Dvacátý devátý

"Kdo chce komunismus, tož musí být pro revoluční ale jednotnou stranu bez všelijaké tý oportunistický pakáže."  Poslouchat všechny ty plamenné "Klémovy" projevy (včetně toho závěrečného z parlamentu, kde zazní "slavná" slova o tom, že se "učí od sovětský soudruhů učit jak Vám zakroutit krkem") se dalo jen s největším sebezapřením. S ohledem na datum vzniku tohoto normalizačního filmu, se nelze ani moc divit, že popis  "převratného" V. sjezdu KSČ, na němž zvítězila radikální bolševická linie Klementa Gottwalda, je od historické pravdy vzdálen nejmíň o "parník". Snad jediné, co mě trošku zaujalo, bylo vykreslení postavy Antonína Zápotockého (bodný Adolf Filip), zejména pokud jde o jeho vztah ke Gottwaldovi. Že se nakonec Zápotocký přidal na tu "jedinou správnou stranu", to mě moc nepřekvapilo, ale že ze začátku dost o něm pochyboval, to už jo. A z toho, co jsem si mohl o tomto přečíst, se zdá, že aspoň v tomto mluví film pravdu (04.06.2023)

Scénář má dvě roviny. V první (pozitivní) je jakž takž normálně natočený vnitrostranický vývoj KSČ v roce 1929. Druhá (negativní) se pokouší glorifikovat Gottwalda i Zápotockého. Vtipné na tom je to, že soudruzi počítají s úplnou tupostí diváka. Nechtíc ukazují, jací byli ve skutečnosti bolševici uvnitř KSČ. Kouzlo nechtěného zde funguje skvěle. Kléma svými řečmi odpuzuje dokonale. Tohle by měli pouštět v TV, aby si lidi udělali obrázek o "charakterní" levici. Kdo se chce dostat až na konec snímku, musí se prokousat i příběhem starého a mladého Mráčka....to byli emoce :) ! Konec dobrý - všechno dobré. Kléma Vám ukáže, co ve skutečnosti chtěla KSČ. Její nástupkyně KSČM to bohužel nemůže říct na plnou hubu, ale názory má totožné. Jedinou její nevýhodou je absence SSSR. (13.02.2010)

Živé obrazy z fiktivních dějin KSČ. 1) Tvůrci nabídli zfilmované horečnaté sny socialistického šéfideologa Vasila Bilaka ve, připadá mi, velmi věrohodné podobě._____ 2) Všechny filmy na téma dějin komunistické strany obsahují vášnivé diskuse na schůzích a sjezdech. Lidé se nebáli své odlišné názory prezentovat a třeba se za ně i poprat. Jak tato skutečnost působila v době strnulých ksichtů, kdy na sjezdech se pouze sedělo, aplaudovalo a zdvihaly ruce s mandátovými lístky! Že si toho tehdy nikdo nevšiml?_____ 3) Podle stenografického záznamu z jednání parlamentu zní pasáž ze slavného Gottwaldova projevu takto: A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutiti krk (výkřiky - veselost). A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry (výkřiky)! Zmíněný projev jsme povinně studovali na hodinách řečnictví. Gottwald nepochybně byl dobrý rétor. (25.02.2022)

Omluvte mě prosím, že píšu tento komentář v průběhu asi poloviny filmu, ale to se nedá vydržet. Jestli někdo nadával na Šťepničku, že se Gottwaldovi nepodobá, tak Zounar (nebo kdo ho hraje) se mu nejen nepodobá, ale hraje ho tak trapně, že to svět neviděl. O ostatních hercích platí to samý. Jedinný, kdo alepoň vykazuje nějaké herectví, je Adolf Filip (taky hrál Zápotockýho vícekrát). Natočené to je příííííííííííííšerně! To i ten seriál Gottwald je lépe natočen. Jako příklad uvedu scénu útoku na Jílka, kde tady kamera stojí nepochopitelně vzadu. Jedná se tedy o snad nejtrapnější film (ehm Hrocha nepočítám - to je jiná liga) z období normalizace, protože já všechno snesu, ale vidět nekonečný hádky mezi komunistama a do toho blažený úsměv Klementa Gottwalda je i na mě moc. ODPAD! (16.08.2010)

Já tento film zahlédl v přehlídce normalizačních filmů v Brně (2007, společně s Hrochem, Vítězným lidem, Člověkem, co není sám atd.). Opravdu otřesné. Opět - jako ve Vítězném lidu - namaskované hlavy, v případě Gottwalda ovšem aspoň trošku životnější. Slátanina je to dlouhá a barevná, člověk se nestačí divit, kdo všechno si v tom nezahrál. Na projekci jsme však asi viděl novou kopii z nesestříhaného negativu, takže jsme mohli vidět i sekvence s bouřícími se spisovateli "intelektuály, kteří nepřijali novou, bolševickou linii strany", rozuměj Marii Majerovou (Jiřina Petrovická), Josefa Horu (Ladislav Lakomý), Vítězslava Nezvala (Miroslav Částek); ta byla v kopii, která šla v sedmdesátých letech do kin, prostříhána; přeci jen, byli to národní umělci a proč tedy připomínat jejich prohřešky proti straně... - - Celý film je takový bezzubě hloupý, ale závěrečná scéna, v níž Kachlík nechá Gottwalda - Zounara ocitovat celý Gottwaldův první parlamentní projev ("My se opravdu jezdíme do Moskvy učit. My se tam jezdíme učit, jak vám zakroutit krky!") a prostřihnout do závěrečné happyendové hudby s tleskajícím proletářsky mladým partesem... - - z té jsem tedy nemohl hrůzou a hořkostí usnout. I proto tedy odpad. (11.05.2007)