Terapie

První sérii jsem sledoval již poměrně dávno, teď jsem si dal druhou a musím přiznat, že mě seriál až nebývale zaujal. Doma jsme jej odsledovali snad během čtrnácti dnů, což je na nás skvělý výkon. Velkým plusem je jeho rozvržení na týdenní cykly, kdy se každý den střídá jeden pacient a také ideální délka jednotlivých dílů. Příběh pacientů spojuje příběh samotného Marka Pošty v podání skvělého Karla Rodena. Obsazení se povedlo a herecké výkony jsou vcelku dobré, nejvíce mě bavil Charvát (skvělý Jiří Ornest). Tvůrcům se povedla i myšlenka terapie terapeuta, kdy vždycky pátý den sám Marek Pošta absolvuje svou terapii, což je i jakýsi sumář předchozích dnů. Seriál tak ještě lépe drží pohromadě a nerozpadá se jen do příběhu samotných pacientů. Výtky jsou jen drobné, snad občasné zjednodušení, klasické šablony a dramatizace. I když popravdě jsem nechtěl reálné záběry z terapie a tohle seriálové zpracování se i díky těm „výtkám“ povedlo znamenitě, čtyři poctivé hvězdy. (17.10.2019)

Vzhľadom na statické prostredie sa vytráca istý druh dynamiky či už v akcii alebo mimike hercov, ktorí cez postavy opisujú zážitky a pocity, ktoré možno práve teraz neprežívajú a tak ich emócie sú už len sprostredkované a deformované spomienkami, nie zažité tu a teraz. Z tohto dôvodu sa mi nedá dať pri epizódach plné hodnotenie. Videl som aj konverzačné drámy, no Postavy tam celý čas nesedeli a neoberali sa tak o možné prehlbovanie príbehu. Ostáva už len hodnotiť jednotlivé epizódy podľa kvality dialógov. (14.04.2019)

To je neznesiteľné, Pauhofová jedine čo dokáže je ukazovať nahotu a keď ju neukáže tak len kecá o sexe. Nechápem, prečo sa nechala zaškatuľkovať do role prostej kurvičky. I tu už v prvú časť kecá celý čas len o tom, ako nedala jednému sráčovi na hajzloch, aby nepodviedla priateľa, ale nakoniec mu aspoň vyhonila... Strašne trápne. (15.01.2019)

O nějaké návykovce nemůže být (za mě) řeč. Pár epizod PRVNÍ SÉRIE bylo výjimečně zrežírovaných a opravdu skvěle zahraných. Ale většinou se to celé nějak zaseklo, nehnulo z místa, bylo plné nevěrohodných momentů, přehrávaných dialogů i ječivých a útočných situací ze strany pacientů. Pondělí patří Sandře. Atraktivní zrzka. Impulzivní, nevyrovnaná. Slova jako sex či péro používá v každé třetí větě. Pojem trvalejší partnerský vztah je pro ni tak nějak vzdálený. Později přiznává, že svého terapeuta miluje. Úterním klientem je Igor. Frajer, který sám pokládá nepříjemné otázky. Pod slupkou elitního vojáka se skrývá poraněné štěně. Jenže zatím vypouští dost šílené myšlenky a teorie. Středa a Linda, ambiciózní gymnastka. Nepřišla si povídat, po úrazu při dopravní nehodě potřebuje nutně od Marka posudek, že je v pořádku a že pod náklaďák nespadla úmyslně. Sebejisté děvče, které tu a tam vystrčí drápky. Zranění každopádně nebudou jen fyzická. Mnohé rozhýbá rozhádaný manželský pár Jana a Michal, kterým patří čtvrtky. Jedno dítě mají, ale není jeho, nyní přicházejí s tím, zda utnout její těhotenství. Rozhodnout má terapeut. Poslední pracovní den tráví odborník u své bývalé kolegyně Dity, se kterou se kdysi profesionálně rozešel a se kterou se v mnohém neshodne. Místy to vypadá, že si tvůrci ukousli příliš velké sousto. Ano, museli vnímat psychologickou obec, aby se jim nevysmála, ale zejména vnímali nějakých 98 % diváků, pro které musí být látka srozumitelná. Ona sice je, ale pak nastupuje zase jiná část diváctva, pro kterou jsou prostě kroky Marka a zejména jeho pacientů místy „podivné“. To nesouvisí s hereckými výkony, Karel Roden působí velmi věrohodně, používá drobné detaily: tam pozvednutí obočí, tam delší pauza. Ostatně celé osazenstvo je pečlivě vybrané. Každý z příchozích se nějak vyvíjí, odhaluje své nitro až na dřeň, role se přelévají… Ty tři hvězdy jsou rozhodně velice slušné, upřímně se ale divím, že vznikly další série. (12.10.2023)

Objektivne tak na 3*, ale hodnoceno optikou ceske serialove produkce pod 4* jit nelze, specielne kvuli Rodenovi. Hlavnim problemem serialu je bohuzel tezke prizdisracstvi scenaristy, ktery proste nema koule na to dotahnout zadnou z hlavnich myslenek do konce a naservirovat divakovi neco opravdu zajimaveho a divacky non-komformniho. [--] "Kdybych delal KBT, tak vas poslu do telocvicny, napisu posudek, a tim je to skonceny". Karel Roden v roli rozervaneho 'involved' psychoterapeuta, coz rekneme si to narovinu, je nakonec jediny alespon trochu funkcni pristup k terapii jako takove. Potiz s timhle serialem je, ze v realu by terapeut mel byt 'involved' jeste o kus vic, nez jak to delal Carl Rogers (podobnost se jmenem Karel Roden jiste neni nahodna) - pak uz to ovsem prestava byt terapeut a tahle serie by se nemohla jmenovat Terapie, protoze postava Marka by zkratka nemela licenci a i na HBO produkci uz by to bylo trochu moc hardcore. Tudiz cely serial balancuje tak akorat na hrane toho 'divacky a spolecensky prijatelneho' a ukazuje vicemene maximum toho co si lze dovolit pustit do televize - to jest ukazuje, ze i psycholog je jen clovek a je v prdeli uplne stejne jako jeho pacienti . Lze sam sobe, neni schopny si priznat svoje problemy, nezvlada vztahy kolem sebe a nezvlada komplexnost sveta. Nicmene na rozdil od vetsiny ostatnich terapeutu neni takovy ignorant, snazi se mit lidi skutecne a uprimne rad a nehraje si na to, ze lze provozovat funkcni terapii bez navazani oboustranne (!) (emocionalne) "intimniho" vztahu. (04.11.2020)