Jeremiah Johnson

Pro mne srdcová záležitost, takže jsem nevynechal příležitost podívat se znova, když to Česká televize uvedla v originálním znění a v dostupném čase. Sydney Pollack a Robert Redford v té nejlepší formě. Film má neobyčejně pomalé tempo, což asi některé diváky odradí nebo jim může pokazit celkový dojem, mě ale právě tohle spolu s celkovým námětem a formou zpracování zaujalo kdysi při prvním sledování Jeremiaha nejvíc. Rezignace člověka na civilizační chaos, návrat k přírodě, touha po klidu a míru, mrazivá samota v krajině věčně zapadané sněhem, to vše zachyceno úžasnou kamerou se skvělým hudebním doprovodem. Navíc jen v málo filmech se podařil takhle dokonale vystihnout (a přitom neznásilnit k obrazu svému) střet dvou odlišných kultur, bělošských "vetřelců" a původních obyvatel Ameriky. Závěr je nejlepším důkazem, že lze film stylově zakončit i bez patosu, kýče nebo heroistických klišé. (02.11.2012)

Jeremiah Johnson není jenom film o jednom z amerických mýtů, je to film o tom, jak moderní mýty a legendy vznikají, že mají obvykle reálný základ, který je možná zajímavější než to, co z něj na konci vyrobí popkultura. Sledujeme postavu osamělého muže, který se bez zkušeností, ale s velkým odhodláním, vydává v polovině 19. století na stále ještě divoký americký Západ a postupně se stává tvrdým zkušeným zálesákem, jedním z průkopníků bílé civilizace. Zároveň se stává pro své okolí hrdinou a hlavní postavou vyprávění od táborových ohňů. Dnes můžeme v Johnsonovi vidět prototyp opravdového muže, takoví už dnes nejsou, protože není dostatek divočiny, samoty a odhodlání snášet hlad, zimu a absenci moderní medicíny. Snímek zároveň zajímavým způsobem popisuje vztah bílého lovce a původních indiánských obyvatel. Po dlouhé desítky let americké westerny podávaly obraz krutých divochů, kteří brání pokroku moderní civilizace a nejpodlejším způsobem ohrožují křesťanské osadníky. Od 70. let pak postupně tenhle obraz vystřídal pocit multikulturního studu, který naopak líčí Indiány jako oběť bezohlednosti a hrabivosti rozpínavé bílé civilizace. V Polockově filmu jsou tyhle ideologické pohledy potlačené, režisér je zkrátka líčí jako logický konflikt dvou odlišných civilizací, kdy ani jedna z nich nepředstavuje nějaké zlo nebo dobro podle dnešního hodnotového žebříčku. Obě strany se zkrátka snažily hájit své zájmy a jednat podle svých tradic a zkušeností. Zvítězila logicky ta, která byla přizpůsobivější, dynamičtější a technologicky vyspělejší. Polock svůj film natočil jako pomalu plynoucí baladu, kde dává naplno vyniknout krásám amerických hor a vzdává hold chlapskému přátelství, kdy setkání dvou lovců v divočině se obejde bez přehnaných emocí a jen s nejstručnějšími proslovy, ze kterých je ale cítit velká vzájemná úcta. Redford svého trapera zahrál s obvyklou profesionalitou a režisér náležitě využil jeho sympatický vzhled. Nevím, jestli přesně odpovídá Polockův pohled realitě Skalistých hor oné doby, ale přinejmenším divoký Západ tak vypadat mohl. Celkový dojem: 90 %. (05.08.2011)

zaujímavý film, v nádhernom prostredí točený, trocha smutný ... redford sa v nom ukázal v plnej paráde ... troska ma mátožila iba myslienka co žrali tie kone a mulice v horách plných snehu :), ale nebránilo mi to dat filmu plný počet bodov . A nemýľte si to .. western .. nie je film iba plný kovbojov, strielačiek a pästných súbojov v saloone. (27.06.2014)

Ne, není to jako McCabe a paní Millerová. Ano, je to jako Malý velký muž. Není to o melancholii a hloubce okamžiku, je to spíš o kráse přírody a poctě pravým zálesákům. Pollack je režijně skvělý a umí krásně vyprávět obrazem a vše, co patrně chtěl sdělit, sdělil. Mně tam chyběla jen ta trocha melancholie. 7/10 (21.08.2014)

Baladický hippie western, připomínající svým přepisováním tradiční mytologie jiné revizionistické počiny 70. let (Pat Garrett a Billy Kid, Život a doba soudce Roy Beana, Malý velký muž, McCabe a paní Millerová). Pollack putování Redfordova bílého liberála očistil od žánrového nánosu v podobě heroických skutků, přehledných přestřelek a cválání prérií. Ponechal motiv cesty, avšak více ve smyslu duchovním než geografickém. Dramaticky příliš nezatížený film se neubírá směrem vpřed, více připomíná (ne)uzavřený kruh. Indiány pak scénář, spolu-napsaný podle vícero zdrojů Johnem Miliusem (že by důvod barbaroconanovské divokosti akčních scén?), nevykresluje jako divochy, ale etnickou menšinu, jež protagonistovi na jeho pouti nabídne pár důležitých životních lekcí. Člověk a jeho smířenost s přírodou, na tom, ne na malicherných válkách o půdu, odehrávajících se bokem hrdinova zájmu, skutečně záleží. Film prostupující nekonfliktnost je v rozporu s divočinou, do níž byl děj situován. Chybělo mi v něm něco syrového, autentického a také jeho lyričnost je na druhé straně podstatně odměřenější než třeba ve snímcích Terrence Malicka, které jakoby ze země přímo vyrůstaly. Po třiceti letech johnwayneovského masakrování rudokožců jde přesto o vítané osvěžení. 75% Zajímavé komentáře: tron, Nick Tow, Thewho18, pursulus (01.08.2011)