o vtip, případně pomocí oblíbené fráze o Netflixu, který z knih nenechá stránku na stránce. Právě pro takové rozumy slouží tato sezóna nejlépe. Respektive by sloužila, kdyby nejhlasitější buřiči měli z románů přečtený alespoň prolog. Ale abych jen nelamentoval nad bezvěrci, žasnu nad tím, jak šikovně si s problematickou předlohou tvůrci poradili. Když se sága o Geraltovi, Ciri a ostatních přeměnila z povídek do poctivé fantasy ságy, přinesla s sebou i spoustu rozvážných, někdy až natahovaných míst plných rozmluv králů s radci a čarodějkami, kde se to hemží opakovanými intrikami, prozrazovanými záměry a zeměpisnými termíny, které by na hlavní děj mohly, ale také nemusely mít vliv. Na obrazovce se ale všechno dění souvisle připravuje na jasný dějový vrchol, tedy konkláve a co z ní pošlo. Fascinující událost si pro sebe takhle krade takřka tři epizody. A konečně největší poděkování patří předfinálnímu dění na poušti. Zdánlivě nekonečné literární putování tady pro zúčastněnou má dějotvorný i psychologicky srozumitelný aspekt a sebevědomě nakračuje do nových krajů a ke změnám v hereckém obsazení, které snad nebudou na dlouhodobé ambice seriálu mít vliv. (08.01.2020) (méně) (více)