Nebeští jezdci

Z filmu nepochybne cítiť kvalitu príbehu, originálnosť scenára, hereckú dominanciu a spracovateľskú vynaliezavosť, stále som však mal pocit, že ide o pomerne lacnú televíznu záležitosť. Za daných pomerov a prostriedkov ale klobúk dole, z núdze cnosť, takto sa točí, keď poriadne ani nemáte kameru. 80%. (01.03.2009)

Další z vrcholů filmové vlny šedesátých let si všímá zapovězeného tématu - západní armády a její nejvýraznější jednotky - letců. Ve své době šlo o průlomový čin a o prolomení mnohaletého tabu. Skutečnost, že šlo i o jiná hrdinství než o ta ze Svobodovy plakátové knihy Z BUZULUKU DO PRAHY, byla tehdy pro společnost objevná. Další konstatovaný rys - věcnost a střízlivost líčení bojového i specifického civilního života našich letců během druhé světové války - zapůsobila jako další novum knihy. Po poúnorové záplavě patetických propagandistických děl sovětského střihu se objevilo dílo, jdoucí téměř programově opačným směrem ze zcela odlišných východisek. Tehdy to znamenalo mnoho. Prakticky vše. Pokud bychom měli hledat pro JEZDCE v naší kinematografii ústrojná srovnání, platí, že je rozhodně jen obtížně lze srovnávat se svěrákovským TMAVOMDRÝM SVĚTEM. Mnohem víc společných rysů najdeme např. s filmy jako SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN, rovněž usilujícími záměrně o odpatetizovaný pohled a spravedlivé vyrovnání s nesnadnou érou německé nacistické okupace. Tváře Pražského jara byly různorodě rozmanité. Rozhodně ne vnitrokomunistické. Převážně občanské. A otevíraly dveře a okna. Do všech stran. Aby tu znovu proudil volný a čerstvý vzduch. Volný a čerstvý "frišný" vzduch vane jak z díla tehdy 45letého Richarda Husmanna (občanského jméno scénáristy Filipa Jánského), tak z odkazu, který po sobě zanechali nejen tito naši národní hrdinové. (23.09.2007)

(3x) ,,Prezident nás bude vítat, plno ženských, květin, tulipánů..." Nestalo se, napokon nejen pro tragický osud protagonistů. Nakonec i ty hroby a pomníky padlým československým(!) letcům, které vidíme v úvodní scéně, postavili Angličané! Tahle dodatečná pocta in memorian v podobě filmu z dílny Jindřicha Poláka je snad vedle Sequensova Atentátu naším nejlepším válečným filmem. Jednak pro téma, které vzdává hold účasti našich leteckým aktérům západního odboje v Anglii a jednak pro výborně sestavený dokumentarní rámec v podobě pečlivě vybraných archivních záběrů, které souběžně propojují hrané scény z válečných akcí. Oceňuju taky celkové vyznění filmu, kde letci nejsou pouze super hrdinové, ale normální živí lidé, prožívající vedle své válečné činnosti i každodenní starosti, trocha i té zamilovanosti a mají smysl pro humor. Dobrodružství, ke kterým bylo potřeba hodně odvahy, postupně vygradují až do strhujícího závěru, ze kterého v posledních minutách bere dech, včetně nenápadného navázání přátelství mezi nepřátely v posledních těžkých minutách nekonečného umírání... Experimentování se scénářem s autentickým vyzněním dialogů, byť v drvivé většině v angličtině s titulky, rozhodně zabodovalo, stejně jako obsazení málo známých tváří i mnoha cizinců. Spolu s Hlídačem (1970) asi nejzajímavější filmová role a výkon Jiřího Hrzána. Vynikající výběr hudby (zejména titulní skladba Riders In The Sky). 100% (15.02.2018)

Neokázalý komorní, ale nesmírně silný film, který vznik v jediném kratičkém období kdy to bylo možné. Člověk přitom žasne nad tím, s jakým minimem prostředků film vznikal, aniž by to na něm bylo výrazněji poznat... Ano, samozřejmě v něm chybí souboje a na dnešní dobu je skutečně velmi málo akční... To je jistě daň právě tomu, že filmaři měli k dispozici jen několik málo letadel a navrch interiér letadla postavený v ateliéru na Barrandově. Toť vše, nepočítám-li navíc výběr autentických dobových filmových materiálů, které jsou do filmu také zařazeny. Na druhou stranu, právě díky tomu, že film neoslňuje souboji či akčními scénami je jeho výpověď tak koncentrovaná, opravdová a silná. Nelíčí jenom pohledné hrdinství, nelakuje na růžovo, neuhýbá před smrtí, strachem, bolestí... Jeho shlédnutí se podobá návštěvě toho vojenského hřbitova v úvodu filmu. Sluší se tiše smeknout... (22.08.2008)

Nemám rád filmy, kde se vypráví o letcích jako o novodobých rytířích oblohy. Tady to tak prezentováno není, posádka je vylíčená , jako skupina lidí, kde sice každý mluví jiným jazykem, ale všichni si rozumí, protože jsou ve válce a atmosféra je přátelská. Na začátku se ocitneme ve válce a naši hrdinové ji přežijí = život jde dál a nekouká se na následky, protože se jede na zábavu a člověk může být alespoň na pár hodin opilý, zamilovaný prostě nemusí myslet na smrt. Piloti jsou jenom lidé a mají normální potřeby - proto průjem chodí v obzvlášť nečekaných okamžicích :-) Jakmile je ale Študent zraněn, vidí život v prostředí nemocnice plné zraněných, kryplů a nálada je na bodu mrazu, mladické nadšení z války je pryč a smrt je tak blízko. Mluva se tu neřeší a Prcek ukazuje, že národ v té době také mluvil ,jak mu zobák a narost. Prcek hraný Jiří Hrzánem je postavička, která potěší českou duší v cizím státě, je taková čecháčsko-lidská ( všichni mi můžete políbit prdel :-) a zásadně mluví na všechny česky, protože jazyk se nikdy nenaučí :-). Pohled na válku střízlivýma očima ale i lidským pohledem. (12.11.2009)