Journal 64
Verachtung
Zložka 64
The Purity of Vengeance
The Purity of Vengeance
Režie:
Christoffer BoeKamera:
Jacob MøllerHrají:
Nikolaj Lie Kaas, Fares Fares, Johanne Louise Schmidt, Søren Pilmark, Fanny Leander Bornedal, Clara Rosager, Luise Skov, Amanda Radeljak, Anders Hove (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Podivné lékařské experimenty, zneužívání a převýchova „necudných" dívek. Do rukou detektiva Carla Mørcka a jeho asistenta Assada z kriminálního Oddělení Q se dostává další nevyřešený případ. Jak souvisí děsivé, půl století staré tajemství opuštěného ostrova Sprogø se třemi mumifikovanými těly nalezenými za falešnou stěnou jednoho kodaňského bytu? A komu patřila čtvrtá, prázdná židle u prostřeného stolu? Mrazivý detektivní příběh založený na skutečné kapitole dánských dějin je čtvrtým severským thrillerem natočeným podle bestsellerů Jussiho Adler-Olsena. (Aerofilms)
(více)Recenze (378)
Jako vždy. Výborný film, výborní herci. Skvělá série Oddělení Q. ()
Pre mňa rovnako kvalitné ako predchádzajúce diely, len trochu iné. Z tejto dánskej série sa pomaly ale isto stava jedna z mojich najobľúbenejších kriminálnych sérii vôbec. ()
Tak tohle bylo fakt skvely! Ocenuju i velky mnozstvi momentu, kdy se vam koutky ust zvedaji nahoru :) ()
I když je scéna odhalení večeře velmi působivá, začíná i tento případ jako klasická kriminálka lehce komornějšího ražení. Jenže Složka 64 míří brzy výš, má několik zajímavých linií, postav a hlavně se v ní více pracuje s oběma detektivy. Assad se vyrovnává se svým odcházením (a řekněme osobnějším směřováním případu), Carl vlastně s tímtéž, jenže pro jeho povahu zmítanou depresemi je to snad ještě náročnější, což Nikolaj Lie Kaas svým výkonem vystihuje. "Pouhá" kriminálka je velmi rychle pryč, linie se přibližují, případ tak dostává jasnější obrysy a já mám pocit, že to scénář všechno zvládá na výbornou. Tedy kdyby nepřišlo zrychlené dění po autonehodě, které působí stylem "máme pár minut, co s tím?" A hlavně nezapadá do dosavadní patřičně temné atmosféry, ve které bylo na vše čas, přesto film neztrácel na rychlosti, což se v jeho závěru pocitově děje. Přesto se jedná o famózně natočený thriller s výbornou kamerou. Obzvlášť noční scény v dešti nadchnou, vůbec za doprovodu taktéž fantastického soundtracku. A ještě dodatek, možná se to zdá nemožné, ale v tomto případu je i humor a dokonce opravdu funkční. 80% ()
Takto má vyzerať film o skutočných vyšetrovateľoch. ()
Musím říci, že zpočátku mrazivě a seversky budovaný případ byl zajímavý, v druhé polovině se již děj stal dosti předvídatelným a celé spiknutí je dost přitažené za vlasy, stejně jako finální vyvrcholení, které jednoduše bylo uspěchané. Aneb když se thrilleru stane akční a sebeadorující směs, působí to nevalně. ()
Priznám sa, filmové dianie okolo Oddelenia Q podľa predlohy Jussiho Adler-Olsena sledujem vcelku pozorne a vždy sa teším na každú ďalšiu časť. Nad filmovou adaptáciou som nezlomil palicu ani napriek rozpačitejšiemu úvodu či rozbehu (predošlé tri diely som ohodnotil chronologicky troma, štyrmi a naposledy pri Flaskepost fra P plnými piatimi hviezdičkami) a doteraz platilo, že jednotlivé filmové spracovania mali kvalitatívne stúpajúcu tendenciu. To sa pochopiteľne - vzhľadom na "plnú paľbu" naposledy -, muselo tentoraz zlomiť, no s malou dušičkou som dúfal, že v nastavenej laťke budú tvorcovia pokračovať a dočkáme sa fantastickej kriminálky. Žiaľ, to sa tentoraz nepodarilo, nakoľko hoc o žiaden prepadák v žiadnom prípade nejde, príbehovo ani atmosfericky ma to tentoraz až natoľko nedokázalo ohúriť. Atmosféra i gradácia je síce fajn, po formálnej stránke funguje všetko ako má (málo známy Boe to zvládol solídne), len ten príbeh (a záverečné odhalenie) v tomto prípade nie je až tak silný, nešokuje ani nerozonuje tak, ako by bolo potrebné a vítané (hoci potenciál a priestor tam vzhľadom na citlivú matériu rozhodne bol). Čiže u mňa tentoraz opäť len za "trojku", ako tomu bolo pri prvej časti - nič to však nemení na tom, že partičku z "kvéčka" budem pozorne sledovať i naďalej a už teraz som zvedavý, s čím prídu nabudúce. 65% ()
Nejnesympatičtější banda v historii krimi, jezdici ve skodovence opět zasahuje, k tomu sterilizovani muslimaci, prostě nadhodnocena kravina.... ()
Poslední díl skupiny Q je už podle mne v dobrém slova smyslu nad rámec natočená televizní kriminálka. Objevení propracovaného systému kontroly porodnosti v Dánsku podle skutečné události zapůsobila velmi bolestivě. Pro příznivce strany SPD jistě také, ale trochu jinak, že? 85% ()
V zazděné místnosti jsou objeveny mrtvoly sedící u stolu a Lie Kaas, kterého si pamatuji z V Čině jedí psi a Fares Fares z Případu Nile Hilton, to vyšetřují v současné Kodani a zároveň se sleduje osud mladé dívky umístěné do ústavu pro zlobivá děvčata v dějové lince, která se odehrává v šedesátých letech. A pak se to propojí. Nemůžu tomu upřít vyspělou filmařinu, solidní technickou stránku věci, dobrou potemnělou atmosféru, ale za mne to je jen průměrná kriminálka. Asi proto, že nejsem úplně odvázanej ze severských detektivek , tohle víc než třema hvězdama ocení lidi jako moje máma, který na Vánoce kupují knižky Jo Nesba. ()
Zatím poslední Oddělení Q také střídá přechody mezi současností a minulostí. Téma Složky 64 je silné a uvěřitelné. klasicky výborná dvojka Nikolaj Lie Kaas a Fares Fares. Zpracování je pro mě asi nejlepší z dosavadních čtyř adaptací knih Jussi Adler-Olsena. PS Dobrá postava asistentky. PPS Zajímavá klinika (ostré úhly a rudá). ()
6/10 ()
Carl a Asad znovu v akci. I když celkový dojem kazí to, že trochu schopnější divák odhalí pachatele ještě před tím, než se kladivo probourá příčkou, zas taková chyba to ale není. ()
Před několika desítkami let nešlo než nesouhlasit. Bohužel vládnoucí minorita se ještě dříve vydala Kalergiho směrem. Toť názor na obsah filmu. ()
Kamennou tvář detektiva Carla bych přirovnal k přívlastku těsnému: Přívlastek těsný vyjadřuje důležitou vlastnost podstatného jména. Nelze ho z věty vypustit, jinak by věta ztratila smysl. Neoddělujeme ho čárkami. Nedovedu si představit oddělení Q bez kamenné tváře detektiva Carla, celá série by "umřela", kdyby Carla hrál někdo jiný, protože takovouto kamennou tvář nikdo jiný prostě nedokáže, i kdyby se pitvořil, jak by chtěl, a vedlo by se jí stejně, kdyby se Carlovo zachmuření projasnilo byť jen nepatrně dobrou náladou. Filmové oddělení Q by rovnou mohli zavřít a na dveře pověsit cedulku s nápisem: Pro dobrou náladu zavřeno. Jinak co se týče filmu jako takového, řeknu to jedním slovem: Hustý. ()
Pozrel som si všetky 4 Olsenovky a možem povedať že celá séria ma celkom chytila. Jednak hlavne duo detektívov a ich funny kolegyňa. Na druhej strane je to vždy typícky seversky príbeh ktorému ale nechýba zaujímava pointa a napätie. Vo file 64 sa rozoberajú aj pomerne aktualne otázky takže za mna plný počet. ()
Sotva průměrná, spíše podprůměrná povrchní detektivka, která se hodí snad jen do laciné TV. A přitom k dnešnímu dni neuvěřitelných 81%? Námět nucené sterilizace sice zajímavej, zpracování dost vlažné, banální, ploché a chabé. P.S. Všichni přistěhovalci zde navíc poctivě pracují a rádi se začleňují do většinové společnosti, trochu zavádějící, stačí se podívat na statistiky, kolik jich z nich pracuje a kolik z nich pobírá sociální dávky. Divím se, že se sem tak ženou, když jim ti Evropané dělají takové strašné věci a neustále těm pracovitým, přizpůsobivým migrantům něčím škodí. ()
Fakt, že je příběh této povedené kriminálky inspirovaný skutečností tomu přidává na hodnotě. Nedávám 5* proto, že mi vadily průřezy do minulosti, ve kterých bylo divákovi předkládáno to, co již zaznělo. Myslím, že by bylo lepší nic předem neříkat a rovnou to ukázat v tomto pohledu. Také závěr se mi moc nelíbil, protože to působilo dojmem, jakoby v Kodani byli jen dva policisté. Ale to jsou jen detaily, které mi prostě prolítli hlavou. ()
Opäť zásah do čierneho, možno aj preto, že som si na hlavnú dvojku už poriadne zvykol tento krát to ťahajú obaja samy až na vrchol. Silný príbeh na ktorý sa nepozerá ľahko, krásne natočený a vyrozprávaný. Atmosféra sa drží celý film a oddelenie Q bude poriadne chýbať. Dúfam v ešte nejaké pokračovanie. ( Po zistení, že Autor knižnej predlohy sa rozhodol, že sa mu nepáči obsadenie a skončilo to výmenou a pokračovaním 47% Marca som teda poriadne nasratý. Pre mňa oddelenie Q teda končí týmto filmom. Našťastie tu máme 4 skvelé filmy so skvelou ústrednou dvojokou, ktorá ma nezameniteľnú chémiu). ()
Související novinky
TOP filmy a seriály roku 2019 dle TOP uživatelů
S blížícím se Silvestrem vám tradičně přinášíme hlasování TOP uživatelů ČSFD.cz za nej filmy a seriály uplynulého roku. Jaké jsou jejich "topky" i s krátkým shrnutím názoru můžete vidět níže. Z filmů… (více)
ČSFD výprava na nej horor fest světa
ČSFD skvadra hororových geeků Filmmaniak, Goldbeater, POMO a RUSSELL (na horní fotce zleva doprava se zombie girls, odchycenými na slavném “Zombie Walk”) nás zdraví ze světového Nr. 1 festivalu… (více)
Pohrdám pavědeckými výmysly. Bývají politicky motivované a nasedají na tupost. Zatímco chytří lidé chybují s tím, jak aplikují poučky nebo se k poučkám pokoušejí dospívat, pitomci vyznávají bludy, i když to z nich čouhá jako sláma z bot, a trvají na nich argumentům i zkušenosti navzdory. V politické „biologii“ zaneřádily veřejný diskurz porůznu vulgarizovaná koncepce darwinismu a kreacionismus. Kreacionismus už formou argumentování nerespektuje nejedno pravidlo a úplně selhává, když narazí na poločas rozpadu, stratigrafii a data obecně. Přesto se mu daří, protože pokrok nepokrok existuje poptávka: zpravidla chodí do kostela, popírá vinu člověka na globálním oteplování, jezdí s dodávkou na nákupy, za jídlo, které vyhazuje, děkuje bohu a nutí své spoluobčany dřít na kapitál a jeho geopolitiku. Z intelektuálního podzemí této poptávky se rekrutují zdánlivě opoziční „sociální“ darwinisté. Těm už je celkem jedno, jak starý je život na planetě a co za ním stojí, zato mají jasno, jaký je smysl rasové hranice mezi lidmi. Oblíbili si pojmy jako „život“, „síla, „zdraví“, „převaha“, „výběr“ a vůbec neuvažovali nad jejich konečnou politickou nepoddajností. „Život“ postrádá definici. Nepanuje shoda mezi astrofyziky ani biology, protože uhlíková podstata není universální vlastností procesů nadaných (rovněž vágní) „spontaneitou“. „Síla“ v biologickém smyslu představuje neunifikovatelnou množinu vzájemně neporovnatelných parametrů, v nichž se potkává organismus a prostředí jako komplementarity. „Zdraví“ postrádá definici a jeho idea je zjasňována výhradně hrubými juxtapozicemi: kuřák vs. sportovec, soudce vs. horal apod. S tím, jak rozmanité jsou možnosti pojmů „život“, „síla“ a „zdraví“, nastává i neřešitelný problém s otázkami po tom, co znamenají „převaha“ a „výběr“. Sociální darwinista bude mít svůj ideál člověka modifikovaný východiskem, jiného člověka bude vyznávat Japonec, jiného Bavor. Sociální darwinismus je ve svém vnímání reality zasazen do formativního kontextu jeho specifického environmentu. Banalita, že delší a chladnější zimy směrem od rovníku měly evoluční dopad na seberegulaci tam migrujících kmenů, sama o sobě nic moc neznamená. Faktorů dopadajících na seberegulaci je víc, a hlavně příroda sama o sobě není vyznavačem jakéhokoli přístupu. Množit se opatrněji a dodatečně shazovat slabší ze skály, nebo si svoje místo na světě vyvzdorovat množením? Jak si to společnost zařídí, tak to bude a příroda tu nedělá rozhodčího. Zjevné je zaprvé, že oba přístupy ve svých regionech vydržely dodnes, jedna skupina nebyla vybita druhou, zadruhé, že v korelaci k sestupné tendenci jejich identitárně koherenčního povědomí narůstá prožívání zájmu individua na sobě samém víceméně bez ohledu k rasovému typu society. Darwinismus, vystihující čistě selektivní moment ve vývoji přírodního rázu planety a života na ní, je navíc sice nepřetržitě potvrzován, ale vždy ve směru nějaké modifikace. Už původní darwinismus byl determinován mimobiologickým paradigmatem, když postuloval kategorii druhu v konfliktu mezi druhově vymezitelnými množinami. Dawkins komandující logiku obrací na stranu genu, který tu osedlává druh napříč tisíciletími. Takto viděný „gen“ je jakousi optimalizující se biochemickou informací. Oba možné póly darwinismu mají společné to, že jako je v kreacionismu hlavním aktérem duše a ústředním aktérem kosmu bůh, darwinisté klasičtí i genoví hovoří o „přírodě“. Přírodou ale principiálně nazýváme indiferenci, to, že a jak věci kolem i uvnitř jsou. Hmotu jako takovou, bez hodnocení. Ta zná v zásadě jen akci a reakci, je indiferentní. Nic jí nezáleží na našem domnělém soupeření o místo toho kterého druhu nebo jednotlivce v kontextu života. Ani život ji „nezajímá“, život je pociťován v rovině zájmu pouze tím, komu je údělem. Navíc řada adaptačních požadavků se pořád proměňuje, tu z ní něco vypadne, tu se do ní něco přidá. Snaha o nějakou „socializaci“, politizaci darwinismu je proto úplně mimo realitu evoluce samotné. Ačkoli si toto všechno dobře uvědomuji, jsou meze, na kterých se se sociálními darwinisty evropské nordické větve shodnu. Vůbec bych nebyl proti tomu, aby společnost v rámci sebezáchovných mechanismů limitovala porodnost dosud plnohodnotně neintegrovaných etnických menšin. Nestane se to, především protože většina sama selhává benevolencí vůči svým vlastním příslušníkům, dávajíc vyrůst zlodějům, alkoholikům, výtržníkům, ale žil bych raději ve společnosti, která replikaci disharmonických tónů brání. Jsem totiž také ten „socialista“. Za „socialisty“ ale nepovažuju zdejší úchylnou sebranku privilegovaných pablbů, kteří se cítí přírodně preferovaní i vedle o hlavu vyššího Araba. Už vůbec mi mezi zdejšími evolučními plánovači nekonvenují sociální demokraté, výsledkem jejichž vyznávání „péče“ je vždy nějaká degenerace nebo katastrofa. Socialismus není „péče“, ale spravedlnost. Především ale, film mě bez propagandy učí vidět spíše liberálním pohledem, k čemu se jinak v osobním životě stavím zdrženlivě. Ani na chvíli jsem se nepřistihl, že bych tu sympatizoval se zločineckou organizací a nechtěl vidět její členy dopadeny a odklizeny. Věřím přátelství vyšetřovatelů i upřímné snaze příběhem fokusovaných imigrantů vést si v hostitelské zemi řádně. () (méně) (více)